„Předchozí příspěvek z Křivoklátska popisuje práci strážce, která je jistě pro všechny hodně zajímavá. Zachraňovat zraněná zvířata je velmi potřebné. Mnoho z nich zahyne každý rok na silnicích i jinde, a proto je důležité pomoci všem zraněným, která mají šanci se do přírody vrátit.“ Tak navazuje Pavel Nedvěd, strážce přírody v Národním parku Šumava, na svého kolegu a štafetového předběžce Jana Danihelku. A pokračuje:
„S letní sezónou se každý rok opakuje stejná situace, kdy do Národního parku Šumava přijíždí větší množství návštěvníků – turistů, a někteří z nich vyrážejí na sběr hub a jiných plodů lesa. Pokud jsou tito lidé ohleduplní, opatrní a dodržují zákaz vstupu mimo značené cesty v nejpřísněji chráněných částech parku, tak je vše v pořádku. Ne vždy tomu tak ale je. Příběh, který budu popisovat, se skutečně stal.
Při kontrole v terénu jsem se několikrát setkal s pánem, který měl 
jistě více než 70 let. Chodil sbírat borůvky a potkal jsem ho vždy samotného. Jednoho dne mě oslovila dcera tohoto pána. Přišla hledat otce, protože se předchozí den nevrátil domů a zapomněl svůj mobilní telefon. Tato informace odstartovala akci, které se účastnili strážci Národního parku Šumava, Policie ČR i Zdravotnická záchranná služba. Dcera hledaného pána popsala přibližnou oblast, kde dříve s otcem borůvky sbírali.
Terén v označeném místě byl nepřehledný, obtížně prostupný. Když pátrání po hledaném pánovi trvalo již několik hodin, zvažovalo se přivolat vrtulník s termovizí. Vrtulník přeletující opakovaně nad oblastí, kde se má pátrat po ztracené osobě, je ale velkou zátěží pro všechnu zvěř, která se zde vyskytuje. Přesto je záchrana člověka v nouzi jasnou prioritou. A v tu chvíli se z vysílačky ozval jeden z pátrajících: „Pána jsem našel“. Nezraněn, jen unavený z překonaného nočního „dobrodružství“. Pak již musel policistům 
vysvětlit, co se stalo, proč zůstal přes noc v lese. Poté byl předán zdravotníkům, kteří ho transportovali k vyšetření do nemocnice. Tentokrát jsme měli štěstí (a zvířata také) a vrtulník nebyl zapotřebí.“
Pavel Nedvěd pro nás přidává i poučení z tohoto příběhu na závěr: „Strážci nejen v Národním parku Šumava poskytují návštěvníkům informace, i pomoc v nouzi. Podobné situace by se měly přihodit pouze výjimečně. Ovšem to nezáleží na strážcích. Důležitější je, aby všichni, kteří chodí do přírody, respektovali pravidla pohybu v terénu, zejména aby nechodili sami, nepřeceňovali své síly a aby dodržovali Návštěvní řád NP Šumava.“
Děkujeme za další napínavý a poučný příběh. Štafetový kolík letí na sever, Pavel Nedvěd ho namířil na Václava Niče, strážce Národního parku České Švýcarsko. Copak zajímavého nám odhalí pískovcové skály?
2 odpovědi na “Borůvkové dobrodružství”