Bobr nešika

I mistr tesař se někdy utne

Právě to se stalo v našem dnešním příběhu bobrovi. Bobr nešikaBobr ohlodával strom, aby jeho kmen použil na stavbu hráze.

Jenže fouknul vítr jinak, než čekal. A strom spadnul na něj. Bobr se z toho nedokázal dostat a vypadalo to s ním zle.

Pokračovat ve čtení “Bobr nešika”

O koni v kleci

O koni v kleciKuba a Bára následovali strážce přírody Jirku pěšinou lesem do kopce. Skrz pás křoví došli na louku. Ale narozdíl od té spodní, která byla hustě porostlá svěží trávou, byla tady tráva nízká, řídká a zelená spíš do šeda, než sytě.

“Tohle je stepní louka. Rostou tu jiné druhy, kterým tolik nevadí sucho a sluneční žár.Většina z nich má dlouhé kořeny, které dosáhnou na vlhkost hluboko pod povrchem. Pokračovat ve čtení “O koni v kleci”

Houbová polévka na hořečkách

Houbová polévka na hořečkách s Igráčkem Strážcem Jirkou Když se strážce přírody Jirka rozloučil u řeky s převozníkem, spěchal dál do blízké rezervace. Prý tam někdo stanuje a dělá si u toho oheň. A to tam zrovna mají kvést koniklece! V rezervaci nebyl žádný stan vidět, ale na kraji loučky u řeky se právě probouzeli Kuba s Bárou, co tam spali “pod širákem”. To znamená bez stanu, jen zakrytí celtou.

Pokračovat ve čtení “Houbová polévka na hořečkách”

Výprava se strážcem přírody za interpretací

Igráček Strážce Jirka a dřevnatka dlouhonoháStrážci přírody mají za úkol nejen přírodu chránit, ale také ji představovat lidem, kteří se o ni zajímají. Takovému “předkládání” se říká interpretace a stále více se uplatňuje i u nás, i když v USA tento obor vznikl už před stoletím. Někteří průvodci ale mají přirozený talent a na to, aby vás vycházka s nimi bavila, se nemusí vůbec nic učit. Jirka se s teorií interpretace ale rád seznámil a vyrazil do lesa s Petrou, aby si něco z teorie vyzkoušel i naživo. Pokračovat ve čtení “Výprava se strážcem přírody za interpretací”

Kontrola PP Vltava u Blanského lesa

V neděli odpoledne vzal strážce Jirka svou dcerunku Aničku a šli spolu zkontrolovat nedalekou přírodní památku Vltava u Blanského lesa. Jen malý kousek na horním konci, ona je tahle památka proklatě dlouhá. Zvukovou kulisu tu bohužel dělá čistírna odpadních vod pro Český Krumlov. Ale co naplat, zase je aspoň čistší voda v řece.

Podívali se na keš. I když je to tradička, žádný velký provoz na ní není a je hned u pěšinky, takže nijak nevadí. Les se probouzí jen pomalinku, ale v kempu dole u řeky už to žije. Tedy ne lidmi, ale jarní květenou. Bílé sasanky hajní, žluté sasanky pryskyřníkovité, žluté křivatce, žlutozelené mokrýše, zelené plechovky, černožluté plechovky, rezavé plechovky, plastové láhve, skleněné láhve…

Plechovky od nápojů se stávají symbolem současného konzumu. Výroba hliníku významně škodí životnímu prostředí. Ale přesto se vyplatí hliník použít na výrobu jednorázového obalu na pár doušků pití. Plechovky se sice dají dobře recyklovat, ale ono je přece tak jednoduché ji jen tak hodit na zem nebo do řeky, z okénka auta nebo za záda z lavičky. Po pár desítkách let se rozloží a hliník může klidně někoho v půdě i otrávit. Jirka to ale čekal, tak plechovky sešlápnul a posbíral do tašky, kterou si na ně přinesl.

Taková velká přírodní památka by si zasloužila návštěvnické středisko. Takové, kam by mohli přijít turisté se něco dozvědět, nebo místní podebatovat o zdejší přírodě a jejích problémech. Taťka s dcerkou se pustili do stavby a za chvilku už tu stojí Dům přírody jako vyšitý. Uprostřed pod velkou střechou je velký kamenný stůl, na něm dvě malinké večeřičky a u vchodu hoří oheň v otevřeném krbu. Račte dál!

Ale pomalu se stmívá a tak je třeba dojít domů. Cestou ještě malé odbočka k popelnici na kovové obaly. Plechovky se tak z přírody naštěstí dostanou tam, kde je jejich místo. A pak už vykoupat a spát. To jsme si zase užili přírody!

Žáby přes silnici

Zhruba od půlky března se na našich silnicích můžeme potkat se žábami. Kdo se o přírodu zajímá, ten ví, že většinu roku žáby tráví na souši a do vody táhnou jen kvůli nakladení vajíček. Fotky nám ukazují, jak se Igráček Strážce Jirka s jednou takovou ropuchou obecnou na tahu potkal. Aby jí pomohl přejít silnici, okamžitě zastavil dopravu – blížila se zrovna sklápěčka a záhy musela zastavit i zahradnice v pick-upu. Ropuška tak mohla bezpečně přejít tam, kam potřebovala.

Dlužno dodat, že ve skutečnosti strážci žábám s cestou přes silnici pomáhají trochu jinak. Ideální je, když je možné pod vozovkou vybudovat podchod pro žáby. Aby se jim líbil, nesmí být tmavý, musí do něj shora pronikat světlo. Když je dostatečně velký, může se zalíbit i dalším živočichům. Další možností je nadchod. Ty se občas budují zejména u větších silnic a hlavně pro savce, ale i žáby se s nimi občas “svezou”. Nejčastěji ale na takových kolizních místech zatím podchod ani nadchod není. Co s tím?

Strážci musejí nejdřív vybudovat zábrany. To může být třeba pevná fólie o šířce (výšce) cca 30 cm, která se napne svisle nad zem na kolíky jako bariéra. V pravidelných intervalech pak jsou do země zakopány kbelíky tak, aby jejich horní okraj splýval s povrchem země. Žába zastavená bariérou hledá průchod, až spadne do kbelíku. Nejméně jednou denně (podle množství žab) pak musí strážce kbelík vzít a přenést žáby na druhou stranu silnice, kde je vypustí.

Až zase potkáte žábu na vozovce, zkuste jet prosím tak, abyste se oba dostali do cíle své cesty. A pokud je na nějakém místě táhnoucích žab hodně a místo přitom není označeno, dejte to vědět místním ochranářům (nebo nám a my to už vyřídíme). Díky a šťastnou cestu všem!