První sníh

V sobotu vyrazil strážce Jirka na obhlídku svého rajónu. I když se už příroda ukládala k zimnímu spánku, potěšil se Jirka lilií, kterou sleduje už od jara. Samozřejmě nekvetla, naopak byla v posledním stádiu – se suchými polody, ze kterých se už semena vysypala.

Igráček Strážce Jirka s uschlou lilií zlatohlavou

O kousek dál našel krásný trs plodnic hlívy ústřičné a kdyby to nebylo v rezervaci, možná by si z nich udělal i véču.

Igráček Strážce Jirka a hlíva ústřičná

Nedělní probuzení ale bylo bílé. Jirka nelenil a vyrazil na kopec.  Cestou se pohoupal na zasněžené větvi.

Igráček Strážce Jirka na zasněžené větvi

Na rozhledně byla vidět spíš jen mlha.

Igráček Strážce Jirka na rozhledně do mlhy

Tak případné další návštěvníky aspoň potěšil nápisem „Ať žije příroda“, pro jistotu v mezinárodně srozumitelné latině. Dnska už všechny květiny i houby spaly pod sněhem…

Igráček Strážce Jirka nechává vzkaz

O koni v kleci

O koni v kleciKuba a Bára následovali strážce přírody Jirku pěšinou lesem do kopce. Skrz pás křoví došli na louku. Ale narozdíl od té spodní, která byla hustě porostlá svěží trávou, byla tady tráva nízká, řídká a zelená spíš do šeda, než sytě.

“Tohle je stepní louka. Rostou tu jiné druhy, kterým tolik nevadí sucho a sluneční žár.Většina z nich má dlouhé kořeny, které dosáhnou na vlhkost hluboko pod povrchem. Pokračovat ve čtení „O koni v kleci“

Houbová polévka na hořečkách

Houbová polévka na hořečkách s Igráčkem Strážcem Jirkou Když se strážce přírody Jirka rozloučil u řeky s převozníkem, spěchal dál do blízké rezervace. Prý tam někdo stanuje a dělá si u toho oheň. A to tam zrovna mají kvést koniklece! V rezervaci nebyl žádný stan vidět, ale na kraji loučky u řeky se právě probouzeli Kuba s Bárou, co tam spali “pod širákem”. To znamená bez stanu, jen zakrytí celtou.

Pokračovat ve čtení „Houbová polévka na hořečkách“

Výprava se strážcem přírody za interpretací

Igráček Strážce Jirka a dřevnatka dlouhonoháStrážci přírody mají za úkol nejen přírodu chránit, ale také ji představovat lidem, kteří se o ni zajímají. Takovému „předkládání“ se říká interpretace a stále více se uplatňuje i u nás, i když v USA tento obor vznikl už před stoletím. Někteří průvodci ale mají přirozený talent a na to, aby vás vycházka s nimi bavila, se nemusí vůbec nic učit. Jirka se s teorií interpretace ale rád seznámil a vyrazil do lesa s Petrou, aby si něco z teorie vyzkoušel i naživo. Pokračovat ve čtení „Výprava se strážcem přírody za interpretací“

Kontrola PP Vltava u Blanského lesa

V neděli odpoledne vzal strážce Jirka svou dcerunku Aničku a šli spolu zkontrolovat nedalekou přírodní památku Vltava u Blanského lesa. Jen malý kousek na horním konci, ona je tahle památka proklatě dlouhá. Zvukovou kulisu tu bohužel dělá čistírna odpadních vod pro Český Krumlov. Ale co naplat, zase je aspoň čistší voda v řece.

Podívali se na keš. I když je to tradička, žádný velký provoz na ní není a je hned u pěšinky, takže nijak nevadí. Les se probouzí jen pomalinku, ale v kempu dole u řeky už to žije. Tedy ne lidmi, ale jarní květenou. Bílé sasanky hajní, žluté sasanky pryskyřníkovité, žluté křivatce, žlutozelené mokrýše, zelené plechovky, černožluté plechovky, rezavé plechovky, plastové láhve, skleněné láhve…

Plechovky od nápojů se stávají symbolem současného konzumu. Výroba hliníku významně škodí životnímu prostředí. Ale přesto se vyplatí hliník použít na výrobu jednorázového obalu na pár doušků pití. Plechovky se sice dají dobře recyklovat, ale ono je přece tak jednoduché ji jen tak hodit na zem nebo do řeky, z okénka auta nebo za záda z lavičky. Po pár desítkách let se rozloží a hliník může klidně někoho v půdě i otrávit. Jirka to ale čekal, tak plechovky sešlápnul a posbíral do tašky, kterou si na ně přinesl.

Taková velká přírodní památka by si zasloužila návštěvnické středisko. Takové, kam by mohli přijít turisté se něco dozvědět, nebo místní podebatovat o zdejší přírodě a jejích problémech. Taťka s dcerkou se pustili do stavby a za chvilku už tu stojí Dům přírody jako vyšitý. Uprostřed pod velkou střechou je velký kamenný stůl, na něm dvě malinké večeřičky a u vchodu hoří oheň v otevřeném krbu. Račte dál!

Ale pomalu se stmívá a tak je třeba dojít domů. Cestou ještě malé odbočka k popelnici na kovové obaly. Plechovky se tak z přírody naštěstí dostanou tam, kde je jejich místo. A pak už vykoupat a spát. To jsme si zase užili přírody!