Odpadkové koše v přírodě

Při povídání s návštěvníky přírody jsou pohozené odpadky častým tématem. Všichni se shodují, že odpadky se do přírody odhazovat z mnoha důvodů nemají. Na tom, jestli by to vyřešilo víc košů, už se ovšem shoda hledá hůř. V návštěvnických anketách se s požadavky na více košů setkáváme pravidelně. Jednoznačný recept na odpadkové koše vhodný vždy a všude, jak už to bývá, neexistuje. Proč?

Koš vzor Praha
Odpadkový koš vzor Lesy hl. m. Prahy do roku 2021

Odpadkové koše? Ano!

Když není nablízku koš, řada lidí odhodí odpadek prostě na zem. Nebo ho strčí do nějaké díry. Nebo ho zahrabe. Kdo by se také chtě tahat s odpadkem zpátky, když je těžký, třeba se skleněnou láhví? Nebo když je špinavý, třeba obal od roztavené čokoládové tyčinky? Nebo když hrozí protržení a ušpinění, třeba od sáčku se psím výkalem? Ne vždy také na vycházku jdeme s nějakým zavazadlem, kam by se nám odpadek snadno schoval. Po cestě si třeba koupíme nápoj a když ho dopijeme, už jsme od obchodu s popelnicí, natož pak od hnízda s třídicími nádobami příliš daleko. Tak šup s plechovkou do křoví, když tu není koš.

Z výše popsaných situací nám vyplývá, že na místech, kam chodí větší množství lidí na krátké procházky, by mohly odpadkové koše pomoci. Jde často o lidi bez hlubšího vztahu k přírodě, kteří o vlivu odpadků na přírodu nepřemýšlejí. Často jde také o místa, kam se dá snadno dojet autem, do kterého obsah košů vysypeme. Často tam možná to auto stejně jezdí i kvůli jiným činnostem, tak proč při tom nevysypat koš.

Jak by měl koš vypadat?

Odpadkové koše mohou být různého provedení. Do přírody se hodí takové, z nichž odpadky nemohou samy odletět například větrem. Měly by tedy mít víko, i proto, aby do nich nepršelo. Nejlépe, když se do nich nedostane ani taková liška, které může v koši nějaký odpadek náramně vonět. Takové koše by měly mít víko s nějakým jednoduchým zámkem. Koše by mělo být snadné vysypat, ale nesnadné vzít a zahodit třeba ze skály nebo do potoka. Měly by také být odolné proti vandalům, kteří je budou chtít poničit rukama, nohama nebo třeba dělbuchem.

Odpadkové koše v základním provedení nemusejí být nijak drahé.
Levné provedení koše vzor Český Krumlov 2020

Opadkové koše se v přírodě tradičně využívají třeba v Praze. Tam se o jejich umísťování a vyvážení starají Lesy hl. m. Prahy. Ke konci roku 2021 jste si mohli všimnout, že dochází k výměně dříve jednoduchých dřevěných volně položených kvádrových košů za nové. Ty splňují mnoho z požadavků uvedených v předchozím odstavci. V Praze jsou koše v přírodě tradiční. Těžko se to v brzké době změní, protože jsou na to zvyklí návštěvníci i lesníci.

Odpadkové koše? Ne!

Většina odpadků, které vznikají při procházce přírodou, jsou obaly od nápojů a potravin. Pokud tedy takový výrobek můžeme s sebou do přírody nést, proč bychom nemohli obal po spotřebování obsahu zase odnést? Zásada „co sis přines, to si odnes“ je jednoduchá, srozumitelná a těžko vyvratitelná. Kdo má k přírodě kladný vztah, toho by jen stěží napadlo se chovat jinak. I když… Opravdu vždy? Co když jde „jen“ o nedopalek, papírový kapesníček nebo slupku od banánu? Ale ano, i u takových drobných nebo rozložitelných odpadků stojí za to je odnést zpátky. Je dobré s tím počítat předem a mít u sebe na ně sáček. Pak nehrozí, že si od odpadků znečistíme vnitřek batohu nebo kapsy. Není to nic složitého, zvládne to hravě každý.

Umístit někam odpadkový koš znamená i zajistit jeho vyvážení. To představuje nároky jak na pracovní sílu, tak na dopravu a samozřejmě i zneškodnění odpadu. A to nepočítáme cenu koše samotného. Pokud jde o koše v přírodě, většinou to znamená, že se tyto fondy investují do sběru odpadu místo do péče o přírodu samou. Místo jednoho koše by tedy mohlo fungovat třeba hned několik ptačích budek za stejné peníze.

Vadí koš stejně jako odpadky?

Odpadkové koše většinou nejsou to, co chceme v přírodě vidět, když jsme se přišli kochat jejími krásami. Stále více se mluví o tom, že i různých informačních tabulí je v přírodě zbytečně moc a kazí estetický dojem z přírody. Kolem košů se často povalují odpadky. Někdy je z koše vytáhne zvíře nebo vítr. Jindy neukáznění lidé jednoduše koš ignorují a odhodí odpadek, kam je napadne, ať už tam koš je nebo ne.

Odpadkové koše nemusejí být plné, aby se odpadky válely i okolo.
Koš není plný, přesto se odpadky válejí i okolo něj.

Obecně mám vypozorováno, že jakákoli infrastruktura (koše, lavičky, přístešky, lampy…) „přitahuje“ i odpadky. Zřejmě mají lidé pocit, že o taková místa někdo pravidelně pečuje a pohozené odpadky tedy uklidí. Ale až na výjimky to není pravda a pohozené odpadky buď uklidí dobrovolníci samostatně nebo při organizované úklidové akci, nebo na místě odpadky zůstanou na věky. Na některých místech tak pro geology v budoucích epochách vzniká nová geologická vrstva, která bude upomínat na dobu odpadkovou.

Návštěvnická infrastruktura odpadky přitahuje. Tady jsou odpadkové koše asi nutné.
Návštěvnická infrastruktura odpadky přitahuje.

Odpadky jsou v koších. Stačí to?

I když bychom měli připravený funkční systém péče o síť odpadkových košů, nemůžeme vyloučit, že třeba kvůli nějaké větší akci dojde k překročení kapacity koše dřív, než se dostaneme k jeho vyprázdnění. U plného koše si z hygienických důvodů málokdo troufne na zmáčknutí nebo sešlápnutí odpadků v něm. Někdy to ani není možné kvůli konstrukci koše. Lidé pak mají tendenci odkládat odpadky vedle koše, což je asi nejhorší řešení. Přitom kdyby tam koš nebyl, většina lidí by svůj odpadek odnesla.

Odpadkové koše nepojmou vždy všechno.
Je koš plný? Nevadí, kolem je místa dost…

Když už se umísťují koše do přírody, s ohledem na množství odpadu to bývají koše s jednou dutinou, které tím pádem neumožňují třídění. A jak se jednou sejde směs odpadů, už ji nikdo netřídí. To je tedy další důvod, proč by bylo lepší nechat návštěvníky odpadky odnést zpět do civilizace, kde je většina z nich zvyklá automaticky odpadky roztřídit podle materiálu.

Jednoznačný závěr…

…vám tedy nenabídnu. Oba přístupy mají výhody i nevýhody. V některých případech tak může objektivně zvítězit jeden přístup a jindy opačný. Každopádně zásada „co jsem si přinesl si i odnesu“ je nejlepší. Až se jí jednou budou řídit všichni návštěvníci, zmizí z přírody i ten poslední koš. Jestli patříte k těm, co se touto zásadou už řídí, ze srdce vám děkuju. Ještě víc vám děkuju, pokud patříte k těm, kdo v přírodě sbírají odpadky po jiných. Pro takové tu mám recenzi šikovného nástroje. Řídíte se i dalšími zásadami odpovědného návštěvníka? A co si po přečtení článku myslíte o odpadkových koších vy? Napište do komentáře. Máme cesty, jak vaše názory prosazovat 😉

Ruka – podavač

Prodloužená ruka, seniorská ruka, podavač předmětů. Pro mě ovšem podavač odpadků. Prostě šikovné udělátko, které má víc využití. Zkoušel jsem různé výrobky, tenhle podavač byl zatím nejlepší. A to přesto, že je dovezený z Číny a já se takovým výrobkům vyhýbám. Tenhle článek berte jako recenzi.

Na co vůbec podavač odpadků?

Jsou lidé, a já si jich moc vážím, kteří na výlety do přírody vyrážejí vybaveni pytlem na odpadky. Ne na ty svoje, ale ty po druhých. Na druhou stranu se nedivím ani těm, kdo na odpadky nechtějí sahat ani v rukavicích. S podavačem odpadků ale mají tento problém vyřešený. Stačí podavač správně namířit, stisknout spoušť a… A odpadek je bezpečně lapen do čelistí, ve kterých se nadno dostane až do pytle svíraného druhou rukou. Při sbírání odpadků podavačem nepotřebujete rukavice, protože na odpadky nesaháte. Nemusíte se tak štítit ani použitých roušek nebo kapesníků. Přesto se mi osvědčilo mít rukavici na ruce, ve které držím pytel.

Když lovíte odpadek ze křoví, kam byste se pro něj jinak vůbec nedostali, snadno pochopíte alternativní název „prodloužená ruka“. Podobně když chcete sebrat sáček, který vítr navál na větev, na kterou nedosáhnete. Při krkolomnějších úkonech by se vám někdy mohlo stát, že se vám podavač složí. Tomu zabráníte stisknutím knoflíku zboku skládacího kloubu. Mně ale spíš vyhovuje, když mohu pohozením ruky podavač složit bez použití druhé ruky.

Mám jednu ruku dlouhouuuuu

Do batohu

Nabízený podavač odpadků je lehoučký (asi 300 g). Velkou výhodou je, že je skládací, takže se snadno vejde do batůžku. To oceníte, když vyrážíte na výlet někam dál a přesouváte se třeba autobusem. Obsluhuje se jednou rukou. Druhou ruku tak máte volnou třeba na držení pytle na odpadky, pokud namáte parťáka, který by vám s tím pomáhal. Podavač se snadno omývá, přitom nerezne. Takže když ho po příchodu domů opláchnete, je zase čistý a nemusíte ho skladovat někde v ústraní.

Podavač opadků složený
Složený podavač odpadků

Jistý úchop čehokoli

Čelisti jsou na konci opatřené gumovými koncovkami, takže ani mokrá skleněná láhev nemá úplně tendenci vyklouzávat. Čelisti jsou svírány pružnými kovovými táhly, která se nevykloktají a úchop tak zůstává stále stejně pevný i po letech používání. Není tedy problém sbírat i malé papírky, oharky a další drobné odpadkouše. Ale můžete uchopit pohodlně i věci až do tloušťky 7 cm, u některých tvarů max do 10 cm.

Podavač si poradí i s plechovkami. Ty je samozřejmě dobré před sebráním vysypat (napište do recenzí, kolikrát jste narazili na nějaké živočichy a jaké) a sešlápnout (to může být další zdroj zábavy, nutno vyzkoušet), na závěr hodit do nádoby na kovové obaly, čímž se dostanou k recyklaci. Teprve tak se cesta hliníku dostane do kruhu, který je ideálním tvarem i u nakládání s odpadem. Drobný problém může nastat, když je plechovka na vozovce vyježděná do naprosté placičky. Většinou ji ale stačí botou odsunout trochu stranou a podavač si s ní poradí lépe, než ruka v pracovní rukavici.

Plechovku podavačem vytřepat, botou sešlápnout a podavačem vložit do pytle

Úchop můžete zaaretovat posuvným tlačítkem na boku rukojeti. Já osobně to ale při sbírání odpadků nepoužívám.

Srovnání

Jiné podavače na trhu můžete pořídit i levněji. Ovšem nebývají skládací. Plastové převody úchopu u jiných podavačů se mohou opotřebovat nebo zlomit, což se mi stalo. V prvním případě se čelisti nedovírají a drobnější odpadky tak neuchopíte. Zlomení některého dílu je bohužel závada, která vyřadí podavač z funkce a až na výjimky ji neopravíte.

Pro koho je podavač odpadků

Podavač odpadků je pomocník, který si vždy oblíbí i děti. Mám to odzkoušené jak z rodiny, tak z akcí s kroužky a oddíly. Jediné, co hrozí, je to, že se do sbírání tak zaberete, že nikam daleko nedojdete. Pokud by to ale vadlo, není nic snazšího, než podavač strčit do batohu a zase se chvíli kochat jen krajinou kolem sebe.

Naopak podavač nemůžu doporučit na velké nebo těžké odpadky a tím pádem ani na likvidaci černých skládek.

Podtácek s roháčem

Při setkání s některým z pražských strážců přírody můžete získat kartonový podtácek. Představí se vám na něm roháč obecný, jeden z chráněných druhů, které se vyskytují v Praze. Obrázek namalovala Ing. Jana Zemanová. Na rubové straně se roháč v pár větách představuje. Kdo chce o něm vědět víc, přepsáním webové adresy nebo naskenováním QR kódu si může přečíst víc v podrobnějším příspěvku.

Podtácek s roháem obecným

Proč podtácek?

Taková kartonová podložka chrání stůl před opotřebením nebo poškozením. Dřevěnému stolu vadí vlhkost z orosené sklenice s limonádou i horko ze šálku s čerstvě zalitým čajem či kávou. Skleněnou desku stolu zase může poškrábat hrubé dno keramických hrnků. Využitím podtácku tak prodloužíme životnost desky stolu. Nevznikne tedy tolik odpadu a sníží se spotřeba materiálů.

Když podtácek doslouží, snadné ho můžeme poslat k recyklaci. Při jeho výrobě totiž použili jen papír bez přidání jakýchkoli dalších materiálů. Šestihranný tvar navíc spoří materiál už při výrobě, kdy vzniká méně odpadu než u kulatých tvarů. Podobně při dopravě podtácků z výroby a při jejich skladování (než se k vám dostanou) se šetří prostor. Při akcích pro veřejnost jsme navíc zjistili, že podtácky s ilustracemi chráněných druhů mají moc rády nejen děti.

Paklíky podtácků ve skladu

Chcete domů roháče?

Už jste si přečetli, že podtácek můžete získat při setkání s některým z pražských strážců přírody. Zvýšit šanci na to, že se vám to povede, můžete samozřejmě účastí na některé z akcí, které tady na stránkách zveřejňujeme. Podtácek dostanou i ti, kdo u objednávky zboží z e-shopu uvedou adresu v Praze nebo její blízkosti. Nebo můžete zájem o podtácek napsat do poznámky před odesláním objednávky.

Podtácky s roháčem byly pořízeny z projektu Pražští strážci přírody. Ten podpořilo hlavní město Praha grantem č. 264/2020.

Rys pro Igráčka

Rys patří k ikonickým postavám české ochrany divokých zvířat. Nikdo se tedy nemůže divit, že zmínky o něm najdete v řadě našich článků a jeho podobu hned u několika druhů originálního zboží v našem obchodě. A od teď se stává nerozlučným společníkem Igráčka Strážce Jirky. Jednoduchou vystřihovánku rysa i s vlajkou projektu 3Lynx totiž nově přikládáme ke každému prodávanému Igráčkovi.

Igráček Strážce Jirka s dalekohledem, hraničníkm, rysem a vlajkou 3Lynx

Možná tenhle papírový rys tvarem těla dokonale neodpovídá tomu živému. Zato pomůže rozvoji jemné motoriky při vystřihování. K tomu se nejlépe hodí malé rovné nůžtičky na nehty, se kterými se tak dítko snáze sžije. Pak stačí vystřižený placatý papírek párkrát ohnout a hle – rys ve správné velikosti k Igráčkovi je na světě. Vlajka je jednodušší na vystřižení, ale vyžaduje slepení kolem kousku špejle – další dovednost, která se hodí. Výbava je rázem tak bohatá, že Jirkovi nestačí ruce, aby pobral jak dalekohled, tak turistickou mapu i vlajku. Co dřív a co potom?

Projekt 3Lynx

Mezinárodní projekt 3Lynx spojuje dvě trojice zemí (Česko a Německo s Rakouskem a Slovinsko a Itálii s Chorvatskem). Díky projektu se nejen získá více informací o tom, jak se rysům v těchto dvou přeshraničních oblastech daří, ale hlavně dojde k zapojení všech důležitých partnerů, jejichž činnost se života rysů bezprostředně dotýká. Kromě ochranářů jde tedy hlavně o lesníky a myslivce. Držíme palce, ať se díky projektu rysům vede lépe nejen u nás!

Jedinečná kresba

My jsme se o téhle jednoduché vystřihovánce dozvěděli na poutavé přednášce v informačním středisku Správy NP Šumava. Věděli jste, že každý rysí jedinec se dá rozpoznat podle skvrn na srsti? Díky tomu o pohybu jedinců vypovídají nejen údaje z obojků s GPS vysílačem, ale i snímky z fotopastí. A když se najde nějaký rys přejetý na silnici nebo zastřelený, mohou vědci snáze dohledat, odkud pocházel. Na snímcích z fotopastí jsme si mohli sami vyzkoušet, že spojit dvojici fotek se stejným zvířetem až tak složité není. A že je zatím rysů málo, dovedou odborníci některé jedince poznat na první pohled. I proto dostávají všichni rysi svá jména.

Batoh (nejen) pro strážce přírody

V létě 2021 jsem dostal za úkol pořídit vybavení pro dobrovolné strážce přírody. Kromě košile a bundy se vybavení používané strážci dost liší podle zaměření jejich služby. Co to může být se podívejte třeba v článku Jaká výbava je v batohu strážce přírody. Ale to, co s sebou do terénu strážci nosí, se musí vždy do něčeho dát a je dobré mít přitom volné ruce. Tedy batoh je potřebný pro všechny. Koordinátoři stráže přírody z regionů to potvrdili, o batohy byl zájem v počtu více než 100 kusů. S tím se už dá zajímavě pracovat.

Požadavky na strážcovský batoh

Na základě sebraných zkušeností jsem stanovil základní požadavky naší poptávky. Strážcovský batoh musí být pohodlný na jednodenní (celodenní) nošení do přírody. Musí být vhodný pro muže i ženy. Batoh musí mít alespoň 2 komory se samostatným otvorem, být ušitý z pevného odolného materiálu, nepromokavý nebo dodaný s pláštěnkou na batoh. Musí mít široké nastavitelné popruhy a odvětrávaná záda. Objem by měl být 25-40 litrů. Výhodou je provedení v přírodních barvách, reflexní prvky, další členění prostoru – vnitřní i postranní kapsy, možnost výšivky nebo trvanlivého tisku nápisu STRÁŽ PŘÍRODY. A abychom to mohli dotáhnout do zdárného konce, musíme se vejít do jednotkové ceny 1.000 Kč vč. DPH.

Nabídky

S touto specifikací jsem oslovil několik českých dodavatelů. Někteří nereagovali, HUDY se omluvil, že se do uvedené ceny nevejde. Nabídky poslali LOAP, ALPINE PRO a HUSKY CZ. Všichni 3 dodavatelé ochotně poskytli mnou předvybrané vzorky svých batohů pro vyzkoušení. Doma se mi tak sešly batohy Nati, Hunter 45, Malmo, Grebb, Skid, Stingy a Salmon. Označení „městský batoh“ není na škodu, i pod tímto štítkem jsou použitelné modely. Nepromokavost jsme nemohli u vzorků testovat. Všechny batohy mají prsní spojku, to je fajn. Všechny mají více oddělených kapes a všechny působí reprezentativně. Takže bylo jasné, že výběr nebude snadný.

Batohy pro strážce přírody - 7 dodaných vzorků
Nati, Hunter 45, Malmo, Grebb, Skid, Stingy a Salmon – fyzicky posuzované vzorky batohů dodané výrobci

Velikost a členění prostoru

Do všech dodaných batohů se vejde i smaltovaná tabule se státním znakem (30×30 cm), když je potřeba ji v terénu vyměnit. Do požadovaného rozpětí objemu se ale nevešly Nati a Hunter 45. Přesto by i Nati byl využitelný, ale hledáme univerzální batoh a 20 litrů by přeci jen někdy bylo málo. Naopak 45 litrů Huntera je dostatečných snad na každou strážcovskou příležitost, jenže řešení válcovitým prostorem plněným shora není na množství drobnějšího obsahu vhodné. Ale pojme i sekeru a podobné delší nástroje.

Ostatní modely mají objem 26-30 litrů, což je ideální. Všechny mají dvě malé boční kapsy. Do nich rád dávám láhev s pitím, toaletní lopatku, pytel na odpadky nebo papírové kapesníčky. Tyto batohy mají také vždy vnitřní přepážku vhodnou třeba na notebook (ten strážci většinou nenosí) nebo desky s papíry formátu A4. Všechny mají také menší kapsy na zip, což je dobré na pouzdro s doklady, peněženku, příkazové bloky, psací potřeby, powerbanku apod. Zejména Nati (dokonce s organizérem v přední kapse, pro úřednickou práci strážce přírody ideální) a Malmo nabízejí různých kapes a přepážek víc, což uspokojí pořádkumilovné systematiky.

Skid a Salmon mají jednu přední kapsu otevřenou jen s přezkou, což omezuje typ věcí, které se do ní hodí dávat (aby to nepozorovaně nevypadlo). Salmon pak má ještě jednu záludnou vnitřní kapsu na víku hlavního prostoru, která svádí ke vložení drobnějších věcí, které se ovšem při zavření víka vysypou do vnitřního prostoru hlavní komory. To jsem nepochopil.

Odvětrávání zad a popruhy

Záda se mi pod batohem potí, což není příjemné hlavně ve chvíli, kdy si po krátké pauze nasazuju batoh zpátky. Triko i batoh jsou na styku mokré a nepříjemně to studí. V tomto ohledu zcela propadává Malmo (nemá nic) a dobře na tom není ani Grebb (jeho systém AFS je příliš mělký). Nati uspokojí tak napůl. Skid už má oddělení pevnou sítí od vyztužených zad batohu, ale síť je na bocích sešitá se zády, takže vzduch moc proudit nemůže. Vyhrávají společně Hunter 45, Stingy a Salmon, které mají prostor mezi sítí a vlastním batohem vyloženě otevřený, při nasazení na zádech se do něj dá zboku zasunout celá dlaň. A funguje to. Samozřejmě v letním horku při výstupu do kopce se záda potí i tak, stejně jako čelo a další části těla.

Jak dobře batoh sedí na zádech také ovlivňuje pohodu při služebním výkonu. A posazení ovlivňuje hlavně systém popruhů. Všechny zkoumané batohy mají hlavní ramenní popruhy dost široké a měkké a doplněné prsní spojkou, u níž lze nastavit výšku. U všech se dá nastavit i délku popruhu. Hunter 45 a Skid mají i nastavitelné přitažení mezi zády a vrškem ramenních popruhů. Pohodlný široký bederní pás mají Hunter 45 a Skid, kratší náběhy bederního pásu pak mají Stingy a Salmon. Malmo má jen úzký bederní pás a Nati a Grebb ho nemají vůbec.

Ostatní parametry batohů

Zkoumané batohy se dost liší svou hmotností. Budeme-li předpokládat, že nižší hmotnost je výhodou, pak zcela vítězí Grebb s 510 gramy. Batohy s ocelovými výztuhami zad patří k nejtěžším, Hunter 45 má 860 g a všechny od Husky kolem 1 kg.

Pro strážce přírody se přirozeně hodí zelená barva. Může na ní ovšem být více vidět špína a ne vždy bude ladit odstín zelené na batohu s odstínem zelené na oděvu strážce (AOPK ČR aktuálně používá zelené bundy a mikiny, ale béžové košile a trika). Nejvhodnější pro strážce tedy nakonec možná bude černá nebo šedá, která je dostupná kromě Nati a Malmo u všech ostatních.

Pláštěnka na batoh je standardní součástí batohů Husky (Skid, Stingy a Salmon), tedy v ceně. Loap nabízí pláštěnku k dokoupení zvlášť v univerzální velikosti. Velikost ale odpovídá modelu Hunter 45 (pojala by i větší), na Malmo a Grebb je zbytečně velká. K Nati žádná nabídka zajištění voděodolnoti nepřišla, materiál batohu přitom vypadá jednzonačně nasákavě.

Zajímala mě i možnost umístění loga (resp. nápisu STRÁŽ PŘÍRODY), tzv. branding. Vždy vyjde levněji tisk než výšivka či nášivka, tisk navíc neovlivňuje odolnost batohu vůči vodě. Dostatečný prostor pro umístění loga je na všech batozích kromě Hunter 45. AlpinePro nabízí jednobarevný tisk za 45 Kč/ks bez DPH, Husky za 99, Loap nacení až konkrétní podobu pro konkrétní batoh.

Reflexní prvky jsou ze zákona povinné při pohybu na silnicích mimo obce za snížené viditelnosti. Je tedy dobré, když jsou součástí oděvu i batohu, aby na to člověk nemusel myslet. Reflexní prvky zepředu i zezadu mají Nati, Skid a Salmon. Malmo nemá naopak žádné. Potisk na zadní ploše Hunter 45 je jen lesklý a ne reflexní (zepředu nic), podobně logo vzadu na Stingy, který má ale reflexní pásky zepředu na obou ramenních popruzích. Grebb má jeden malý reflexní prvek zezadu.

Cena za batoh

Maloobchodní ceny včetně DPH vidíte na stránkách u jednotlivých modelů. Při objednávce přesahující 100 kusů by člověk čekal zajímavé slevy. Nejvstřícnější je v tomto ohledu nabídka značky Loap, kde se dostáváme na méně než polovinu, ovšem musíme připočíst pláštěnku (50 Kč/ks + DPH) a neznámé náklady na branding. Husky nám slevil 27,5 %, což rozhodně také potěší. Cena od AlpinePro jako by žádnou slevu nezahrnovala, ba dokonce je vyšší než aktuální akčně zlevněná cena na stránkách jejich e-shopu. Je ale možné, že by v této souvislosti ještě s nimi šlo o slevě vyjednávat.

Na závěr je třeba dodat, že se všemi zástupci dodavatelů, kteří na poptávku zareagovali, bylo jednání velmi příjemné a je znát, že taková zakázka je pro ně zajímavá.

Co je Natura 2000?

Podobně jako každý stát vyhlašuje chráněná území pro jevy, které chce zachovat, vymyslela Evropská unie soustavu chráněných území pro jevy, které jsou ohrožené v evropském měřítku. Ta soustava dostala jméno Natura 2000 a na svém území ji budují všechny členské státy a také ty, které o přistoupení k EU uvažují.

Kategorizace území Natura 2000

V současné chvíli můžeme území Natury 2000 u nás rozdělit na dvě kategorie: evropsky významné lokality (EVL) a ptačí oblasti (PO). Ptačí oblasti jsou zaměřené na ochranu ptačích druhů, takže jde často o hnízdiště či zimoviště tažných druhů. EVL chrání jednak vzácné druhy rostlin i osatních živočichů, kromě nich ale také cenná stanoviště (u nás to jsou třeba orchidejové louky, rašeliniště, suťové lesy a další. V době přípravy soustavy Natura 2000 se používaly i další kategorie území podle toho, v jaké fázi návrhu do tzv. národního nebo evropského seznamu se dané území nacházelo.

Rozsah

Ptačích oblastí je v ČR 41 a zaujímají více než 7.000 km2 (skoro 9 % rozlohy ČR). EVL je v ČR 1.113 a pokrývají celkem necelých 8.000 km2 (10 % rozlohy ČR). K nejmenším EVL patří typicky kostely, pod jejichž střechami se nacházejí větší kolonie netopýrů. Ano, i střecha kostela může být chráněným územím přírody. Vedle toho největší naturové lokality jsou opravdu rozsáhlé, takové EVL Beskydy chránící 18 typů stanovišť a 13 druhů zaujímá přes 1.200 km2. Z toho je tedy také zřejmé, že naturová území se v terénu často překrývají s národními kategoriemi chráněných území (Beskydy jsou zároveň EVL i CHKO, i když se jejich hranice mírně liší) a samozřejmě se mohou překrývat i navzájem. Takže třeba EVL Milovický les leží uvnitř CHKO a PO Pálava.

Význam soustavy Natira 2000

Zajištěním ochrany EVL a PO můžeme zabezpečit stav těch fenoménů, které jsou významné v evropském měřítku, aniž bychom na ně museli nasadit ochranu některou z národních kategorií chráněných území, která mají většinou přísnější ochranné podmínky. U některých druhů se může zdát, že je jejich ochrana u nás zbytečná, když jsou u nás dostatečně početné. Jenže když jsou vzácné a ohrožené v evropském měřítku, tak kdo jiný by je měl chránit, když ne ta země, kde se jim daří nejlépe? Příkladem takového druhu může být třeba přástevník kostivalový.

Přástevník kostivalový je jedním z druhů, pro jejichž ochranu se vymezují evropsky významné lokality

Označení území Natura 2000

V terénu jsou naturová území označena podobně jako ta národní – zelenými, nejčastěji smaltovanými tabulkami. EVL tam mají jen nápis „evropsky významná lokalita“, zatímco ptačí oblasti jsou označené kategorií i názvem. Narozdíl od národních kategorií tyto tabulky nemusí povinně doprovázet státní znak (ani logo EU). Ale pokud se v daném místě překrývá hranice naturového území s některým zvláště chráněným územím národní kategorie, sejdou se všechny tabulky pod sebou na jednom hraničníku.

Vltava u Blanského lesa je příkladem území, které je chráněno v národní kategorii „přírodní památka“ i v naturové kategorii „evropsky významná lokalita“

Zdroje informací o Natuře 2000

Stejně jako chráněná území našich národních kategorií jsou všechny EVL a PO evidovány v Ústředním seznamu ochrany přírody. Do něj se snadno dostanete přes Digitální registr ÚSOP. Ten je spravovaný Agenturou ochrany přírody a krajiny ČR, která provozuje i další podrobný zdroj informací o územích soustavy Natura 2000 u nás – Seznam lokalit.

Natura 2000 a stráž přírody

Strážci přírody mají samozřejmě pravomoce i v naturových územích a koneckonců i mimo chráněná území. Vždyť i tam se vyskytují cenné stromy nbo chráněné druhy živočichů a rostlin.

Tak se těšíme, až se v některém naturovém území potkáme. Může to být třeba 21. května, kdy území Natura 2000 slaví svůj světový den. A nezapomeňte, že i v nich je namístě se chovat ohleduplně k přírodě i ostatním návštěvníkům.

Přírodověda hrou? Třeba s Betexou!

Ne všechny děti mají tak dobrého učitele, aby je přírodověda ve škole bavila. A to přesto, že myšlenka na učení hrou je stará už staletí. Naštěstí můžeme děti i sebe celkem snadno dovzdělat ve volném čase a pobavit se u toho. Hned ceou řadu možností k takové vzdělávací zábavě nabízí ryze česká značka Betexa. Na českou přírodu jsou zaměřené i její výrobky. A co se přírody týká, ta je zobrazená tak realisticky, že hry jsou vlastně zároveň poznávacími a určovacími atlasy.

Betexa Pexetrio

Pexetria jste si už možná všimli, prodává se často třeba v informačních střediskách národních parků. Jde o v Česku oblíbené pexeso, ovšem posunuté na vyšší úroveň. Jak už napovídá název, jedním z vylepšení je, že nesbíráte dvojice, ale trojice obrázků. A co je pro učení důležitější, obrázky ve trojici nejsou stejné, ale souvisejí spolu. Takže pokud se zaměříme na pexetria s tématikou přírody, nacházíme trojice například s celou rostlinou, detailem květu a pohledem na typické stanoviště u bylin nebo celý strom, list a plod u stromů. Řada Standard obsahuje vždy 12 trojic.

V řadě Pexetrio Plus pak najdeme 18 trojic třeba s ptáky (sedící, letící, hnízdo s vejci), savci (zvíře, stopa, potrava) nebo houbami (celé, rozkrojené a na typickém stanovišti). Některé krabičky jsou větší, protože obsahují ještě doplňkovou hru LotoTrio. V ní hledáme pro kartičky správné pojmenování a umístění na plakátu.

Betexa MULTI-TRIO

Pro koho je pexetrio málo, může si pořídit MULTI-TRIO. Zatím se nabízí ve variantě LES. Základem jsou hrací kartičky po trojicích stejně jako u pexetrií. Najdeme na nich živočichy, rostliny i houby, a to jak druhy vázané na vnitřek lesa, tak i na jeho okraje včetně břehů. Plakát, hrací kostka a loto karty umožňují přehršel různých her. V návodu je popaných celkem 38 herních variant. Díky téhle hře se hravě naučíte 72 druhů z českých luhů a hájů.

Vystřihovánky

Pro nejmenší dítka, která se teprve učí stříhat, má Betexa krásné sešity Začínáme vystřihovat: Na louce, U vody, V lese a další. Postupně je možné zvyšovat obtížnost přes jednoduché vystřihovánky k různě složitým. V nabídce je i mnoho vystřihovánek jiných vydavatelů. U Betexy najdeme i netradiční vystřihovánky zaměřené právě na přírodu, jako třeba dvojici sýkor.

Vyberete-li si model, na jehož postavení nebudou obyčejné nůžky stačit, lehce si do košíku přihodíte vhodný skalpel nebo řezací podložku. Když stihnete model sestavit do konce června, můžete s ním vyhrát v naší soutěži Papírová ochrana přírody další ceny! A to třeba poukázky právě do e-shopu Betexa, protože ochotně přijali roli partnera soutěže. Tak s chutí do toho!

Wildlife neboli živá příroda

Dneska, 3. března, se slaví World Wildlife Day. A čehože to je světový den? Výraz „Wildlife“ nemá jednoduchý jednoslovný překlad do češtiny. Podle zákona by tomu odpovídal výraz „volně žijící živočichové“, v současnosti se do toho ale počítají i planě rostoucí rostliny a samozřejmě i houby. A to už je pořádná kopice oslavenců. Jejich svátek můžeme nazývat třeba Světovým dnem živé přírody. Jeho úlohou je připomínat výročí mezinárodní dohody CITES, tedy o omezení obchodu s ohroženými druhy (1973).

Háčkovaný jezevec na sněhu u své nory

Organismy v přírodě

Kde jinde hledat divoká zvířata a plané rostliny i houby, než „v přírodě“. Přírodou tady myslíme ty plochy hlavně lesů a luk, kde ruka lidského hospodáře nekoná tak výrazně. Není náhodou, že kdo má k přírodě vztah aspoň trochu kladný, právě touhle dobou v našich končinách vyráží obdivovat první kvítky. Sněženky, bledule, lýkovce, podběly, devětsily a jaterníky patří k opravdu časným otužilcům, ale záplava dalších květů následuje nedlouho po nich. Zvířata, původní výhradní nositelé jména Wildlife, se dostávají trochu do pozadí, protože jsme si už zvykli je vídat po celý rok. A špaček, co se právě vrací ze zimního pobytu na jihu, zas tak dobrou pověst u našeho zahrádkářsky založeného národa nemá.

háčkovaná rosnička

Ropuchy, které brzo vyrazí k vodě naklást vajíčka, obdiv obvykle také zrovna nesklízejí. Ale strážce Radek tvrdí, že právě ropuchy mají nejkrásnější oči ze všech našich zvířat. Elegantní rosničky prý mohou jen závidět, zatímco užovka obojková si to s pulci vyřídí raz-dva. Na ně si ale ještě budeme muset počkat, až sluníčko rozehřeje meze. U takového jezevce by jeden čekal, že ve své hluboké noře celou zimu pohodlně prospí, ale i jeho můžeme potkat kdykoli. Svou aktivitu totiž v zimě jen snižuje, ale občas na procházky chodí. S jarem naopak končí období, kdy díky stopám ve sněhu můžeme cítit přítomnost i takových vzácných skvostů jako je rys, kočka divoká nebo vlk. Protože uvidět tyhle plaché druhy, to už vyžaduje notnou dávku štěstí.

Háčkovaná kočka divoká na stromě

Příroda na vsi

Že se na vesnici žije v souladu s přírodou, asi napadne leckoho. A je pravda, že příroda je tam za humny a divoká zvířata to tak mají k lidem a do jejich zahrad blízko. Hejno vrabců snad potěší každého, i proto, že vrabců oproti minulosti značně ubylo a pro těch pár zrnek se už dneska nikdo nezlobí. O návštěvu lišky v kurníku ale pořád nikdo nestojí a jestřáb nad pobíhajícími slípkami také nevěstí nic dobrého.

Taková sova ve stodole ale může udržet na uzdě myši. Bohužel o aktuálním výskytu sovy pálené na Vysočině jsme se zase dozvěděli jen proto, že jednu našli otrávenou. Ve sklepích není výjimkou potkat babočky zimující na stropě a těm, co přežily, se snad podaří dostat ven dřív, než jim na skle okna dojdou síly. Do záhonků pravidelně zalítává všemožný plevel a i to mu umožňuje přežít chemií sterilizovaná pole. Ale běda, když na zeleninu dorazí zajíc.

Háčkovaný zajíc

Příroda ve městě

Je ve městě vůbec nějaké místo pro přírodu? Jasněže ano! Takoví havrani, straky a sojky dovedou svými hlasy rozzuřit nejednoho panelákového masňáka. A když mu kuna přehryže kabely v motoru auta, už vymýšlí, jak se jí zbavit. Ještěže hranostaj si drží svou královskou pověst, na něj škody nikdo nesvádí. Jiřičky vezmou za vděk i výklenkem okna a rorýsi větracím otvorem. Města se zachovalejšími řekami mohou nabídnout i letmý pohled na vydru nebo bobra. Veverky se už vrátily snad do všech větších městských parků. A kosi se snaží dokázat, že africkému viru nepodlehnou a je jich snad zase o trochu víc než vloni.

háčkovaná veverka

Příroda u vás doma

Nelekejte se. Nebudeme vám připomínat převážně nechtěné spolubydlící. Naopak vám nabídneme některé ze zmíněných druhů, aniž byste se jejich držením dopustili přestupku. Zejména jestli máte děti, mohou jim háčkovaná a další zvířátka z našeho e-shopu pomoct získat kladný vztah k živé přírodě dřív, než se vám na společné vycházce poštěstí spatřit živou předlohu. A to by byla ta pravá oslava Světového dne živé přírody!

Háčkovaná užovka obojková

MVE? Lodní mlýn!

Nezřídka se setkáváme s kritikou malých vodních elektráren (MVE). Je jasné, že současná podoba vodních elektráren (nejen těch malých) má nepříznivé vlivy na vodní tok. Většina elektráren potřebuje nahnat co nejvíce vody co největší rychlostí nebo tlakem na pohyblivou část technologie. To se neobejde bez úpravy koryta vodního toku a většinou ani beze změny proudění vody nad i pod elektrárnou. To již samo o sobě ovlivňuje život vodních organismů, hlavně živočichů. Ryby pak ještě trpí překonáváním takových překážek, pokud to vůbec zvládnou a přežijí. Důsledkem je pak nejen oddělení subpopulací daného druhu, kdy se jedinci nad elektrárnou nemohou dále křížit s jedinci pod ní, ale u migrujících druhů (třeba losos, úhoř) zastavení migrace.

Výhody MVE

MVE byly dobrým nápadem, jak vodním ekosystémům pomoci. Místo velkých nepřekonatelných překážek mělo vznikat větší množství malých zařízení, která by využívala jen část průtoku vodního toku, takže organismy by neměly problém se zařízení vyhnout. MVE je často umístěná mimo vlastní vodní tok nebo přinejmenším mimo proudnici toku, takže nepřekáží. Často se nachází na místě bývalého mlýna, tedy pod jezem, z něhož je pro MVE část průtoku odkloněna stranou. Jez ale už sám bývá překážkou pro ryby, s různě velkým vlivem podle toho, jak vypadá.

Minimální zůstatkový průtok

Aby zůstalo v toku vedle MVE dost vody, stanovují úřady při povolení MVE tzv. minimální zůstatkový průtok. To je množství vody, které musí v toku kolem MVE protékat za každých okolností. Tedy když je málo vody, má se omezovat průtok MVE a ne v toku vedle. Jenže někteří provozovatelé hřeší na malou intenzitu kontrol a MVE často odebírají tolik vody, že v sušším období tok vedle vyschne a vodní život umírá. O problémech vedoucích k odklonu od MVE v Černé hoře píše třeba European Wilderness Society.

Lodní mlýny

A tak jsem si vzpomněl, že ve svém archívu vystřihovánek mám i model lodního mlýna, který kdysi vyšel v časopisu ABC. Konečně důvod si ho slepit! Co je to lodní mlýn? Je to vlastně klasický mlýn, jehož mlýnské kolo (tedy spíš koleso) ale nesou z obou stran dvě lodě, které plují na řece pevně ukotvené na jednom místě. Ovšem lodní mlýn se mohl přemísťovat dle potřeby. Jen při vlastním mletí prostě musel být ukotven na místě, aby voda kolesem otáčela. Vlastní technologie mlýna pak mohla být buď na jedné z lodí, nebo na břehu, kam se energie z pohybu kolesa vhodným způsobem přenášela. Informace se dají najít třeba na Wikipedii. Model z ABC představuje mlýn z Labe (Libochovice), lodní mlýny prý byly i v Praze, časěji na jižním Slovensku (jeden můžete navštívit v Kolárově) nebo ve Slovinsku.

Papírový model lodního mlýna na Labi u Libochovan
Papírový model lodního mlýna na Labi u Libochovan

Oprášíme 100 let zaniklou myšlenku?

Teď už je zřejmé, proč o lodních mlýnech píšu v souvislosti s nevýhodami MVE. Důvodem, proč lodní mlýny vymizely, byla zřejmě hlavně jejich nízká efektivita ve srovnání s jinými technologiemi mletí. Ale čas se změnil a kromě efektiviy hraje čím dál větší roli také vliv na životní prostředí. Díky moderním technologiím můžeme myšlenku lodních mlýnů modernizovat. Třeba úpravou kýlů lodí, tvarem a umítěním kolesa, velikostí zařízení. Dočkáme se MVE v lodní podobě, která nebude překážkou životu v řece?

Geocaching pomáhá přírodě, letos ještě o něco víc

Geocaching může být někdy v rozporu s ochranou přírody, jindy naopak může být přínosný. Negativní vlivy souvisejí nejčastěji se sešlapem vegetace s výskytem chráněných rostlin nebo s umístěním schránky například do dutiny stromu. Tam mohou v trouchu mohou žít larvy chráněných brouků nebo odpočívat netopýři. Jak umístit keš a neškodit se autor připravované keše může dozvědět třeba na kešerském wikiwebu. Věnuje se tomu také naše stránka a v případě zájmu můžme napsat i podrobnější článek.

Keška v přírodě

Keš bez umístění

V roce 2021 se ale kešeři mohou do ochrany přírody zapojit i jinak. Keš bez umístění (locationless cache) není zrovna novinkou. Takové keše byly v začátcích hry jedním z běžných typů, později daly vzniknout samostatné aktivitě s názvem Waymarking. Groundspeak se ale k tomuto typu keší vrátil v loňském roce s keší spočívající v hledání žabáka Signála. Chtěl tak oslavit 20 let geocachingu. A letoš přišel s další podobnou keší, kterou nám udělal opravdu radost. Reaguje tím zejména na fakt, že oblíbené kešerské akce CITO (od Cash In Trash Out – princip „přinášejte hodnotu, odnášejte odpad“) se kvůli opatřením proti šíření koronaviru často nemohou konat.

CITO

A o čem je tedy letošní neumístěná keš s kódem GC8NEAT? Vyzývá ke zlepšení venkovního prostředí už svým názvem. Návrh k vlastním aktivitám vychází z CITO, takže nabízí zapojení například posbíráním odpadků ve svém okolí nebo podél oblíbené vycházkové cesty. Ale pomoc přírodě může vypadat i jinak a podmínky pro zalogování této keše tedy můžete splnit třeba vysázením stromků, likvidací invazních druhů a podobně. Je hezké, že Groundspeak u těchto jiných činností odkazuje na zapojení do existujících akcí, protože i v dobré víře může člověk někdy nevědomky způsobit škodu, pokud nezná přírodu dokonale.

Keš v podobě spouštěcí budky

Jak splnit podmínky

Jaký způsob zapojení bychom vám tedy mohli doporučit? Mnoho spolků pořádá akce pro veřejnost, kde se přírodě prakticky pomáhá. Vloni a letos je to složitější, ale ti šikovnější si dokáží poradit i s omezeními. Zatím je na akce brzo, ale nemáte-li svůj oblíbený spolek v okolí, určitě můůžete zkusit třeba Arniku, Hnutí Duha, Děti Země, ČSOP, Lesy ČR a další. Můžete uspořádat akci i sami, v tom případě doporučujeme projednání s obecním úřadem nebo správou NP či CHKO. Většinou vědí o lokalitách, kde je potřeba vyhrabat nebo pokosit trávu, vyřezat nálet, zlikvidovat černou skládku, přehradit odvodňovací kanály, proklestit cestu, opravit schody… Ale sbírání odpadků pomůže vždycky a snad není místo, kde byste žádné nenašli. Když se do toho pustíte, je dobré vytřídit sklo a hliníkové plechovky a ty vhodit do určených nádob. Plastové a papírové odpadky bývají často tak znečištěné, že u nich se třídění nevyplatí.

Tak co? Už máte jasno, jak podmínky pro zalogování letošní zlepšovací keše splníte? Budu rád, když napíšete do komentářů, třeba i jako inspiraci pro ostatní. A hlavně přeju, ať si „odlov“ téhle kešky pořádně užijete!

Brigádník u pytlů s posbíranými odpadky
CITO event