Když se strážce přírody Jirka rozloučil u řeky s převozníkem, spěchal dál do blízké rezervace. Prý tam někdo stanuje a dělá si u toho oheň. A to tam zrovna mají kvést koniklece! V rezervaci nebyl žádný stan vidět, ale na kraji loučky u řeky se právě probouzeli Kuba s Bárou, co tam spali “pod širákem”. To znamená bez stanu, jen zakrytí celtou.
“Dobré ráno, já jsem Jirka, strážce přírody”, pozdravil je Jirka. “Dobré ráno, udělali jsme něco špatně? Vždyť netáboříme, žádný přístřešek jsme si neudělali”, odpověděl Kuba. “A ten ohýnek?” Jirka ukázal na kruh z kamenů, v němž byly místo trávy jen černé uhlíky z večera. “Uvařila jsem večer polévku z hub, které jsme včera našli. 
Ale oheň jsme pak uhasili a důkladně zalili vodou,” povídá Bára.
“Je dobře, že jste si žádný přístřešek nestavěli. To by byl totiž přestupek, když tu je chráněné území a není tu schválené místo na táboření. Je také dobře, že jste oheň důkladně uhasili, aby vítr nerozfoukal v noci jiskry a neshořelo to tu. Jenže v chráněných územích i v lese je zakázáno dělat oheň. 
Na téhle louce na konci léta kvetou chráněné hořečky, jejich fotky jsou na internetové stránce rezervace. Teď jsou ještě pod zemí, ale i tak je váš večerní ohýnek mohl spálit. Mrzí mě to, ale za tenhle přestupek vám musím dát pokutu.”
Báru s Kubou mrzelo, že si předem nezjistili, co se v rezervaci nesmí a možná tak zničili kousek krásné přírody. Vedle toho jim pokuta připadala jako naprosto vedlejší věc, a tak bez reptání zaplatili a Jirkovi se omluvili.
Jirka jim poradil, ať se stanou fanoušky facebookové stránky zdejší oblasti, že se k nim tak určitě dostane třeba pozvánka na zářijovou exkurzi právě sem na kvetoucí hořečky. A vůbec se dozvědí, co a proč se tu chrání. Dodal, že když se rychle sbalí a ohniště mu pomohou uklidit tak, aby nebylo poznat, můžou se s ním jít podívat i na horní stepní louku, kde by zrovna měly kvést koniklece.
Podívejte se na celý fotopříběh:
(Použité fotografie jsou majetkem EFKO karton s.r.o.)