V neděli odpoledne vzal strážce Jirka svou dcerunku Aničku a šli spolu zkontrolovat nedalekou přírodní památku Vltava u Blanského lesa. Jen malý kousek na horním konci, ona je tahle památka proklatě dlouhá. Zvukovou kulisu tu bohužel dělá čistírna odpadních vod pro Český Krumlov. Ale co naplat, zase je aspoň čistší voda v řece.
Podívali se na keš. I když je to tradička, žádný velký provoz na ní není a je hned u pěšinky, takže nijak nevadí. Les se probouzí jen pomalinku, ale v kempu dole u řeky už to žije. Tedy ne lidmi, ale jarní květenou. Bílé sasanky hajní, žluté sasanky pryskyřníkovité, žluté křivatce, žlutozelené mokrýše, zelené plechovky, černožluté plechovky, rezavé plechovky, plastové láhve, skleněné láhve…
Plechovky od nápojů se stávají symbolem současného konzumu. Výroba hliníku významně škodí životnímu prostředí. Ale přesto se vyplatí hliník použít na výrobu jednorázového obalu na pár doušků pití. Plechovky se sice dají dobře recyklovat, ale ono je přece tak jednoduché ji jen tak hodit na zem nebo do řeky, z okénka auta nebo za záda z lavičky. Po pár desítkách let se rozloží a hliník může klidně někoho v půdě i otrávit. Jirka to ale čekal, tak plechovky sešlápnul a posbíral do tašky, kterou si na ně přinesl.
Taková velká přírodní památka by si zasloužila návštěvnické středisko. Takové, kam by mohli přijít turisté se něco dozvědět, nebo místní podebatovat o zdejší přírodě a jejích problémech. Taťka s dcerkou se pustili do stavby a za chvilku už tu stojí Dům přírody jako vyšitý. Uprostřed pod velkou střechou je velký kamenný stůl, na něm dvě malinké večeřičky a u vchodu hoří oheň v otevřeném krbu. Račte dál!
Ale pomalu se stmívá a tak je třeba dojít domů. Cestou ještě malé odbočka k popelnici na kovové obaly. Plechovky se tak z přírody naštěstí dostanou tam, kde je jejich místo. A pak už vykoupat a spát. To jsme si zase užili přírody!
