Medvědí stezka s posledním šumavským medvědem? To rozhodně stojí za návštěvu! A tak Jirka skočil na vlak a uháněl rychlostí, kterou klikatá a asi nepříliš udržovaná trať dovolovala. 1. června už bylo za okny vlaku všude živo.
Ovce, kachny i krávy se pásly a tak vnášely do krajiny pestrost, kterou některé druhy potřebují ke svému životu. Pérovníky v nivě potoka i dravci kroužící vysoko na obloze naopak odkazovaly na divokou krásu té přírody, která zůstala bez vlivu člověka.
Medvědí stezka
Se zpožděním, ale přece vlak zastavil na zastávce Ovesná jakoby ztracené v šumavských lesích, nebýt u ní tichá silnice s přejezdem. Jirku ale zajímala Medvědí stezka, která odsud vede rovnou do kopce, chvíli po cestě, pak už po pěšině.
Tajuplné skály a skalky
N
ajednou se za zatáčkou objevila Dračí tlama a za pár dalšími Perníková skála. Pahýl stromu u pěšiny zas vypadal jako z Minecraftu. Soutěska lapků, Viklan, Obří kostky i Perník – tady všude dříve mohli medvědi najít spoustu vhodných míst k výchově mláďat, ale lidé je nakonec všechny postříleli…
Slepýš i Blindschlange – čím si vlastně vysloužil tahle jména? Snad tím, že před člověkem také neuteče vždy včas, jako by ho neviděl. Tenhle u potůčku naštěstí potkal jen Jirku a rodinku německých turistů, takže přežil ve zdraví. Ten Jirkův minulý měl smůlu, že potkal člověka s nevychovaným psem, jehož tlama bylo to poslední, co v životě spatřil…
Jelení Vrchy
Dál Jirka přešel hráz Jeleního jezírka, které dávalo tušit, že Schwarzenberský kanál už nebude daleko. Na Jeleních Vrchách Jirka nahlédnul do tunelu, kterým přitékala voda, ale také tudy proudil skoro až ledový vzduch. Po technické stránce je kanál úžasným dílem, což dokládá i zdejší malá expozice s velkou plastickou mapou. Škoda, že právě pomocí něj lidé vykáceli zdejší lesy, když došlo dřevo ve vnitrozemí. Zalesnění smrkem dovezeným kdo ví odkud pak nenápadně připravilo prostor k tomu, aby o nějakých sto let později vítr a kůrovec opět okolní lesy řádně prosvětlili.
Dostane aspoň tenhle les, když byl zahrnutý do národního parku, šanci se vyvíjet tak, jak chce příroda? Nebo si i tady budou lidé stále snažit dokázat, že přírodu umějí řídit lépe než ona sama?
Čmelák sbírá nektar z tmavých květů zvonečníku černého, ale má tu k dispozici i mnoho dalších květů rozmanitých barev. Stezka geometrů ještě připomíná, jak asi probíhaly práce při projektování kanálu, ale už nabízí i výhledy na šumavské louky a pastviny okolo Lipna, dalšího velkoplošného technického zásahu.
Setkání s užovkou
Cesta je sluníčkem dost vyhřátá, aby nalákala užovku obojkovou. Jirka ji zkontroloval a i tu zaznamenal do aplikace BioLog. Vždyť každý uložený nález se může k ochraně přírody hodit. Sice Jirku za to užovka málem zakousla a z jejího syčení skoro ohluchl, ale nález dokonale zdokumentoval.
Na hromádce zasychajícího sena se vyhřívala ještěrka. Ta je dost rychlá na to, aby její útěk proběhl doslova za okamžik. To ropucha obecná nikam moc nespěchala a ochotně zapózovala.
Čekání na vlak si Jirka zkrátil svačinkou a kontrolou kešky. Pak už zahoukala Petra postrkovaná Gagarinem a zelenooranžový vlak svým příjezdem Jirkovu dnešní výpravu ukončil.
Vezme si sem Jirka příště kolo? Uvidíme…
Podívejte se na celý fotopříběh:
