Často se zdá, že s globálními problémy my jako jedinci nic nenaděláme. Ale to je jen alibistický postoj. Vezměme si za podklad třeba dnešní pěkně zpracovaný článek od Hanky Öllös z European Wilderness Society. A zkusme si to představit co nejkonkrétněji:
- místo jízdy výtahem vyšlapu schody po svých
- tím pádem ušetřím elektřinu, kterou by jinak motor výtahu spálil
- tím pádem se ta elektřina nemusí v elektrárně vyrobit
- tím pádem se nespálí nějaký objem uhlí
- tím pádem se do ovzduší nedostane odpovídající množství oxidu uhličitého
- tím pádem bude moct uniknout o něco víc tepla od zemského povrchu do vesmíru
- tím pádem zůstane vzduch o něco chladnější
- tím pádem bude v Antarktidě i nadále sněžit a ne pršet
- tím pádem mladí tučňáčci neprochladnou, protože mají peří chránící proti mrazu a sněhu, ale ne proti dešti
- tím pádem přežije víc tučňáků a nevymřou
Kolik lidí musí jít do schodů pěšky místo jízdy výtahem, aby byl tenhle efekt znatelný? To nevím. Ale vím, že když se k nám přidáte, nebudete první ani jediní, zato nás bude zase o jednoho víc. A ještě si zlepšíte fyzičku. Co je na tom špatné? Že vy, co to čtete, to tak už dost možná děláte. Ale tučňáci potřebují víc takových ochránců. A nejen tučňáci. Taky nemusí jít jen o chůzi do schodů, můžeme toho dělat o hodně víc. Zkusíte inspirovat někoho dalšího?
