Je biokrmení pro ptáky luxus?

Igráček Strážce Jirka přikrmuje ptáky

Biopotraviny jsou výhodné především ze dvou důvodů. Za prvé se s nimi do těla nedostávají zbytky pesticidů. Obsah mnoha pesticidů v potravinách není dostetčně omezen hygienickými limity, což ale neznamená, že by neměly záporný vliv na zdraví. A za druhé při pěstování bioplodin v režimu ekologického zemědělství se pesticidy nedostávají ani nikam do prostředí. Máme tedy zdravější půdu, čistější vodu a dýcháme lepší vzduch. Vyšší cena biopotravin včetně biokrmení přispívá na zdravější životní prostředí.

Igráček Strážce Jirka dovezl ptákům biokrmení
Přikrmováním v zimě pomáháme ptákům. Ale používám pesticidů jim škodíme. Biokrmení je možným řešením.

Proč je vlastně biokrmení dražší? Základním důvodem je vyšší náročnost pěstování. Bez umělých hnojiv vyroste méně rostlinné hmoty. Bez pesticidů bývá úroda nižší, protože její část padne za oběť organismům, které jsme si z hospodářského pohledu pojmenovali škůdci. A zájem o biopotraviny je zatím výrazně menší než o produkty konvenčního zemědělství, což prodražuje i jejich přepravu a prodej. Tady prostě působí ona Klausova „neviditelná ruka trhu“. Podle ní ale čím víc budeme biokrmení a vůbec biopotravin kupovat, tím levnější budou.

Proč krmíme v zimě ptáky? Někdo možná jen proto, aby mu přiletěli blíž a mohl si je lépe prohlédnout. Cíle jiných jsou šlechetnější. Zima je nejen pro ptáky těžkým obdobím na přežití a přikrmováním zvýšíme jejich šance dožít se jara. Koneckonců jsme to my, lidé, kvůli kterým jsou ptáci oslabení – svítíme jim i přes noc, klademe nástrahy v podobě průhledných a zrcadlících se ploch, omezujeme množství dostupné potravy a tu zbylou otravujeme nebo jinak chráníme pro sebe. Takže zimním přikrmováním trochu vyrovnáváme to jejich těžké soužití s námi.

Když to takhle s ptáky myslíme vážně, je volba biokrmení logická – běžnou pesticidovou výrobou krmení ptákům totiž na jedné straně pomáháme a na druhé zároveň škodíme. A právě biokrmení je tou skutečnou pomocí, kdy záporné vlivy snižujeme na minimum. Samozřejmě můžeme třeba slunečnici sami bez pesticidů vypěstovat a ptákům nabídnout, čímž ještě snížíme potřebu dopravy.

Blýskněte s námi na lepší časy

Typickým škůdcem ve stodolách bývali třeba vrabci, které dnes lákáme na naše krmítka. Přikrmování ptáků je symbolem přijetí odpovědnosti. Veřejnost přikrmuje ptáky stále víc a můžeme tedy říci, že je odpovědnější. A ze stejného důvodu stoupá i obliba biopotravin včetně biokrmení. I pro takové odpovědné přátele přírody jsme připravili krmítko s biokrmením. Čím krmíte vy a proč? Podělte se s ostatními v komentářích!

Udržitelné e-mailování

Mohou naše elektronické zprávy zatěžovat životní prostředí? Podle britských odborníků jednoznačně ano. A nejen to. Zbytečný e-mail nebo jeho část připravuje o čas svého čtenáře. Zbytečná zpráva tak může působit proti udržitelnosti nejen dopadem na životní prostředí, ale i v sociální rovině. Popisují to v tomto zajímavém článku.

Igráček Strážce Jirka píše e-mail
Strážce Jirka u klávesnice. Píše někomu e-mail? Foto: Květa Černohlávková

Méně je více

Britům šlo v první řadě o upozornění na škodlivou zdvořilost. Mnoho Britů totiž považuje za neslušné nepoděkovat i za vyjádření v elektronické komunikaci. Zbytečné jsou tedy podle nich zejména časté zprávy neobsahující nic jiného než poděkování. K dalším zbytečným e-mailům pak patří „užij si pěkný večer/víkend“, „došlo mi to“, „došlo ti to?“, „nápodobně“ nebo „vtipné“. Právě krátké zprávy jsou typickým příkladem plýtvání, protože i s tak krátkým textem se musí přenést mnoho dalších informací například o odesílateli, adresátovi, času odeslání až po nastavení formátu textu.

Jak velký dopad

A čím že zatěžuje elektronická zpráva planetu? Jednoduše spotřebou elektřiny. Energii stojí už jen běžící počítač, na kterém e-mail píšeme. Průměrná zpráva pak putuje přes řadu serverů po celém světě zhruba 15.000 km, než se dostane na obrazovku adresáta klidně jen ve vedlejší vesnici. Servery sice běží nepřetržitě, ale jejich spotřeba se s každou přenesenou zprávou zvyšuje. A stejně tak i u počítače adresáta. Jedna průměrná e-mailová zpráva prý spotřebuje 1 gram CO2. Zdá se vám to zanedbatelné? Autoři spočítali, že když každý dospělý Brit neodešle jeden zbytečný e-mail denně, ušetří se 16.433 tun CO2. To je stejné množství, jako kdyby se z provozu odstranilo 3.334 dieselových aut. A to už stojí za to, abychom se přidali i my v Česku.

Jak na to

Někdy můžeme v automatickém podpisu odesílatele číst, že mu záleží na životním prostředí a že tedy máme zvážit, jestli daný e-mail vytiskneme. Upřímně: vy si snad zprávy tisknete? Co takhle napsat třeba: „Příliš stručné? Má to důvod.“ (s odkazem na tento článek pod slovem „důvod“, můžete si to tedy rovnou zkopírovat do podpisu). To aby adresát pochopil. Skutečných dopadů ale jako průkopníci udržitelného e-mailování dosáhneme zejména tím, že:

  • nebudeme posílat zbytečné nebo zbytečně dlouhé zprávy
  • nebudeme ke zprávám připojovat soubory, jejichž text můžeme snadno uvést přímo do textu zprávy
  • odhlásíme se ze zasílání hromadných zpráv, které nás málo zajímají
  • vynecháme z kopie adresáty, kterých se zpráva nutně netýká
  • vymažeme staré zprávy, které zbytečně tlejí někde v cloudovém archívu
  • dáme adresátovi čas na odpověď (pokud ji vůbec vyžadujeme), upomínejme se až po vypršení lhůty
  • vyplňme „úderný“ předmět, ať adresát ví, jestli ho e-mail vůbec zajímá
  • nebuďme dotčení, když dostaneme jen stručné vyjádření nebo když nepřijde poděkování a sami neodpovídejme, když to není nutné
  • omezme různě formátovaný text
  • pokud můžeme, vynechme obrázky, jakýkoli zbytečný text v podpisu i obsah zprávy, na kterou odpovídáme

Mezi těmito 10 inspirativními body není nic bolestivého, že? Pokud tím ušetříme nějaký čas, věnujme ho třeba tomu, že se sejdeme s přáteli na čaj nebo na hru. Můžeme přitom i elegantně vysvětlit, že s ohledem na naplnění potřeb budoucí generace jsme odteď o něco stručnější. V e-mailech, SMSkách, chatovacích aplikacích a vůbec všude, kde to vyžaduje elektrickou energii. A jestli vám šetření nad e-maily přijde málo, mrkněte i na další tipy pro udržitelnější domácnost.

Vyjdi schody pěšky, zachráníš tučňáka

Často se zdá, že s globálními problémy my jako jedinci nic nenaděláme. Ale to je jen alibistický postoj. Vezměme si za podklad třeba dnešní pěkně zpracovaný článek od Hanky Öllös z European Wilderness Society. A zkusme si to představit co nejkonkrétněji:

  • místo jízdy výtahem vyšlapu schody po svých
  • tím pádem ušetřím elektřinu, kterou by jinak motor výtahu spálil
  • tím pádem se ta elektřina nemusí v elektrárně vyrobit
  • tím pádem se nespálí nějaký objem uhlí
  • tím pádem se do ovzduší nedostane odpovídající množství oxidu uhličitého
  • tím pádem bude moct uniknout o něco víc tepla od zemského povrchu do vesmíru
  • tím pádem zůstane vzduch o něco chladnější
  • tím pádem bude v Antarktidě i nadále sněžit a ne pršet
  • tím pádem mladí tučňáčci neprochladnou, protože mají peří chránící proti mrazu a sněhu, ale ne proti dešti
  • tím pádem přežije víc tučňáků a nevymřou

Kolik lidí musí jít do schodů pěšky místo jízdy výtahem, aby byl tenhle efekt znatelný? To nevím. Ale vím, že když se k nám přidáte, nebudete první ani jediní, zato nás bude zase o jednoho víc. A ještě si zlepšíte fyzičku. Co je na tom špatné? Že vy, co to čtete, to tak už dost možná děláte. Ale tučňáci potřebují víc takových ochránců. A nejen tučňáci. Taky nemusí jít jen o chůzi do schodů, můžeme toho dělat o hodně víc. Zkusíte inspirovat někoho dalšího?

Tučňáčí slepička s kuřátkem (Getty/Metro)