Strážci přírody mají za úkol nejen přírodu chránit, ale také ji představovat lidem, kteří se o ni zajímají. Takovému „předkládání“ se říká interpretace a stále více se uplatňuje i u nás, i když v USA tento obor vznikl už před stoletím. Někteří průvodci ale mají přirozený talent a na to, aby vás vycházka s nimi bavila, se nemusí vůbec nic učit. Jirka se s teorií interpretace ale rád seznámil a vyrazil do lesa s Petrou, aby si něco z teorie vyzkoušel i naživo.
Dřevnatka kyjovitá
Na padlém kmeni našli zajímavě vypadající houbu. Běžný návštěvník lesa by ji asi snadno přehlédl. A nijak by to nevadilo, protože stejně není jedlá. Petra se posadila na tlející padlý kmen. Do zeleného mechu, který byl měkký, ale za chvíli cítila, že také pěkně mokrý. Ale zůstala sedět, protože nechtěla rušit Jirkův zajímavý výklad.
Povídal o tom, že tahle houba se jmenuje dřevnatka. Může to být buď dřevnatka kyjovitá, nebo dlouhonohá. Její anglické pojmenování je mnohem poetičtější – prý „Prsty mrtvého člověka“. Jako mnoho jiných hub, rostlin i živočichů pomáhá rozkládat mrtvé dřevo. Pokud tedy popadané větve a kmeny v lese považujete za nepořádek, „úklidem“ byste právě tyto druhy připravili o možnost přežít.
Tis červený
Na skalce s krásným výhledem do údolí řeky si Jirka všimnul semenáčku tisu. Zatímco tis najdeme často na zahrádkách a v parcích, v přírodě je už velmi vzácný. Je proto chráněný zákonem. Patří mezi dvoudomé rostliny, což znamená, že jeden keř má vždy buď jen samčí, nebo samičí květy, ale nikdy oboje zároveň. Aby vznikla semena, musí tedy poblíž růst aspoň jedna samčí a jedna samičí rostlina. Všechny části samčího keře jsou pro člověka jedovaté. Jediná část samičí rostliny jedovatá není.
Překvapivé je, že jde o část zbarvenhou výrazně červeně, a sice míšek plodu, kterému se také říká „tisinka“. Červená barva přitom v přírodě obvykle značí nebezpečí, ale u tisu je to přesně naopak. Míšek není nijak zvlášť chutný, ale můžete si ho na některém z uměle pěstovaných keřů zkusit ochutnat (v přírodě se zákonná ochrana vztahuje na všechny části rostliny). Pozor ale na to, že semeno uvnitř něj už zase jedovaté je!
Geocaching
Pak vzal Jirka Petru na vyhlídku na skalách a s mobilem v ruce se rozhlížel kus mimo cestu. Po chvíli Petře ukázal krabičku šikovně schovanou ve skalní puklině. Vysvětlil, že je to hra, které se říká geocaching. O té už Petra slyšela, tak se zeptala, jestli Jirka tu krabičku teď odnese, když to je v chráněném území. Jirka jí vysvětlil, že vůbec ne. Jen výjimečně se stává, že někdo ukryje krabičku do místa se zákazem vstupu nebo tak, že jejím hledáním dochází k poškozování přírody. Naopak v popisu takových keší bývá od autora hezky popsané místo, že se i strážce přírody leckdy dozví něco zajímavého. V krabičce Jirka dokonce objevil cestující předmět (tzv. TravelBug), tak ho s sebou vzal do nějaké příští keše. A naopak tu nechal jeden svůj.
Na konci vycházky Petra musela uznat, že se vůbec nenudila. Když to půjde, tak si prý ráda zase s nějakým strážcem do přírody vyrazí. Na mokrou sukni si už ani nevzpomněla, protože ta jí mezitím uschla. Zato se prý těší, až ochutná tisinku 🙂
Podívejte se na celý fotopříběh:
