Návštěva z Ameriky a divná značka

Dva američtí strážci přírody, každý z jiného národního parku, měli cestu do Evropy. Protože se znali s naším strážcem Jirkou, poprosili ho, jestli by jim mohl ukázat něco z české přírody. Jirka samozřejmě neváhal. Když přijeli, hned je vzal do terénu.

Bobři ohlodávají strom u jezírkaU jednoho jezírka zrovna rodinka bobrů vylepšovala svůj hrad. Na takové rekonstrukce bobři potřebují dřevo. Čert ví, jak to dělají, ale málokdy pokácejí strom tak, že ho pak nedokážou zpracovat a odtahat. Jirka je s americkými strážci chvíli pozoroval. Bobry mají i v Americe, tak si strážci hezky popovídali o tom, co je tam i tady stejné a kde jsou naopak rozdíly.

Igráček Strážce Michal na koni se zdraví s kolegyNajednou Jirkovi zazvonil mobilní telefon. A že prý nedaleko řeší jeden policista takovou divnou věc, že by to potřeboval zkonzultovat. Že už mluvil i se strážcem Michalem, ale ten že je dál, tak neví, za jak dlouho dorazí. Tak Jirka zavelel a vydal se i s návštěvou směrem k silnici u rezervace. Když se blížili k policejnímu autu, uviděli i Michala, jak kluše stejným směrem na koni. Takže nakonec byli stejně rychlí. je fajn, že zdejší strážci mají k dispozici i koně.

Strážci přírody a policista se sešli u kluka s divnou značkouJirka se pozdravil s policistou a během jeho vysvětlování i s blonďatým klukem, který tu postával. Policista ho prý zastihnul, jak tady svévolně umísťuje značku, která neodpovídá silničnímu zákonu. Ale že je to prý nějaká značka na ochranu přírody, tak proto raději zavolal strážce.

Igráček Strážce Jirka chválí kluka za jeho vtipný nápadJirka si značku pozorně prohlédnul. Její umístění přírodu nijak nepoškodilo. To, co bylo na značce uvedeno, Jirku nadchlo. Zeptal se proto policisty, jestli ta značka něčemu vadí. Policista zkonstatoval, že překážku provozu netvoří ani není jinak nebezpečná a pozemek že beztak patří ochranářům. Jirka tedy kluka poplácal uznale po rameni a pozval ho, ať s ním příště půjde na službu. Prý si popovídají a třeba vymyslí nějaké další nápady, jak přírodu účinněji a třeba i vtipně ochránit.

Společná fotka - strážci přírody, policista a kluk se značkou "Dej přednost přírodě"Tak se nakonec všichni celé události zasmáli. Michalův kůň se mezitím napásl trávy a Michal vysvětlil americkým strážcům, o co šlo. Ti klukovi nabídli, že může v létě přijet na jejich kemp pro mladé strážce, když se o ochranu přírody tak zajímá. Nakonec se u té „divné“ značky Dej přednost přírodě všichni společně vyfotili.

Můžete se tentokrát podívat na minutový film s tímto příběhem.

Jirkova výprava na medvědy

Medvědí stezka s posledním šumavským medvědem? To rozhodně stojí za návštěvu! A tak Jirka skočil na vlak a uháněl rychlostí, kterou klikatá a asi nepříliš udržovaná trať dovolovala. 1. června už bylo za okny vlaku všude živo. Ovce, kachny i krávy se pásly a tak vnášely do krajiny pestrost, kterou některé druhy potřebují ke svému životu. Pérovníky v nivě potoka i dravci kroužící vysoko na obloze naopak odkazovaly na divokou krásu té přírody, která zůstala bez vlivu člověka.

Se zpožděním, ale přece vlak zastavil na zastávce Ovesná jakoby ztracené v šumavských lesích, nebýt u ní tichá silnice s přejezdem. Jirku ale zajímala Medvědí stezka, která odsud vede rovnou do kopce, chvíli po cestě, pak už po pěšině.

 

Igráček Strážce Jirka v pahýlu stromu jak z MinecraftuNajednou se za zatáčkou objevila Dračí tlama a za pár dalšími Perníková skála. Pahýl stromu u pěšiny zas vypadal jako z Minecraftu. Soutěska lapků, Viklan, Obří kostky i Perník – tady všude dříve mohli medvědi najít spoustu vhodných míst k výchově mláďat, ale lidé je nakonec všechny postříleli…

Slepýš i Blindschlange – čím si vlastně vysloužil tahle jména? Snad tím, že před člověkem také neuteče vždy včas, jako by ho neviděl. Tenhle u potůčku naštěstí potkal jen Jirku a rodinku německých turistů, takže přežil ve zdraví. Ten Jirkův minulý měl smůlu, že potkal člověka s nevychovaným psem, jehož tlama bylo to poslední, co v životě spatřil…

Dál Jirka přešel hráz Jeleního jezírka, které dávalo tušit, že Schwarzenberský kanál už nebude daleko. Na Jeleních Vrchách Jirka nahlédnul do tunelu, kterým přitékala voda, ale také tudy proudil skoro až ledový vzduch. Po technické stránce je kanál úžasným dílem, což dokládá i zdejší malá expozice s velkou plastickou mapou. Škoda, že právě pomocí něj lidé vykáceli zdejší lesy, když došlo dřevo ve vnitrozemí. Zalesnění smrkem dovezeným kdo ví odkud pak nenápadně připravilo prostor k tomu, aby o nějakých sto let později vítr a kůrovec opět okolní lesy řádně prosvětlili. Dostane aspoň tenhle les, když byl zahrnutý do národního parku, šanci se vyvíjet tak, jak chce příroda? Nebo si i tady budou lidé stále snažit dokázat, že přírodu umějí řídit lépe než ona sama?

Zvonečník černý na šumavských loukáchČmelák sbírá nektar z tmavých květů zvonečníku černého, ale má tu k dispozici i mnoho dalších květů rozmanitých barev. Stezka geometrů ještě připomíná, jak asi probíhaly práce při projektování kanálu, ale už nabízí i výhledy na šumavské louky a pastviny okolo Lipna, dalšího velkoplošného technického zásahu.

Igráček Strážce Jirka mapuje výskyt užovky obojkovéCesta je sluníčkem dost vyhřátá, aby nalákala užovku obojkovou. Jirka ji zkontroloval a i tu zaznamenal do aplikace BioLog. Vždyť každý uložený nález se může k ochraně přírody hodit. Sice Jirku za to užovka málem zakousla a z jejího syčení skoro ohluchl, ale nález dokonale zdokumentoval.

Igráček Strážce Jirka mapuje výskyt ropuchy obecnéNa hromádce zasychajícího sena se vyhřívala ještěrka. Ta je dost rychlá na to, aby její útěk proběhl doslova za okamžik. To ropucha obecná nikam moc nespěchala a ochotně zapózovala. Čekání na vlak si Jirka zkrátil svačinkou a kontrolou kešky. Pak už zahoukala Petra postrkovaná Gagarinem a zelenooranžový vlak svým příjezdem Jirkovu dnešní výpravu ukončil. Vezme si sem Jirka příště kolo? Uvidíme…Petra postrkovaná Gagarinem - souprava GW Train

Kontrola PP Vltava u Blanského lesa

V neděli odpoledne vzal strážce Jirka svou dcerunku Aničku a šli spolu zkontrolovat nedalekou přírodní památku Vltava u Blanského lesa. Jen malý kousek na horním konci, ona je tahle památka proklatě dlouhá. Zvukovou kulisu tu bohužel dělá čistírna odpadních vod pro Český Krumlov. Ale co naplat, zase je aspoň čistší voda v řece.

Podívali se na keš. I když je to tradička, žádný velký provoz na ní není a je hned u pěšinky, takže nijak nevadí. Les se probouzí jen pomalinku, ale v kempu dole u řeky už to žije. Tedy ne lidmi, ale jarní květenou. Bílé sasanky hajní, žluté sasanky pryskyřníkovité, žluté křivatce, žlutozelené mokrýše, zelené plechovky, černožluté plechovky, rezavé plechovky, plastové láhve, skleněné láhve…

Plechovky od nápojů se stávají symbolem současného konzumu. Výroba hliníku významně škodí životnímu prostředí. Ale přesto se vyplatí hliník použít na výrobu jednorázového obalu na pár doušků pití. Plechovky se sice dají dobře recyklovat, ale ono je přece tak jednoduché ji jen tak hodit na zem nebo do řeky, z okénka auta nebo za záda z lavičky. Po pár desítkách let se rozloží a hliník může klidně někoho v půdě i otrávit. Jirka to ale čekal, tak plechovky sešlápnul a posbíral do tašky, kterou si na ně přinesl.

Taková velká přírodní památka by si zasloužila návštěvnické středisko. Takové, kam by mohli přijít turisté se něco dozvědět, nebo místní podebatovat o zdejší přírodě a jejích problémech. Taťka s dcerkou se pustili do stavby a za chvilku už tu stojí Dům přírody jako vyšitý. Uprostřed pod velkou střechou je velký kamenný stůl, na něm dvě malinké večeřičky a u vchodu hoří oheň v otevřeném krbu. Račte dál!

Ale pomalu se stmívá a tak je třeba dojít domů. Cestou ještě malé odbočka k popelnici na kovové obaly. Plechovky se tak z přírody naštěstí dostanou tam, kde je jejich místo. A pak už vykoupat a spát. To jsme si zase užili přírody!

Žáby přes silnici

Zhruba od půlky března se na našich silnicích můžeme potkat se žábami. Kdo se o přírodu zajímá, ten ví, že většinu roku žáby tráví na souši a do vody táhnou jen kvůli nakladení vajíček. Fotky nám ukazují, jak se Igráček Strážce Jirka s jednou takovou ropuchou obecnou na tahu potkal. Aby jí pomohl přejít silnici, okamžitě zastavil dopravu – blížila se zrovna sklápěčka a záhy musela zastavit i zahradnice v pick-upu. Ropuška tak mohla bezpečně přejít tam, kam potřebovala.

Dlužno dodat, že ve skutečnosti strážci žábám s cestou přes silnici pomáhají trochu jinak. Ideální je, když je možné pod vozovkou vybudovat podchod pro žáby. Aby se jim líbil, nesmí být tmavý, musí do něj shora pronikat světlo. Když je dostatečně velký, může se zalíbit i dalším živočichům. Další možností je nadchod. Ty se občas budují zejména u větších silnic a hlavně pro savce, ale i žáby se s nimi občas „svezou“. Nejčastěji ale na takových kolizních místech zatím podchod ani nadchod není. Co s tím?

Strážci musejí nejdřív vybudovat zábrany. To může být třeba pevná fólie o šířce (výšce) cca 30 cm, která se napne svisle nad zem na kolíky jako bariéra. V pravidelných intervalech pak jsou do země zakopány kbelíky tak, aby jejich horní okraj splýval s povrchem země. Žába zastavená bariérou hledá průchod, až spadne do kbelíku. Nejméně jednou denně (podle množství žab) pak musí strážce kbelík vzít a přenést žáby na druhou stranu silnice, kde je vypustí.

Až zase potkáte žábu na vozovce, zkuste jet prosím tak, abyste se oba dostali do cíle své cesty. A pokud je na nějakém místě táhnoucích žab hodně a místo přitom není označeno, dejte to vědět místním ochranářům (nebo nám a my to už vyřídíme). Díky a šťastnou cestu všem!

Našlapaný den strážce Jirky – díl 1.

V neděli bylo pěkně, a tak Jirka ve svém autě vyrazil nainstalovat nový hraničník. A náš objektiv byl u toho. Můžete se tak těšit z některých až překvapivě akčních záběrů!

Našlapaný den strážce Jirky - 1. díl
Našlapaný den strážce Jirky – 1. díl

 

Jak strážce Jirka zachránil bobra

Dneska pro vás máme zajímavý příběh, ve kterém Igráček Strážce Jirka zachrání bobra. Víc vám k příběhu nenapíšeme, protože příběh je tentokrát poprvé ztvárněn ve videu. Jeho autorem je Vojta Záhora, alias Zoky. Moc děkujeme za natočení a poskytnutí práv ke zveřejnění 🙂

Pokud vám uniká význam, pusťte si video ještě jednou. Jestli potíže přetrvávají, zkuste postupně následující nápovědy:

  1. Bobr
  2. Bobr staví hráze na potocích
  3. Strážce Jirka přišel zkontrolovat bobra
  4. Bouřka
  5. Liják
  6. Stoupá hladina potoka
  7. Voda se valí přes hráz
  8. Hráz se bortí
  9. Voda odnáší kusy hráze a strhla i bobra
  10. Strážce Jirka zachraňuje bobra z rozbouřeného potoka (pro rejpaly: bobra udeřil do hlavy jeden z valících se kamenů, tak není schopen se zachránit sám)

Jirku navštívil americký kolega

Jirku navštívil americký kolega

Strážce Jirka má návštěvu! Setkal se se svým americkým kolegou. Ačkoli jsou oba strážci přírody, jejich práce se dost liší. Vše se odvíjí od toho, že američtí strážci spadají pod ministerstvo vnitra. Jsou tedy vlastně policisty v přírodě. Mohou nosit a používat služební zbraň. To vše se odráží i na jejich vzhledu. Součástí americké uniformy (kterou tam všichni dostávají automaticky) je široký klobouk. Uniformy jsou jednotné i barevně.

Český strážce, jak vidíme na příkladu našeho Jirky, má už svým vzhledem blíž k lidem. Tmavé brýle nosí jen výjimečně, pokrývka hlavy je volitelná. Uniforma má stanovené jen některé jednotící znaky, kterými jsou zejména odznak a nášivky na levém rukávu. Oblečení si totiž často pořizuje sám, zejména, pokud stráž vykonává jako dobrovolník ve svém volném čase.

Rozdíly ale strážcům nijak nebrání v tom, aby se spolu mohli dlouze bavit a zůstávat v kontaktu i přes oceán. Americký strážce může přijet na návštěvu i k vám, a to díky našemu e-shopu. V něm totiž nově najdete amerického strážce i s pytlákem. Vysílačka a puška jsou součástí balení. Tady půjde do tuhého…

Tatínek odjíždí na Slovensko

Tatínek odjíždí na Slovensko

Tatínek se chystá na Slovensko za svým kamarádem Markem. A protože si chtěl před odjezdem rodinu ještě užít, naplánoval rodinný výlet. Aby byly zážitky pro všechny členy rodiny co nejlepší, vzal si na pomoc strážce Jirku. Ten totiž nejen ví, kudy kam, aby to bavilo děti a zvládli to i dědeček s babičkou, ale hlavně umí pěkně povídat o přírodě, která je všude kolem. Vždyť bez něj by si spousty zajímavých věcí ani nevšimli! Tatínek s Jirkou naplánovali výlet na… No, zkuste to uhodnout. Je to hora, co má něco do činění s rytíři a tyčí se uprostřed naší nejmenší chráněné krajinné oblasti. Jestli to nestačí, pomoct může i fotka.

A proč vlastně odjíždí tatínek za Markem na Slovensko? Inu, Markova maminka poslala moc pěkné fotky do naší fotosoutěže, co probíhala v červnu. Vyhrála a jako odměnu si vybrala právě tatínka. Tedy Igráčka Tatínka. Tak proto tatínek pojede. Přejeme mu šťastnou cestu!