Radek Studený zachránil výra a poslal nás na opačnou stranu republiky – do Moravského krasu. Pod vedením schopného koordinátora tam působí několik dobrovolných strážců. Jedním z nich je vtipálek a řidič šaliny Radovan Mezera. Radomír si tedy vybral Radovana… Chráněná krajinná oblast Moravský kras patří se svou rozlohou 92 km2 mezi nejmenší chráněné oblasti v naší republice. I přesto, že je tak malá, je zde mnoho problémů, které je potřeba řešit. Dobrovolní strážci jsou proto pro Správu CHKO nepostradatelní. Strážní služby probíhají hlavně během dne, ale občas je třeba zkontrolovat i “noční klid”. A právě o takové noční službě, i když dost neklidné, Radovan vypráví:
“Letos 7. července jsme s dalšími dvěma strážci vyrazili na noční službu. Chtěli jsme se zaměřit hlavně na kontrolu vjezdů aut, nepovolené táboření a uzávěry jeskyní. Noční služby bývají poněkud jiné než denní a mají i zvláštní atmosféru, kdy se projíždí nebo prochází potemnělou krajinou. Byli jsme zvědaví, co nás potká a na jaké nástrahy narazíme. Netušili jsme, že tentokrát to bude hlavně příroda, která vyzkouší naše schopnosti.
První část služby mířila do lokalit Macošská a Ostrovká plošina a do jejich okolí. Sice byl večer, ale na začátku července přeci jen dost světlo. Už při průjezdu lesem se začal zvedat prudký vítr a začalo hustě pršet. Kolega v autě poznamenal, že to ještě moc neprší a že se nic velkého neděje. To neměl říkat. Zahřměly blesky, zapraskaly stromy a začalo krupobití. Projížděli jsme lesem ve snaze uniknout živlům a uvažovali, kde se ukrýt. Hrozilo, že nám kroupy rozbijí čelní sklo nebo na nás spadne strom nebo jeho část. Mnoho času na rozhodování nebylo. Ze zoufalství jsme odbočili k chatě jeskyňářů, kde jsme přečkali nejhorší.
Po vyjetí z lesa jsme projížděli přes hromadu krup. Kolega trefně poznamenal, že by se hodily zimní pneumatiky. Vzápětí vysvitlo zapadající sluníčko a my jsme předpokládali, že se počasí umoudřilo. Omyl. Neumoudřilo, jenom si dalo přestávku. Po menší svačince jsme pokračovali směrem do Pustého žlebu. Je zde asi 450 jeskyní, délka žlebu je 7,5 km a hloubka je někdy až 100 metrů. Jedeme tedy žlebem, vítr se začíná zvedat, začíná i pršet a my tušíme, že bude potřeba žleb opustit co nejrychleji. Ale nebylo nám to souzeno.
Slyšíme hukot a z prudkých a kolmých strání sjíždějí do silnice spadlé stromy, které nevydržely vítr a podmáčenou půdu. Jedou jak po skluzavce až dolů na cestu, po které se pohybujeme. Kličkujeme mezi kmeny, některé pomocí lan odtahujeme. Dva pracují a jeden kontroluje, jestli se na nás něco neřítí ze tmy. Konečně se probíjíme k Punkevním jeskyním, míříme ke Skalnímu mlýnu a věříme, že jsme z nejhoršího venku. Další omyl, příroda na nás nezapomněla. Přes cestu se zřítil vzrostlý kmen a nebylo v našich silách ho odstranit. Nezbylo, než si zavolat hasiče na pomoc. A to i z důvodu zprůjezdnění silnice k Punkevním jeskyním. Vrátit se zpátky přes Pustý žleb bylo za těchto podmínek vyloučeno. Počkali jsme na příjezd hasičů, kteří strom odstranili. Pak už konečně služba probíhala relativně v poklidném duchu. Po zkontrolování jižní části Moravského krasu jsme tuhle noční strážní službu ve zdraví ukončili kolem třetí hodiny ráno.”
Moravskokraští strážci tedy ve zkoušce nachystané přírodou obstáli. A kam se podíváme příště? Radovan posílá štafetu do Litovelského Pomoraví. Na další příběh se tak můžeme těšit z klávesnice dobrovolného strážce Ondřeje Mikulky.
2 odpovědi na “Noční služba”