20. březen si příznivci ptáků připomínají jako Světový den vrabců. Dnešek oslavíme vzpomínkou na jeden příběh z doby, kdy jsem ještě nebyl strážcem. Pokračovat ve čtení „Světový den vrabců s příběhem“
Osobní plechovková výzva 2020
Proč mě nejen v lese nejvíc štvou plechovky?
Jednak proto, že je jich hodně a snad čím dál víc. Druhak proto, že ty hliníkové se rozkládají stovky let. Za třetí proto, že výroba hliníku není nic snadného a už vůbec ne ekologicky šetrného (viz třeba havárie v Maďarsku před 10 lety). Navíc se z nich kvůli tvaru špatně pije a nikdy nedostanete ven všechno, takže jsou pro mě takovým symbolem plýtvání. A konečně: už mnohokrát se mi stalo, že jsem z nalezené plechovky vysypal mrtvý hmyz, který se z této pasti nedostal. Pokračovat ve čtení „Osobní plechovková výzva 2020“
Bobr nešika
I mistr tesař se někdy utne
Právě to se stalo v našem dnešním příběhu bobrovi. 
Bobr ohlodával strom, aby jeho kmen použil na stavbu hráze.
Jenže fouknul vítr jinak, než čekal. A strom spadnul na něj. Bobr se z toho nedokázal dostat a vypadalo to s ním zle.
Pokračovat ve čtení „Bobr nešika“
Nová pozorovatelna
Strážce Jirka se domluvil se skupinou přátel, že postaví v lese pozorovatelnu lesní zvěře. Když vyřídili všechna povolení a nechali na místo dopravit nářadí a materiál, vyrazili.
Cestou šli kolem jeskyně, o které jim Jirka krátce povyprávěl, ale nezdržovali se tentokrát jejím průzkumem. Pokračovat ve čtení „Nová pozorovatelna“
O koni v kleci
Kuba a Bára následovali strážce přírody Jirku pěšinou lesem do kopce. Skrz pás křoví došli na louku. Ale narozdíl od té spodní, která byla hustě porostlá svěží trávou, byla tady tráva nízká, řídká a zelená spíš do šeda, než sytě.
“Tohle je stepní louka. Rostou tu jiné druhy, kterým tolik nevadí sucho a sluneční žár.Většina z nich má dlouhé kořeny, které dosáhnou na vlhkost hluboko pod povrchem. Pokračovat ve čtení „O koni v kleci“
Houbová polévka na hořečkách
Když se strážce přírody Jirka rozloučil u řeky s převozníkem, spěchal dál do blízké rezervace. Prý tam někdo stanuje a dělá si u toho oheň. A to tam zrovna mají kvést koniklece! V rezervaci nebyl žádný stan vidět, ale na kraji loučky u řeky se právě probouzeli Kuba s Bárou, co tam spali “pod širákem”. To znamená bez stanu, jen zakrytí celtou.
Výprava se strážcem přírody za interpretací
Strážci přírody mají za úkol nejen přírodu chránit, ale také ji představovat lidem, kteří se o ni zajímají. Takovému „předkládání“ se říká interpretace a stále více se uplatňuje i u nás, i když v USA tento obor vznikl už před stoletím. Někteří průvodci ale mají přirozený talent a na to, aby vás vycházka s nimi bavila, se nemusí vůbec nic učit. Jirka se s teorií interpretace ale rád seznámil a vyrazil do lesa s Petrou, aby si něco z teorie vyzkoušel i naživo. Pokračovat ve čtení „Výprava se strážcem přírody za interpretací“
Návštěva z Ameriky a divná značka
Dva američtí strážci přírody, každý z jiného národního parku, měli cestu do Evropy. Protože se znali s naším strážcem Jirkou, poprosili ho, jestli by jim mohl ukázat něco z české přírody. Jirka samozřejmě neváhal. Když přijeli, hned je vzal do terénu. Pokračovat ve čtení „Návštěva z Ameriky a divná značka“
Jirkova výprava – Medvědí stezka na Šumavě
Medvědí stezka s posledním šumavským medvědem? To rozhodně stojí za návštěvu! A tak Jirka skočil na vlak a uháněl rychlostí, kterou klikatá a asi nepříliš udržovaná trať dovolovala. 1. června už bylo za okny vlaku všude živo. Pokračovat ve čtení „Jirkova výprava – Medvědí stezka na Šumavě“
Kontrola PP Vltava u Blanského lesa
V neděli odpoledne vzal strážce Jirka svou dcerunku Aničku a šli spolu zkontrolovat nedalekou přírodní památku Vltava u Blanského lesa. Jen malý kousek na horním konci, ona je tahle památka proklatě dlouhá. Zvukovou kulisu tu bohužel dělá čistírna odpadních vod pro Český Krumlov. Ale co naplat, zase je aspoň čistší voda v řece.
Podívali se na keš. I když je to tradička, žádný velký provoz na ní není a je hned u pěšinky, takže nijak nevadí. Les se probouzí jen pomalinku, ale v kempu dole u řeky už to žije. Tedy ne lidmi, ale jarní květenou. Bílé sasanky hajní, žluté sasanky pryskyřníkovité, žluté křivatce, žlutozelené mokrýše, zelené plechovky, černožluté plechovky, rezavé plechovky, plastové láhve, skleněné láhve…
Plechovky od nápojů se stávají symbolem současného konzumu. Výroba hliníku významně škodí životnímu prostředí. Ale přesto se vyplatí hliník použít na výrobu jednorázového obalu na pár doušků pití. Plechovky se sice dají dobře recyklovat, ale ono je přece tak jednoduché ji jen tak hodit na zem nebo do řeky, z okénka auta nebo za záda z lavičky. Po pár desítkách let se rozloží a hliník může klidně někoho v půdě i otrávit. Jirka to ale čekal, tak plechovky sešlápnul a posbíral do tašky, kterou si na ně přinesl.
Taková velká přírodní památka by si zasloužila návštěvnické středisko. Takové, kam by mohli přijít turisté se něco dozvědět, nebo místní podebatovat o zdejší přírodě a jejích problémech. Taťka s dcerkou se pustili do stavby a za chvilku už tu stojí Dům přírody jako vyšitý. Uprostřed pod velkou střechou je velký kamenný stůl, na něm dvě malinké večeřičky a u vchodu hoří oheň v otevřeném krbu. Račte dál!
Ale pomalu se stmívá a tak je třeba dojít domů. Cestou ještě malé odbočka k popelnici na kovové obaly. Plechovky se tak z přírody naštěstí dostanou tam, kde je jejich místo. A pak už vykoupat a spát. To jsme si zase užili přírody!
