Čištění ptačích budek

Z výletů po Českém středohoří s Danem Pitkem se přesouváme do Litovelského Pomoraví. Dnešním průvodcem po ukázkách činností strážců přírody nám bude dlouholetý dobrovolný strážce a také člen Asociace strážců přírody ČR Jaroslav Spurný. Je autorem následujícího textu i fotografií.

“Hlavní tok řeky Moravy se stálými bočními rameny, přítoky, tůněmi, slepými rameny a okolními lužními lesy od Olomouce až po Mohelnici

byl 29. října 1990 vyhláškou MŽP prohlášen za Chráněnou krajinnou oblast Litovelské Pomoraví. Vysokou přírodní hodnotu území dokládá zařazení Litovelského Pomoraví do soustavy evropsky chráněných území NATURA 2000. V rámci tohoto projektu byla CHKO Litovelské Pomoraví vyhlášena jako ptačí oblast pro ledňáčka říčního, strakapouda prostředního a lejska bělokrkého.

K aktivitám nás, strážců přírody v CHKO Litovelské Pomoraví, kromě běžných úkolů a povinností strážní služby ochrany přírody daného území patří také údržba a čištění ptačích budek k hnízdění drobného zpěvného ptactva. V lužním lese v celé CHKO jich máme asi 140. Tuto péči a starostlivost o budky máme rozdělenou tak, že o budky od Olomouce po Litovel se starám já, od Litovle po Mohelnici moji kolegové z Uničova.

V mém případě se jedná o tři lokality, a to v katastru Horka nad Moravou v okolí Lovecké chaty, v PR Panenský les a v lužním lese katastru Střeň-Pňovice v počtu celkem asi 90 budek. Tyto ptačí budky je nutno během zimního období od starých hnízd dokonale vyčistit a tím připravit na nové hnízdní období. Pomocí zaměření GPS s očíslováním všech budek jsme si vytvořili mapu s umístěním jednotlivých budek v daném katastru, takže jejich vyhledávání je jednodušší. Ideální jsou teploty pod nulou a sníh, kdy podloží je pevné a v zasněženém lese jsou budky na dálku lépe viditelné a nesplývají s okolím. Téměř všechny budky jsme z vyšších úrovní upevnění přemístili do výšky očí, čímž jsme si usnadnili to, že se po lese nemusíme pohybovat se žebříkem.

Nejčastějšími nájemníky budek jsou bezesporu sýkory koňadry, méně už brhlíci, ale také si v budce občas postaví velké hnízdo vosy, v jednom případě jsme zaznamenali i plcha. K vyčištění budek používám nejraději malířskou špachtli, kterou staré hnízdo vyhrnu, a pak ještě smetáček, kterým budku vymetu od různých spolubydlících (nejčastěji pavouků, brouků a různých nakladených larev). Je také užitečné mít s sebou kladívko, kombinačky, drát, hřebíky a další nářadí a také kus nepotřebného linolea na opravy schátralých děravých stříšek.

Naše ptačí budky jsou většinou pozůstatky dřívějších odborných výzkumů, ať už Univerzity Palackého v Olomouci nebo dalších ornitologů. Část z nich také pochází z jedné propagační předvolební akce. Původní zřizovatelé budek už o ně několik let nejeví další zájem. Některé budky jsou už na pokraji životnosti, a tak více času zaberou opravy než samotné čištění. Vzhledem k tomu, že při služebních pochůzkách kolem těchto budek chodíme, nedalo nám to a aniž by nás o tuto činnost někdo požádal nebo nám ji nařídil, dobrovolně jsme se jí chopili. Odměnou nám pak je v plném vegetačním období při pochůzkách přírodou ta nádherná ptačí zvuková kulisa lužního lesa.”

Tak až zase budete v lese poslouchat ptačí zpěv, třeba si vzpomenete, že je tam i díky dobrovolné práci našich strážců. Děkujeme Jardynovi za odvedenou práci při čištění budek i za pěkné povídání s fotkami. A kam se štafeta přesune dál?