Návštěva z Ameriky a divná značka

Dva američtí strážci přírody, každý z jiného národního parku, měli cestu do Evropy. Protože se znali s naším strážcem Jirkou, poprosili ho, jestli by jim mohl ukázat něco z české přírody. Jirka samozřejmě neváhal. Když přijeli, hned je vzal do terénu.

Bobři ohlodávají strom u jezírkaU jednoho jezírka zrovna rodinka bobrů vylepšovala svůj hrad. Na takové rekonstrukce bobři potřebují dřevo. Čert ví, jak to dělají, ale málokdy pokácejí strom tak, že ho pak nedokážou zpracovat a odtahat. Jirka je s americkými strážci chvíli pozoroval. Bobry mají i v Americe, tak si strážci hezky popovídali o tom, co je tam i tady stejné a kde jsou naopak rozdíly.

Igráček Strážce Michal na koni se zdraví s kolegyNajednou Jirkovi zazvonil mobilní telefon. A že prý nedaleko řeší jeden policista takovou divnou věc, že by to potřeboval zkonzultovat. Že už mluvil i se strážcem Michalem, ale ten že je dál, tak neví, za jak dlouho dorazí. Tak Jirka zavelel a vydal se i s návštěvou směrem k silnici u rezervace. Když se blížili k policejnímu autu, uviděli i Michala, jak kluše stejným směrem na koni. Takže nakonec byli stejně rychlí. je fajn, že zdejší strážci mají k dispozici i koně.

Strážci přírody a policista se sešli u kluka s divnou značkouJirka se pozdravil s policistou a během jeho vysvětlování i s blonďatým klukem, který tu postával. Policista ho prý zastihnul, jak tady svévolně umísťuje značku, která neodpovídá silničnímu zákonu. Ale že je to prý nějaká značka na ochranu přírody, tak proto raději zavolal strážce.

Igráček Strážce Jirka chválí kluka za jeho vtipný nápadJirka si značku pozorně prohlédnul. Její umístění přírodu nijak nepoškodilo. To, co bylo na značce uvedeno, Jirku nadchlo. Zeptal se proto policisty, jestli ta značka něčemu vadí. Policista zkonstatoval, že překážku provozu netvoří ani není jinak nebezpečná a pozemek že beztak patří ochranářům. Jirka tedy kluka poplácal uznale po rameni a pozval ho, ať s ním příště půjde na službu. Prý si popovídají a třeba vymyslí nějaké další nápady, jak přírodu účinněji a třeba i vtipně ochránit.

Společná fotka - strážci přírody, policista a kluk se značkou "Dej přednost přírodě"Tak se nakonec všichni celé události zasmáli. Michalův kůň se mezitím napásl trávy a Michal vysvětlil americkým strážcům, o co šlo. Ti klukovi nabídli, že může v létě přijet na jejich kemp pro mladé strážce, když se o ochranu přírody tak zajímá. Nakonec se u té „divné“ značky Dej přednost přírodě všichni společně vyfotili.

Můžete se tentokrát podívat na minutový film s tímto příběhem.

Jirkova výprava na medvědy

Medvědí stezka s posledním šumavským medvědem? To rozhodně stojí za návštěvu! A tak Jirka skočil na vlak a uháněl rychlostí, kterou klikatá a asi nepříliš udržovaná trať dovolovala. 1. června už bylo za okny vlaku všude živo. Ovce, kachny i krávy se pásly a tak vnášely do krajiny pestrost, kterou některé druhy potřebují ke svému životu. Pérovníky v nivě potoka i dravci kroužící vysoko na obloze naopak odkazovaly na divokou krásu té přírody, která zůstala bez vlivu člověka.

Se zpožděním, ale přece vlak zastavil na zastávce Ovesná jakoby ztracené v šumavských lesích, nebýt u ní tichá silnice s přejezdem. Jirku ale zajímala Medvědí stezka, která odsud vede rovnou do kopce, chvíli po cestě, pak už po pěšině.

 

Igráček Strážce Jirka v pahýlu stromu jak z MinecraftuNajednou se za zatáčkou objevila Dračí tlama a za pár dalšími Perníková skála. Pahýl stromu u pěšiny zas vypadal jako z Minecraftu. Soutěska lapků, Viklan, Obří kostky i Perník – tady všude dříve mohli medvědi najít spoustu vhodných míst k výchově mláďat, ale lidé je nakonec všechny postříleli…

Slepýš i Blindschlange – čím si vlastně vysloužil tahle jména? Snad tím, že před člověkem také neuteče vždy včas, jako by ho neviděl. Tenhle u potůčku naštěstí potkal jen Jirku a rodinku německých turistů, takže přežil ve zdraví. Ten Jirkův minulý měl smůlu, že potkal člověka s nevychovaným psem, jehož tlama bylo to poslední, co v životě spatřil…

Dál Jirka přešel hráz Jeleního jezírka, které dávalo tušit, že Schwarzenberský kanál už nebude daleko. Na Jeleních Vrchách Jirka nahlédnul do tunelu, kterým přitékala voda, ale také tudy proudil skoro až ledový vzduch. Po technické stránce je kanál úžasným dílem, což dokládá i zdejší malá expozice s velkou plastickou mapou. Škoda, že právě pomocí něj lidé vykáceli zdejší lesy, když došlo dřevo ve vnitrozemí. Zalesnění smrkem dovezeným kdo ví odkud pak nenápadně připravilo prostor k tomu, aby o nějakých sto let později vítr a kůrovec opět okolní lesy řádně prosvětlili. Dostane aspoň tenhle les, když byl zahrnutý do národního parku, šanci se vyvíjet tak, jak chce příroda? Nebo si i tady budou lidé stále snažit dokázat, že přírodu umějí řídit lépe než ona sama?

Zvonečník černý na šumavských loukáchČmelák sbírá nektar z tmavých květů zvonečníku černého, ale má tu k dispozici i mnoho dalších květů rozmanitých barev. Stezka geometrů ještě připomíná, jak asi probíhaly práce při projektování kanálu, ale už nabízí i výhledy na šumavské louky a pastviny okolo Lipna, dalšího velkoplošného technického zásahu.

Igráček Strážce Jirka mapuje výskyt užovky obojkovéCesta je sluníčkem dost vyhřátá, aby nalákala užovku obojkovou. Jirka ji zkontroloval a i tu zaznamenal do aplikace BioLog. Vždyť každý uložený nález se může k ochraně přírody hodit. Sice Jirku za to užovka málem zakousla a z jejího syčení skoro ohluchl, ale nález dokonale zdokumentoval.

Igráček Strážce Jirka mapuje výskyt ropuchy obecnéNa hromádce zasychajícího sena se vyhřívala ještěrka. Ta je dost rychlá na to, aby její útěk proběhl doslova za okamžik. To ropucha obecná nikam moc nespěchala a ochotně zapózovala. Čekání na vlak si Jirka zkrátil svačinkou a kontrolou kešky. Pak už zahoukala Petra postrkovaná Gagarinem a zelenooranžový vlak svým příjezdem Jirkovu dnešní výpravu ukončil. Vezme si sem Jirka příště kolo? Uvidíme…Petra postrkovaná Gagarinem - souprava GW Train

Kontrola PP Vltava u Blanského lesa

V neděli odpoledne vzal strážce Jirka svou dcerunku Aničku a šli spolu zkontrolovat nedalekou přírodní památku Vltava u Blanského lesa. Jen malý kousek na horním konci, ona je tahle památka proklatě dlouhá. Zvukovou kulisu tu bohužel dělá čistírna odpadních vod pro Český Krumlov. Ale co naplat, zase je aspoň čistší voda v řece.

Podívali se na keš. I když je to tradička, žádný velký provoz na ní není a je hned u pěšinky, takže nijak nevadí. Les se probouzí jen pomalinku, ale v kempu dole u řeky už to žije. Tedy ne lidmi, ale jarní květenou. Bílé sasanky hajní, žluté sasanky pryskyřníkovité, žluté křivatce, žlutozelené mokrýše, zelené plechovky, černožluté plechovky, rezavé plechovky, plastové láhve, skleněné láhve…

Plechovky od nápojů se stávají symbolem současného konzumu. Výroba hliníku významně škodí životnímu prostředí. Ale přesto se vyplatí hliník použít na výrobu jednorázového obalu na pár doušků pití. Plechovky se sice dají dobře recyklovat, ale ono je přece tak jednoduché ji jen tak hodit na zem nebo do řeky, z okénka auta nebo za záda z lavičky. Po pár desítkách let se rozloží a hliník může klidně někoho v půdě i otrávit. Jirka to ale čekal, tak plechovky sešlápnul a posbíral do tašky, kterou si na ně přinesl.

Taková velká přírodní památka by si zasloužila návštěvnické středisko. Takové, kam by mohli přijít turisté se něco dozvědět, nebo místní podebatovat o zdejší přírodě a jejích problémech. Taťka s dcerkou se pustili do stavby a za chvilku už tu stojí Dům přírody jako vyšitý. Uprostřed pod velkou střechou je velký kamenný stůl, na něm dvě malinké večeřičky a u vchodu hoří oheň v otevřeném krbu. Račte dál!

Ale pomalu se stmívá a tak je třeba dojít domů. Cestou ještě malé odbočka k popelnici na kovové obaly. Plechovky se tak z přírody naštěstí dostanou tam, kde je jejich místo. A pak už vykoupat a spát. To jsme si zase užili přírody!

Žáby přes silnici

Zhruba od půlky března se na našich silnicích můžeme potkat se žábami. Kdo se o přírodu zajímá, ten ví, že většinu roku žáby tráví na souši a do vody táhnou jen kvůli nakladení vajíček. Fotky nám ukazují, jak se Igráček Strážce Jirka s jednou takovou ropuchou obecnou na tahu potkal. Aby jí pomohl přejít silnici, okamžitě zastavil dopravu – blížila se zrovna sklápěčka a záhy musela zastavit i zahradnice v pick-upu. Ropuška tak mohla bezpečně přejít tam, kam potřebovala.

Dlužno dodat, že ve skutečnosti strážci žábám s cestou přes silnici pomáhají trochu jinak. Ideální je, když je možné pod vozovkou vybudovat podchod pro žáby. Aby se jim líbil, nesmí být tmavý, musí do něj shora pronikat světlo. Když je dostatečně velký, může se zalíbit i dalším živočichům. Další možností je nadchod. Ty se občas budují zejména u větších silnic a hlavně pro savce, ale i žáby se s nimi občas „svezou“. Nejčastěji ale na takových kolizních místech zatím podchod ani nadchod není. Co s tím?

Strážci musejí nejdřív vybudovat zábrany. To může být třeba pevná fólie o šířce (výšce) cca 30 cm, která se napne svisle nad zem na kolíky jako bariéra. V pravidelných intervalech pak jsou do země zakopány kbelíky tak, aby jejich horní okraj splýval s povrchem země. Žába zastavená bariérou hledá průchod, až spadne do kbelíku. Nejméně jednou denně (podle množství žab) pak musí strážce kbelík vzít a přenést žáby na druhou stranu silnice, kde je vypustí.

Až zase potkáte žábu na vozovce, zkuste jet prosím tak, abyste se oba dostali do cíle své cesty. A pokud je na nějakém místě táhnoucích žab hodně a místo přitom není označeno, dejte to vědět místním ochranářům (nebo nám a my to už vyřídíme). Díky a šťastnou cestu všem!

Láhev na brouky

V předešlém dílu jsme se věnovali škodám, které v chráněných územích páchají vandalové. Dnes se z Prahy přeneseme na jih, na okraj CHKO Blanský les, do NPR Vyšenské kopce, která leží hned na kraji Českého Krumlova. Příspěvek to ale bude trochu netypický, protože jej sepsal strážce, který tu nemá působnost a ocitnul se tu víceméně na výletě. Protože ho ale doprovázel Igráček Strážce Jirka, bude nám průvodcem právě on. A od tématu vandalů se vlastně zas tak moc nevzdálíme.

Igráček Strážce Jirka a satan
Igráček Strážce Jirka a satan

Protože se Jirka od místních ochranářů dozvěděl, že na trase naučné stezky opět vyrostly hřiby satani, šel se projít po místní naučné stezce. Satan je totiž celkem vzácná houba a Jirka ho vlastně ještě nikdy neviděl. Plodnice se letos vyskytovaly na tradičním místě, kde je zastavení naučné stezky č.  14 věnované nikoli náhodou právě houbám.

Brouci v láhvi
Brouci v láhvi

Když se Jirka pokochal, pravda, už docela starými hřiby, pokračoval po naučné stezce dál směrem na Krumlov. Všiml si, že vedle pěšiny se válí skleněná láhev. Trochu zaváhal, protože s sebou dneska neměl nic, do čeho by se daly sbírat odpadky, ale nedalo mu to a pro láhev se sehnul. Na dně se ukázalo nějaké černé svinstvo. Že by zkažený zbytek původního obsahu? Kdepak. Už letmý pohled odhalil, že jde o tělíčka brouků. Jirka tedy obsah láhve vysypal, aby zjistil, zda jim může pomoci. Bohužel, všechno větší bylo už delší dobu mrtvé a hýbali se pouze drobní rozkladači, kteří tu našli vydatný zdroj potravy především v podobě střevlíka kožitého, střevlíka zahradního, chrobáka lesního a zbytků dalších, již neidentifikovatelných bezobratlých. Tak to Jirka aspoň zdokumentoval a po příchodu domů zaznamenal do nálezové databáze. Ale po cestě ještě stihnul k láhvi přibrat několik větších úlomků z rozbitého plexiskla na dalším zastavení naučné stezky a vše pak vhodit do správných nádob na tříděný odpad.

Brouci z láhve
Brouci z láhve

A na závěr malé opakování. Co musí vzít v úvahu milovník přírody, když potřebuje v přírodě odhodit láhev?

  • nenechávat v láhvi zbytky nápoje, které by mohly vůní lákat živočichy
  • umístit láhev tak, aby se v ní nemohla hromadit voda z deště či vysrážené páry a bezobratlí mohli vždy vylézt po kluzkých stěnách i ven, když už se dostanou dovnitř
  • dát láhev na takové místo, kde nemůže nic vzplanout soustředěním slunečních paprsků zejména při průchodu vyklenutým dnem láhve
  • zabezpečit láhev tak, aby její správnou polohu nemohlo omylem pozměnit nějaké procházející zvíře
  • umístit láhev tak, aby byla vidět a nebyla daleko od cesty, aby ji mohly odnést strážci přírody nebo děti z místní školy, až půjdou čistit les
  • odložit ji jen tam, kde někdo chodí pravidelně čistit les

Ještě to není všechno, ale tohle už bohatě stačí na to, aby milovník přírody láhev nevyhodil, ale vzal k nejbližšímu stanovišti nádob na tříděný odpad a cestou přibral vše, co pobere a co v přírodě nemá co dělat. Oni budou mít strážci práce dost, i když bude příroda bez odpadků…

Malý strážce spolupracuje s Asociací strážců přírody ČR

Logo Asociace strážců přírody ČRV roce 2018 jsme uzavřeli smlouvu o spolupráci s Asociací strážců přírody ČR. Jde o spolek, jehož cílem je zejména zlepšit podmínky pro výkon stráže přírody. Asociace sdružuje strážce české přírody i další, kterým je stráž přírody blízká.

Praktickou ukázku uzavřené spolupráce mohli vidět například všichni, kdo s námi oslavili Světový den strážců v Prokopském údolí. Asociace nám zapůjčila stan i další materiály, které jsme tam prezentovali. A chystáme ještě na letošek i další plod této spolupráce. Věříme, že pro vás bude úžasným překvapením 🙂

Světový den strážců v pražském Prokopském údolí

Letos Malý strážce pořádá oslavu Světového dne strážců v Praze. Podívejte se na pozvánku, rádi vás v neděli 29. července uvidíme!

A kdyby se vám chtělo slavit opět na Panské skále v Českém středohoří (v sobotu 28. 7.) nebo na Skalním Mlýně v Moravském krasu (v sobotu 5. 8.), určitě vás tam kolegové strážci také nadšeně přivítají. Igráček Strážce Jirka by měl být na všech třech akcích k sehnání za akční cenu, ale za dostatečnost zásob neručíme 😉