Bobr nešika

Bobr nešikaI mistr tesař se někdy utne, a právě to se stalo v našem dnešním příběhu bobrovi. Bobr ohlodával strom, aby jeho kmen použil na stavbu hráze. Bobr nešikaJenže fouknul vítr jinak, než čekal. A strom spadnul na něj. Bobr se z toho nedokázal dostat a vypadalo to s ním zle. Naštěstí šel zanedlouho okolo hajný Hruška a bobra našel. Strom odsunul, ale bobr byl zraněný. Bobr nešikaHajný proto zavolal svého kamaráda Jirku, co je strážcem přírody. Bobr nešikaTen přijel se svým autem, bobra opatrně naložil a odvezl do záchranné staniceBobr nešika.

(Použité fotografie jsou majetkem EFKO karton s.r.o.)Bobr nešika

Nová pozorovatelna

Nová pozorovatelnaStrážce Jirka se domluvil se skupinou přátel, že postaví v lese pozorovatelnu lesní zvěře. Když vyřídili všechna povolení a nechali na místo dopravit nářadí a materiál, vyrazili. Cestou šli kolem jeskyně, o které jim Jirka krátce povyprávěl, ale nezdržovali se tentokrát jejím průzkumem. V závěru cesty se vydrápali strmou pěšinou na plošinku s výhledem. Nová pozorovatelnaSedli si a naplánovali, co je potřeba udělat. Hned poté se dali do práce. Nejprve vysbírali popadané větve. Pak s lopatami a motykami urovnali půdu do vodorovna. A pak už z připravených klád začali stavět pozorovatelnu. Stavbu zakončili bytelnou střechou. Nová pozorovatelnaNakonec ještě dřevo natřeli ochranným lakem a zasázeli květiny. Po dokončené práci si dali společně svačinku. Z pozorovatelny byl krásný výhled. Teď už jen počkat, až si na to zvykne i zvěř a nebude se bát přiblížit Nová pozorovatelnana Nová pozorovatelnadoNová pozorovatelnahNová pozorovatelnalNová pozorovatelnaeNová pozorovatelnad.

(Použité fotografie jsou majetkem EFKO karton s.r.o.)Nová pozorovatelna

O koni v kleci

O koni v kleciKuba a Bára následovali strážce přírody Jirku pěšinou lesem do kopce. Skrz pás křoví došli na louku. Ale narozdíl od té spodní, která byla hustě porostlá svěží trávou, byla tady tráva nízká, řídká a zelená spíš do šeda, než sytě. “Tohle je stepní louka. Rostou tu jiné druhy, kterým tolik nevadí sucho a sluneční žár. Většina z nich má dlouhé kořeny, které dosáhnou na vlhkost hluboko pod povrchem. Znáte třeba tuhle kytičku?” První zareagovala Bára: O koni v kleci“Ty jo, nevím, ale krásná. Jak je chlupatá!” Kuba mlčel a jen zavrtěl hlavou. Jirka jim napověděl, že má jméno jako velký savec, kterého mohou často vidět třeba v neděli v Pardubicích, jak tam běhá, a druhá půlka jména, že je zařízení, kam toho savce můžeme zavřít, aby neutekl, a přitom si ho mohli všichni prohlížet. Báře i Kubovi se začalo z hlavy kouřit, jak usilovně přemýšleli, co tím asi chtěl Jirka říct. Bára to uhodla: “Už vím. O koni v kleciTen jsme viděli vloni na Doupově, ale měl mnohem větší květy a ne tak svěšené.” Jirka jim vysvětlil, že tenhle je luční, zatímco oni viděli nejspíš otevřený. Chráněné jsou ale oba. O kus dál u vyhlídky našli další, ale jen nizoučké. Strážce Jirka vysvětlil, že tyhle jsou malé, protože sem na výhledy chodí dost lidí a než rozkvetou, tak po nich šlapou, protože je nevidí. Rostlinky pak moc nerostou, ale přesto dokážou vytvořit semena.O koni v kleci
Během povídání k nim přišel pán se staromódní červenou čepicí na hlavě a už z dálky povídá: “Dobrý den, moc to tady prosím nepošlapte, zítra tu budu sekat trávu.” Kuba na to: “No to asi těžko, když tu kvetou chráněné kytky.” Jirka měl radost, že se Kuba tak rychle zorientoval a zapojil do ochrany přírody. Ale také z toho, že je zase jednou ve správný čas na správném místě a může něco zachránit. O koni v kleciFarmáři kvítky ukázal a vysvětlil, že by měl sekání odložit, až za dva měsíce budou semena zralá a rozletí se po okolí. Ale jinak že je určitě dobře, že louku poseká, protože jinak by se tu stará tráva nahromadila a dusila tyhle i další vzácnější druhy.
O koni v kleciJak se tedy jmenuje chráněná květinka z dnešního příběhu? Jestli jste to ještě neuhodli, je to koniklec. Konkrétně koniklec luční.
(Použité fotografie jsou majetkem EFKO karton s.r.o.)

Houbová polévka na hořečkách

Houbová polévka na hořečkách s Igráčkem Strážcem Jirkou Když se strážce přírody Jirka rozloučil u řeky s převozníkem, spěchal dál do blízké rezervace. Prý tam někdo stanuje a dělá si u toho oheň. A to tam zrovna mají kvést koniklece! V rezervaci nebyl žádný stan vidět, ale na kraji loučky u řeky se právě probouzeli Kuba s Bárou, co tam spali “pod širákem”. Houbová polévka na hořečkách s Igráčkem Strážcem JirkouTo znamená bez stanu, jen zakrytí celtou. “Dobré ráno, já jsem Jirka, strážce přírody”, pozdravil je Jirka. “Dobré ráno, udělali jsme něco špatně? Vždyť netáboříme, žádný přístřešek jsme si neudělali”, odpověděl Kuba. “A ten ohýnek?” Jirka ukázal na kruh z kamenů, v němž byly místo trávy jen černé uhlíky z večera. “Uvařila jsem večer polévku z hub, které jsme včera našli. Houbová polévka na hořečkách s Igráčkem Strážcem JirkouAle oheň jsme pak uhasili a důkladně zalili vodou,” povídá Bára. “Je dobře, že jste si žádný přístřešek nestavěli. To by byl totiž přestupek, když tu je chráněné území a není tu schválené místo na táboření. Je také dobře, že jste oheň důkladně uhasili, aby vítr nerozfoukal v noci jiskry a neshořelo to tu. Jenže v chráněných územích i v lese je zakázáno dělat oheň. Houbová polévka na hořečkách s Igráčkem Strážcem JirkouNa téhle louce na konci léta kvetou chráněné hořečky, jejich fotky jsou na internetové stránce rezervace. Teď jsou ještě pod zemí, ale i tak je váš večerní ohýnek mohl spálit. Mrzí mě to, ale za tenhle přestupek vám musím dát pokutu.” Báru s Kubou mrzelo, že si předem nezjistili, co se v rezervaci nesmí a možná tak zničili kousek krásné přírody. Vedle toho jim pokuta připadala jako naprosto vedlejší věc, Houbová polévka na hořečkách s Igráčkem Strážcem Jirkoua tak bez reptání zaplatili a Jirkovi se omluvili. Jirka jim poradil, ať se stanou fanoušky facebookové stránky zdejší oblasti, že se k nim tak určitě dostane třeba pozvánka na zářijovou exkurzi právě sem na kvetoucí hořečky. A vůbec se dozvědí, co a proč se tu chrání. Dodal, že když se rychle sbalí a ohniště mu pomohou uklidit tak, Houbová polévka na hořečkách s Igráčkem Strážcem Jirkouaby nebylo poznat, můžou se s ním jít podívat i na horní stepní louku, kde by zrovna měly kvést koniklece.

(Použité fotografie jsou majetkem EFKO karton s.r.o.)

Výprava se strážcem přírody

Strážci přírody mají za úkol nejen přírodu chránit, ale také ji představovat lidem, kteří se o ni zajímají. Takovému „předkládání“ se říká interpretace a stále více se uplatňuje i u nás, i když v USA tento obor vznikl už před stoletím. Někteří průvodci ale mají přirozený talent a na to, aby vás vycházka s nimi bavila, se nemusí vůbec nic učit. Jirka se s teorií interpretace ale rád seznámil a vyrazil do lesa s Petrou, aby si něco z teorie vyzkoušel i naživo.

Igráček Strážce Jirka a dřevnatka dlouhonoháNa padlém kmeni našli zajímavě vypadající houbu. Běžný návštěvník lesa by ji asi snadno přehlédl. A nijak by to nevadilo, protože stejně není jedlá. Petra se posadila na tlející padlý kmen. Do zeleného mechu, který byl měkký, ale za chvíli cítila, že také pěkně mokrý. Ale zůstala sedět, protože nechtěla rušit Jirkův zajímavý výklad. Povídal o tom, že tahle houba se jmenuje dřevnatka. Může to být buď dřevnatka kyjovitá, nebo dlouhonohá. Její anglické pojmenování je mnohem poetičtější – prý „Prsty mrtvého člověka“. Jako mnoho jiných hub, rostlin i živočichů pomáhá rozkládat mrtvé dřevo. Pokud tedy popadané větve a kmeny v lese považujete za nepořádek, „úklidem“ byste právě tyto druhy připravili o možnost přežít.

Na skalce s krásným výhledem do údolí řeky si Jirka všimnul semenáčku tisu. Zatímco tis najdeme často na zahrádkách a v parcích, v přírodě je už velmi vzácný. Je proto chráněný zákonem. Patří meti dvoudomé rostliny, což znamená, že jeden keř má vždy buď jen samčí, nebo samičí květy, ale nikdy oboje zároveň. Aby vznikla semena, musí tedy poblíž růst aspoň jedna samčí a jedna samičí rostlina. Všechny části samčího keře jsou pro člověka jedovaté. Jediná část samičí rostliny jedovatá není. Překvapivé je, že jde o část zbarvenhou výrazně červeně, a sice míšek plodu, kterému se také říká „tisinka“. Červená barva přitom v přírodě obvykle značí nebezpečí, ale u tisu je to přesně naopak. Míšek není nijak zvlášť chutný, ale můžete si ho na některém z uměle pěstovaných keřů zkusit ochutnat (v přírodě se zákonná ochrana vztahuje na všechny části rostliny). Pozor ale na to, že semeno uvnitř něj už zase jedovaté je!

Geocaching v chráněném území? Proč ne!Pak vzal Jirka Petru na vyhlídku na skalách a s mobilem v ruce se rozhlížel kus mimo cestu. Po chvíli Petře ukázal krabičku šikovně schovanou ve skalní puklině. Vysvětlil, že je to hra, které se říká geocaching. O té už Petra slyšela, tak se zeptala, jestli Jirka tu krabičku teď odnese, když to je v chráněném území. Jirka jí vysvětlil, že vůbec ne. Jen výjimečně se stává, že někdo ukryje krabičku do místa se zákazem vstupu nebo tak, že jejím hledáním dochází k poškozování přírody. Naopak v popisu takových keší bývá od autora hezky popsané místo, že se i strážce přírody leckdy dozví něco zajímavého. V krabičce Jirka dokonce objevil cestující předmět (tzv. TravelBug), tak ho s sebou vzal do nějaké příští keše. A naopak tu nechal jeden svůj.

Na konci vycházky Petra musela uznat, že se vůbec nenudila. Když to půjde, tak si prý ráda zase s nějakým strážcem do přírody vyrazí. Na mokrou sukni si už ani nevzpomněla, protože ta jí mezitím uschla. Zato se prý těší, až ochutná tisinku 🙂

 

Návštěva z Ameriky a divná značka

Dva američtí strážci přírody, každý z jiného národního parku, měli cestu do Evropy. Protože se znali s naším strážcem Jirkou, poprosili ho, jestli by jim mohl ukázat něco z české přírody. Jirka samozřejmě neváhal. Když přijeli, hned je vzal do terénu.

Bobři ohlodávají strom u jezírkaU jednoho jezírka zrovna rodinka bobrů vylepšovala svůj hrad. Na takové rekonstrukce bobři potřebují dřevo. Čert ví, jak to dělají, ale málokdy pokácejí strom tak, že ho pak nedokážou zpracovat a odtahat. Jirka je s americkými strážci chvíli pozoroval. Bobry mají i v Americe, tak si strážci hezky popovídali o tom, co je tam i tady stejné a kde jsou naopak rozdíly.

Igráček Strážce Michal na koni se zdraví s kolegyNajednou Jirkovi zazvonil mobilní telefon. A že prý nedaleko řeší jeden policista takovou divnou věc, že by to potřeboval zkonzultovat. Že už mluvil i se strážcem Michalem, ale ten že je dál, tak neví, za jak dlouho dorazí. Tak Jirka zavelel a vydal se i s návštěvou směrem k silnici u rezervace. Když se blížili k policejnímu autu, uviděli i Michala, jak kluše stejným směrem na koni. Takže nakonec byli stejně rychlí. je fajn, že zdejší strážci mají k dispozici i koně.

Strážci přírody a policista se sešli u kluka s divnou značkouJirka se pozdravil s policistou a během jeho vysvětlování i s blonďatým klukem, který tu postával. Policista ho prý zastihnul, jak tady svévolně umísťuje značku, která neodpovídá silničnímu zákonu. Ale že je to prý nějaká značka na ochranu přírody, tak proto raději zavolal strážce.

Igráček Strážce Jirka chválí kluka za jeho vtipný nápadJirka si značku pozorně prohlédnul. Její umístění přírodu nijak nepoškodilo. To, co bylo na značce uvedeno, Jirku nadchlo. Zeptal se proto policisty, jestli ta značka něčemu vadí. Policista zkonstatoval, že překážku provozu netvoří ani není jinak nebezpečná a pozemek že beztak patří ochranářům. Jirka tedy kluka poplácal uznale po rameni a pozval ho, ať s ním příště půjde na službu. Prý si popovídají a třeba vymyslí nějaké další nápady, jak přírodu účinněji a třeba i vtipně ochránit.

Společná fotka - strážci přírody, policista a kluk se značkou "Dej přednost přírodě"Tak se nakonec všichni celé události zasmáli. Michalův kůň se mezitím napásl trávy a Michal vysvětlil americkým strážcům, o co šlo. Ti klukovi nabídli, že může v létě přijet na jejich kemp pro mladé strážce, když se o ochranu přírody tak zajímá. Nakonec se u té „divné“ značky Dej přednost přírodě všichni společně vyfotili.

Můžete se tentokrát podívat na minutový film s tímto příběhem.

Jirkova výprava na medvědy

Medvědí stezka s posledním šumavským medvědem? To rozhodně stojí za návštěvu! A tak Jirka skočil na vlak a uháněl rychlostí, kterou klikatá a asi nepříliš udržovaná trať dovolovala. 1. června už bylo za okny vlaku všude živo. Ovce, kachny i krávy se pásly a tak vnášely do krajiny pestrost, kterou některé druhy potřebují ke svému životu. Pérovníky v nivě potoka i dravci kroužící vysoko na obloze naopak odkazovaly na divokou krásu té přírody, která zůstala bez vlivu člověka.

Se zpožděním, ale přece vlak zastavil na zastávce Ovesná jakoby ztracené v šumavských lesích, nebýt u ní tichá silnice s přejezdem. Jirku ale zajímala Medvědí stezka, která odsud vede rovnou do kopce, chvíli po cestě, pak už po pěšině.

 

Igráček Strážce Jirka v pahýlu stromu jak z MinecraftuNajednou se za zatáčkou objevila Dračí tlama a za pár dalšími Perníková skála. Pahýl stromu u pěšiny zas vypadal jako z Minecraftu. Soutěska lapků, Viklan, Obří kostky i Perník – tady všude dříve mohli medvědi najít spoustu vhodných míst k výchově mláďat, ale lidé je nakonec všechny postříleli…

Slepýš i Blindschlange – čím si vlastně vysloužil tahle jména? Snad tím, že před člověkem také neuteče vždy včas, jako by ho neviděl. Tenhle u potůčku naštěstí potkal jen Jirku a rodinku německých turistů, takže přežil ve zdraví. Ten Jirkův minulý měl smůlu, že potkal člověka s nevychovaným psem, jehož tlama bylo to poslední, co v životě spatřil…

Dál Jirka přešel hráz Jeleního jezírka, které dávalo tušit, že Schwarzenberský kanál už nebude daleko. Na Jeleních Vrchách Jirka nahlédnul do tunelu, kterým přitékala voda, ale také tudy proudil skoro až ledový vzduch. Po technické stránce je kanál úžasným dílem, což dokládá i zdejší malá expozice s velkou plastickou mapou. Škoda, že právě pomocí něj lidé vykáceli zdejší lesy, když došlo dřevo ve vnitrozemí. Zalesnění smrkem dovezeným kdo ví odkud pak nenápadně připravilo prostor k tomu, aby o nějakých sto let později vítr a kůrovec opět okolní lesy řádně prosvětlili. Dostane aspoň tenhle les, když byl zahrnutý do národního parku, šanci se vyvíjet tak, jak chce příroda? Nebo si i tady budou lidé stále snažit dokázat, že přírodu umějí řídit lépe než ona sama?

Zvonečník černý na šumavských loukáchČmelák sbírá nektar z tmavých květů zvonečníku černého, ale má tu k dispozici i mnoho dalších květů rozmanitých barev. Stezka geometrů ještě připomíná, jak asi probíhaly práce při projektování kanálu, ale už nabízí i výhledy na šumavské louky a pastviny okolo Lipna, dalšího velkoplošného technického zásahu.

Igráček Strážce Jirka mapuje výskyt užovky obojkovéCesta je sluníčkem dost vyhřátá, aby nalákala užovku obojkovou. Jirka ji zkontroloval a i tu zaznamenal do aplikace BioLog. Vždyť každý uložený nález se může k ochraně přírody hodit. Sice Jirku za to užovka málem zakousla a z jejího syčení skoro ohluchl, ale nález dokonale zdokumentoval.

Igráček Strážce Jirka mapuje výskyt ropuchy obecnéNa hromádce zasychajícího sena se vyhřívala ještěrka. Ta je dost rychlá na to, aby její útěk proběhl doslova za okamžik. To ropucha obecná nikam moc nespěchala a ochotně zapózovala. Čekání na vlak si Jirka zkrátil svačinkou a kontrolou kešky. Pak už zahoukala Petra postrkovaná Gagarinem a zelenooranžový vlak svým příjezdem Jirkovu dnešní výpravu ukončil. Vezme si sem Jirka příště kolo? Uvidíme…Petra postrkovaná Gagarinem - souprava GW Train

Kontrola PP Vltava u Blanského lesa

V neděli odpoledne vzal strážce Jirka svou dcerunku Aničku a šli spolu zkontrolovat nedalekou přírodní památku Vltava u Blanského lesa. Jen malý kousek na horním konci, ona je tahle památka proklatě dlouhá. Zvukovou kulisu tu bohužel dělá čistírna odpadních vod pro Český Krumlov. Ale co naplat, zase je aspoň čistší voda v řece.

Podívali se na keš. I když je to tradička, žádný velký provoz na ní není a je hned u pěšinky, takže nijak nevadí. Les se probouzí jen pomalinku, ale v kempu dole u řeky už to žije. Tedy ne lidmi, ale jarní květenou. Bílé sasanky hajní, žluté sasanky pryskyřníkovité, žluté křivatce, žlutozelené mokrýše, zelené plechovky, černožluté plechovky, rezavé plechovky, plastové láhve, skleněné láhve…

Plechovky od nápojů se stávají symbolem současného konzumu. Výroba hliníku významně škodí životnímu prostředí. Ale přesto se vyplatí hliník použít na výrobu jednorázového obalu na pár doušků pití. Plechovky se sice dají dobře recyklovat, ale ono je přece tak jednoduché ji jen tak hodit na zem nebo do řeky, z okénka auta nebo za záda z lavičky. Po pár desítkách let se rozloží a hliník může klidně někoho v půdě i otrávit. Jirka to ale čekal, tak plechovky sešlápnul a posbíral do tašky, kterou si na ně přinesl.

Taková velká přírodní památka by si zasloužila návštěvnické středisko. Takové, kam by mohli přijít turisté se něco dozvědět, nebo místní podebatovat o zdejší přírodě a jejích problémech. Taťka s dcerkou se pustili do stavby a za chvilku už tu stojí Dům přírody jako vyšitý. Uprostřed pod velkou střechou je velký kamenný stůl, na něm dvě malinké večeřičky a u vchodu hoří oheň v otevřeném krbu. Račte dál!

Ale pomalu se stmívá a tak je třeba dojít domů. Cestou ještě malé odbočka k popelnici na kovové obaly. Plechovky se tak z přírody naštěstí dostanou tam, kde je jejich místo. A pak už vykoupat a spát. To jsme si zase užili přírody!

Žáby přes silnici

Zhruba od půlky března se na našich silnicích můžeme potkat se žábami. Kdo se o přírodu zajímá, ten ví, že většinu roku žáby tráví na souši a do vody táhnou jen kvůli nakladení vajíček. Fotky nám ukazují, jak se Igráček Strážce Jirka s jednou takovou ropuchou obecnou na tahu potkal. Aby jí pomohl přejít silnici, okamžitě zastavil dopravu – blížila se zrovna sklápěčka a záhy musela zastavit i zahradnice v pick-upu. Ropuška tak mohla bezpečně přejít tam, kam potřebovala.

Dlužno dodat, že ve skutečnosti strážci žábám s cestou přes silnici pomáhají trochu jinak. Ideální je, když je možné pod vozovkou vybudovat podchod pro žáby. Aby se jim líbil, nesmí být tmavý, musí do něj shora pronikat světlo. Když je dostatečně velký, může se zalíbit i dalším živočichům. Další možností je nadchod. Ty se občas budují zejména u větších silnic a hlavně pro savce, ale i žáby se s nimi občas „svezou“. Nejčastěji ale na takových kolizních místech zatím podchod ani nadchod není. Co s tím?

Strážci musejí nejdřív vybudovat zábrany. To může být třeba pevná fólie o šířce (výšce) cca 30 cm, která se napne svisle nad zem na kolíky jako bariéra. V pravidelných intervalech pak jsou do země zakopány kbelíky tak, aby jejich horní okraj splýval s povrchem země. Žába zastavená bariérou hledá průchod, až spadne do kbelíku. Nejméně jednou denně (podle množství žab) pak musí strážce kbelík vzít a přenést žáby na druhou stranu silnice, kde je vypustí.

Až zase potkáte žábu na vozovce, zkuste jet prosím tak, abyste se oba dostali do cíle své cesty. A pokud je na nějakém místě táhnoucích žab hodně a místo přitom není označeno, dejte to vědět místním ochranářům (nebo nám a my to už vyřídíme). Díky a šťastnou cestu všem!

Láhev na brouky

V předešlém dílu jsme se věnovali škodám, které v chráněných územích páchají vandalové. Dnes se z Prahy přeneseme na jih, na okraj CHKO Blanský les, do NPR Vyšenské kopce, která leží hned na kraji Českého Krumlova. Příspěvek to ale bude trochu netypický, protože jej sepsal strážce, který tu nemá působnost a ocitnul se tu víceméně na výletě. Protože ho ale doprovázel Igráček Strážce Jirka, bude nám průvodcem právě on. A od tématu vandalů se vlastně zas tak moc nevzdálíme.

Igráček Strážce Jirka a satan
Igráček Strážce Jirka a satan

Protože se Jirka od místních ochranářů dozvěděl, že na trase naučné stezky opět vyrostly hřiby satani, šel se projít po místní naučné stezce. Satan je totiž celkem vzácná houba a Jirka ho vlastně ještě nikdy neviděl. Plodnice se letos vyskytovaly na tradičním místě, kde je zastavení naučné stezky č.  14 věnované nikoli náhodou právě houbám.

Brouci v láhvi
Brouci v láhvi

Když se Jirka pokochal, pravda, už docela starými hřiby, pokračoval po naučné stezce dál směrem na Krumlov. Všiml si, že vedle pěšiny se válí skleněná láhev. Trochu zaváhal, protože s sebou dneska neměl nic, do čeho by se daly sbírat odpadky, ale nedalo mu to a pro láhev se sehnul. Na dně se ukázalo nějaké černé svinstvo. Že by zkažený zbytek původního obsahu? Kdepak. Už letmý pohled odhalil, že jde o tělíčka brouků. Jirka tedy obsah láhve vysypal, aby zjistil, zda jim může pomoci. Bohužel, všechno větší bylo už delší dobu mrtvé a hýbali se pouze drobní rozkladači, kteří tu našli vydatný zdroj potravy především v podobě střevlíka kožitého, střevlíka zahradního, chrobáka lesního a zbytků dalších, již neidentifikovatelných bezobratlých. Tak to Jirka aspoň zdokumentoval a po příchodu domů zaznamenal do nálezové databáze. Ale po cestě ještě stihnul k láhvi přibrat několik větších úlomků z rozbitého plexiskla na dalším zastavení naučné stezky a vše pak vhodit do správných nádob na tříděný odpad.

Brouci z láhve
Brouci z láhve

A na závěr malé opakování. Co musí vzít v úvahu milovník přírody, když potřebuje v přírodě odhodit láhev?

  • nenechávat v láhvi zbytky nápoje, které by mohly vůní lákat živočichy
  • umístit láhev tak, aby se v ní nemohla hromadit voda z deště či vysrážené páry a bezobratlí mohli vždy vylézt po kluzkých stěnách i ven, když už se dostanou dovnitř
  • dát láhev na takové místo, kde nemůže nic vzplanout soustředěním slunečních paprsků zejména při průchodu vyklenutým dnem láhve
  • zabezpečit láhev tak, aby její správnou polohu nemohlo omylem pozměnit nějaké procházející zvíře
  • umístit láhev tak, aby byla vidět a nebyla daleko od cesty, aby ji mohly odnést strážci přírody nebo děti z místní školy, až půjdou čistit les
  • odložit ji jen tam, kde někdo chodí pravidelně čistit les

Ještě to není všechno, ale tohle už bohatě stačí na to, aby milovník přírody láhev nevyhodil, ale vzal k nejbližšímu stanovišti nádob na tříděný odpad a cestou přibral vše, co pobere a co v přírodě nemá co dělat. Oni budou mít strážci práce dost, i když bude příroda bez odpadků…