Wildlife neboli živá příroda

Dneska, 3. března, se slaví World Wildlife Day. A čehože to je světový den? Výraz “Wildlife” nemá jednoduchý jednoslovný překlad do češtiny. Podle zákona by tomu odpovídal výraz “volně žijící živočichové”, v současnosti se do toho ale počítají i planě rostoucí rostliny a samozřejmě i houby. A to už je pořádná kopice oslavenců. Jejich svátek můžeme nazývat třeba Světovým dnem živé přírody. Jeho úlohou je připomínat výročí mezinárodní dohody CITES, tedy o omezení obchodu s ohroženými druhy (1973).

Háčkovaný jezevec na sněhu u své nory

Organismy v přírodě

Kde jinde hledat divoká zvířata a plané rostliny i houby, než “v přírodě”. Přírodou tady myslíme ty plochy hlavně lesů a luk, kde ruka lidského hospodáře nekoná tak výrazně. Není náhodou, že kdo má k přírodě vztah aspoň trochu kladný, právě touhle dobou v našich končinách vyráží obdivovat první kvítky. Sněženky, bledule, lýkovce, podběly, devětsily a jaterníky patří k opravdu časným otužilcům, ale záplava dalších květů následuje nedlouho po nich. Zvířata, původní výhradní nositelé jména Wildlife, se dostávají trochu do pozadí, protože jsme si už zvykli je vídat po celý rok. A špaček, co se právě vrací ze zimního pobytu na jihu, zas tak dobrou pověst u našeho zahrádkářsky založeného národa nemá.

háčkovaná rosnička

Ropuchy, které brzo vyrazí k vodě naklást vajíčka, obdiv obvykle také zrovna nesklízejí. Ale strážce Radek tvrdí, že právě ropuchy mají nejkrásnější oči ze všech našich zvířat. Elegantní rosničky prý mohou jen závidět, zatímco užovka obojková si to s pulci vyřídí raz-dva. Na ně si ale ještě budeme muset počkat, až sluníčko rozehřeje meze. U takového jezevce by jeden čekal, že ve své hluboké noře celou zimu pohodlně prospí, ale i jeho můžeme potkat kdykoli. Svou aktivitu totiž v zimě jen snižuje, ale občas na procházky chodí. S jarem naopak končí období, kdy díky stopám ve sněhu můžeme cítit přítomnost i takových vzácných skvostů jako je rys, kočka divoká nebo vlk. Protože uvidět tyhle plaché druhy, to už vyžaduje notnou dávku štěstí.

Háčkovaná kočka divoká na stromě

Příroda na vsi

Že se na vesnici žije v souladu s přírodou, asi napadne leckoho. A je pravda, že příroda je tam za humny a divoká zvířata to tak mají k lidem a do jejich zahrad blízko. Hejno vrabců snad potěší každého, i proto, že vrabců oproti minulosti značně ubylo a pro těch pár zrnek se už dneska nikdo nezlobí. O návštěvu lišky v kurníku ale pořád nikdo nestojí a jestřáb nad pobíhajícími slípkami také nevěstí nic dobrého.

Taková sova ve stodole ale může udržet na uzdě myši. Bohužel o aktuálním výskytu sovy pálené na Vysočině jsme se zase dozvěděli jen proto, že jednu našli otrávenou. Ve sklepích není výjimkou potkat babočky zimující na stropě a těm, co přežily, se snad podaří dostat ven dřív, než jim na skle okna dojdou síly. Do záhonků pravidelně zalítává všemožný plevel a i to mu umožňuje přežít chemií sterilizovaná pole. Ale běda, když na zeleninu dorazí zajíc.

Háčkovaný zajíc

Příroda ve městě

Je ve městě vůbec nějaké místo pro přírodu? Jasněže ano! Takoví havrani, straky a sojky dovedou svými hlasy rozzuřit nejednoho panelákového masňáka. A když mu kuna přehryže kabely v motoru auta, už vymýšlí, jak se jí zbavit. Ještěže hranostaj si drží svou královskou pověst, na něj škody nikdo nesvádí. Jiřičky vezmou za vděk i výklenkem okna a rorýsi větracím otvorem. Města se zachovalejšími řekami mohou nabídnout i letmý pohled na vydru nebo bobra. Veverky se už vrátily snad do všech větších městských parků. A kosi se snaží dokázat, že africkému viru nepodlehnou a je jich snad zase o trochu víc než vloni.

háčkovaná veverka

Příroda u vás doma

Nelekejte se. Nebudeme vám připomínat převážně nechtěné spolubydlící. Naopak vám nabídneme některé ze zmíněných druhů, aniž byste se jejich držením dopustili přestupku. Zejména jestli máte děti, mohou jim háčkovaná a další zvířátka z našeho e-shopu pomoct získat kladný vztah k živé přírodě dřív, než se vám na společné vycházce poštěstí spatřit živou předlohu. A to by byla ta pravá oslava Světového dne živé přírody!

Háčkovaná užovka obojková

MVE? Lodní mlýn!

Nezřídka se setkáváme s kritikou malých vodních elektráren (MVE). Je jasné, že současná podoba vodních elektráren (nejen těch malých) má nepříznivé vlivy na vodní tok. Většina elektráren potřebuje nahnat co nejvíce vody co největší rychlostí nebo tlakem na pohyblivou část technologie. To se neobejde bez úpravy koryta vodního toku a většinou ani beze změny proudění vody nad i pod elektrárnou. To již samo o sobě ovlivňuje život vodních organismů, hlavně živočichů. Ryby pak ještě trpí překonáváním takových překážek, pokud to vůbec zvládnou a přežijí. Důsledkem je pak nejen oddělení subpopulací daného druhu, kdy se jedinci nad elektrárnou nemohou dále křížit s jedinci pod ní, ale u migrujících druhů (třeba losos, úhoř) zastavení migrace.

Výhody MVE

MVE byly dobrým nápadem, jak vodním ekosystémům pomoci. Místo velkých nepřekonatelných překážek mělo vznikat větší množství malých zařízení, která by využívala jen část průtoku vodního toku, takže organismy by neměly problém se zařízení vyhnout. MVE je často umístěná mimo vlastní vodní tok nebo přinejmenším mimo proudnici toku, takže nepřekáží. Často se nachází na místě bývalého mlýna, tedy pod jezem, z něhož je pro MVE část průtoku odkloněna stranou. Jez ale už sám bývá překážkou pro ryby, s různě velkým vlivem podle toho, jak vypadá.

Minimální zůstatkový průtok

Aby zůstalo v toku vedle MVE dost vody, stanovují úřady při povolení MVE tzv. minimální zůstatkový průtok. To je množství vody, které musí v toku kolem MVE protékat za každých okolností. Tedy když je málo vody, má se omezovat průtok MVE a ne v toku vedle. Jenže někteří provozovatelé hřeší na malou intenzitu kontrol a MVE často odebírají tolik vody, že v sušším období tok vedle vyschne a vodní život umírá. O problémech vedoucích k odklonu od MVE v Černé hoře píše třeba European Wilderness Society.

Lodní mlýny

A tak jsem si vzpomněl, že ve svém archívu vystřihovánek mám i model lodního mlýna, který kdysi vyšel v časopisu ABC. Konečně důvod si ho slepit! Co je to lodní mlýn? Je to vlastně klasický mlýn, jehož mlýnské kolo (tedy spíš koleso) ale nesou z obou stran dvě lodě, které plují na řece pevně ukotvené na jednom místě. Ovšem lodní mlýn se mohl přemísťovat dle potřeby. Jen při vlastním mletí prostě musel být ukotven na místě, aby voda kolesem otáčela. Vlastní technologie mlýna pak mohla být buď na jedné z lodí, nebo na břehu, kam se energie z pohybu kolesa vhodným způsobem přenášela. Informace se dají najít třeba na Wikipedii. Model z ABC představuje mlýn z Labe (Libochovice), lodní mlýny prý byly i v Praze, časěji na jižním Slovensku (jeden můžete navštívit v Kolárově) nebo ve Slovinsku.

Papírový model lodního mlýna na Labi u Libochovan
Papírový model lodního mlýna na Labi u Libochovan

Oprášíme 100 let zaniklou myšlenku?

Teď už je zřejmé, proč o lodních mlýnech píšu v souvislosti s nevýhodami MVE. Důvodem, proč lodní mlýny vymizely, byla zřejmě hlavně jejich nízká efektivita ve srovnání s jinými technologiemi mletí. Ale čas se změnil a kromě efektiviy hraje čím dál větší roli také vliv na životní prostředí. Díky moderním technologiím můžeme myšlenku lodních mlýnů modernizovat. Třeba úpravou kýlů lodí, tvarem a umítěním kolesa, velikostí zařízení. Dočkáme se MVE v lodní podobě, která nebude překážkou životu v řece?

Geocaching pomáhá přírodě, letos ještě o něco víc

Geocaching může být někdy v rozporu s ochranou přírody, jindy naopak může být přínosný. Negativní vlivy souvisejí nejčastěji se sešlapem vegetace s výskytem chráněných rostlin nebo s umístěním schránky například do dutiny stromu. Tam mohou v trouchu mohou žít larvy chráněných brouků nebo odpočívat netopýři. Jak umístit keš a neškodit se autor připravované keše může dozvědět třeba na kešerském wikiwebu. Věnuje se tomu také naše stránka a v případě zájmu můžme napsat i podrobnější článek.

Keška v přírodě

Keš bez umístění

V roce 2021 se ale kešeři mohou do ochrany přírody zapojit i jinak. Keš bez umístění (locationless cache) není zrovna novinkou. Takové keše byly v začátcích hry jedním z běžných typů, později daly vzniknout samostatné aktivitě s názvem Waymarking. Groundspeak se ale k tomuto typu keší vrátil v loňském roce s keší spočívající v hledání žabáka Signála. Chtěl tak oslavit 20 let geocachingu. A letoš přišel s další podobnou keší, kterou nám udělal opravdu radost. Reaguje tím zejména na fakt, že oblíbené kešerské akce CITO (od Cash In Trash Out – princip “přinášejte hodnotu, odnášejte odpad”) se kvůli opatřením proti šíření koronaviru často nemohou konat.

CITO

A o čem je tedy letošní neumístěná keš s kódem GC8NEAT? Vyzývá ke zlepšení venkovního prostředí už svým názvem. Návrh k vlastním aktivitám vychází z CITO, takže nabízí zapojení například posbíráním odpadků ve svém okolí nebo podél oblíbené vycházkové cesty. Ale pomoc přírodě může vypadat i jinak a podmínky pro zalogování této keše tedy můžete splnit třeba vysázením stromků, likvidací invazních druhů a podobně. Je hezké, že Groundspeak u těchto jiných činností odkazuje na zapojení do existujících akcí, protože i v dobré víře může člověk někdy nevědomky způsobit škodu, pokud nezná přírodu dokonale.

Keš v podobě spouštěcí budky

Jak splnit podmínky

Jaký způsob zapojení bychom vám tedy mohli doporučit? Mnoho spolků pořádá akce pro veřejnost, kde se přírodě prakticky pomáhá. Vloni a letos je to složitější, ale ti šikovnější si dokáží poradit i s omezeními. Zatím je na akce brzo, ale nemáte-li svůj oblíbený spolek v okolí, určitě můůžete zkusit třeba Arniku, Hnutí Duha, Děti Země, ČSOP, Lesy ČR a další. Můžete uspořádat akci i sami, v tom případě doporučujeme projednání s obecním úřadem nebo správou NP či CHKO. Většinou vědí o lokalitách, kde je potřeba vyhrabat nebo pokosit trávu, vyřezat nálet, zlikvidovat černou skládku, přehradit odvodňovací kanály, proklestit cestu, opravit schody… Ale sbírání odpadků pomůže vždycky a snad není místo, kde byste žádné nenašli. Když se do toho pustíte, je dobré vytřídit sklo a hliníkové plechovky a ty vhodit do určených nádob. Plastové a papírové odpadky bývají často tak znečištěné, že u nich se třídění nevyplatí.

Tak co? Už máte jasno, jak podmínky pro zalogování letošní zlepšovací keše splníte? Budu rád, když napíšete do komentářů, třeba i jako inspiraci pro ostatní. A hlavně přeju, ať si “odlov” téhle kešky pořádně užijete!

Brigádník u pytlů s posbíranými odpadky
CITO event

Tetřev a lyžař

Krásné video zveřejnil na svém FB profilu uživatel Jirka Mánek. Doporučuju se podívat, protože něco takového se většině z nás za celý život nepoštěstí. Co na videu je? Běžkař v lyžařské stopě na lesní cestě zapíná natáčení videa na mobilu a blíží se k černému objektu vedle cesty. Z něj se za chvilku vyklube tetřev hlušec. Tetřev neuteče, naopak s tokáním se přiblíží k lyžaři, který si mezitím sedne na zem. Tetřev se přiblíží natolik, že čekáte, že klovne do displeje. Mnoho komentářů stručně chválí video či závidí autorovi. Jirka Mánek přitom výslovně uvádí, že on to nenatáčel.

tetřev s lyžařem z FB profilu Jirky Mánka

Proč mi stojí za to zmíněný příspěvek komentovat? Protože uživatel Facebooku může snadno nabýt dojmu, že tetřev není plaché zvíře. A že udržovat některé lokality bez přístupu veřejnosti právě s odvoláváním na ochranu tetřeva je nesmysl. Vyplývá to i z některých komentářů včetně samotného Jirky Mánka. Podívejme se na to trochu podrobněji.

Něco o tetřevovi

Co je tetřev hlušec zač? Dostatečně podrobný popis můžete najít třeba na Wikipedii nebo na stránce Myslivost (pro mě až překvapivě objektivní článek). Zdůrazním jen pár věcí. Jméno “hlušec” dostal tento druh proto, že během toku (resp. v jeho určité části) se samec chová, jako by své okolí vůbec nevnímal. Někteří samci se při toku snaží komunikovat například i s člověkem, což vidíme na tomto videu. Podobné případy jsou občas hlášeny od nás i ze zahraničí. Podle literatury jde o výjimečné situace a není jasné, co za tím stojí. Dalo by se říci, že jde o jedince, kterým “přeskočilo”. Zkrátka jde o nestandardní chování, se kterým se v rámci druhu setkáváme výjimečně.

tetřev s lyžařem z FB profilu Jirky Mánka
Tetřev tokající na lyžaře

Tetřeva je v ČR málo. Početnost se odhaduje v řádu pouhých stovek kusů, navíc jde o několik oddělených populací. Nejpočetnější je na Šumavě. U tetřeva se udává minimální početnost populace, která je schopná dlouhodobě přežívat díky dostatečné genové variabilitě, na 470 kusů. To platí za podmínky, že všichni jedinci mají možnost spolu vzájemně komunikovat, nebo dochází aspoň k umělému přenosu genů mezi oddělenými subpopulacemi. Tetřev je na tom tedy u nás bídně a jeho stavy dále klesají i přesto, že je zařazen do nejpřísnější kategorie ochrany mezi kriticky ohrožené druhy.

Souvislosti

Kdo je Jirka Mánek, který video publikoval? Někdejší ředitel Správy NP Šumava. Do vysokého managementu Správy se dostal za ředitelování Jana Stráského a po něm se sám stal ředitelem. Jiří Mánek jako ředitel Správy prosazoval spíše zpřístupnění všech koutů NP pro veřejnost, což vyhovovalo turistům a starostům, ale rozhádanou situaci na Šumavě to neuklidnilo. Nakonec ho odvolal současný ministr ŽP Richard Brabec. S tímto vědomím člověk o něco lépe rozumí komentářům u videa.

Dovolím si i trochu více či méně drzých spekulací. Neslyšel jsem o tom, že by se někdo v podobné situaci potkal i se samičkou tetřeva. Ke zmíněnému chování samců může docházet proto, že je samiček už tak málo, že se někteří samci snaží spářit s čímkoli pohybujícím se. Přece jen chtějí někomu předat svou genetickou výbavu. Kolik z nás už tetřeva ve volné přírodě aspoň zahlédlo? Já jsem to štěstí zatím neměl. Tvrdit na základě podobných videí, že tetřev není plachý a měli bychom otevřít v minulosti zavřené cesty v jejich teritoriu, je podobné, jako na základě nějaké lidské sebevraždy vyvozovat, že lidi nechtějí žít a jejich vyhlazením jim tedy pomůžeme. Nepomůžeme, je to nestandardní chování.

Tak co s tím?

Lidí je v ČR asi 10.000.000 a počet stoupá, tetřevů asi 800 a počet klesá. Je fér dávat v takové situaci přednost lidské zábavě (výletům do “divočiny”) před klidem tetřevů, u nichž velmi opatrně řečeno nevíme s jistotou, že to nesníží jejich šanci na přežití? A to se bavíme jen o tetřevovi, lidskými aktivitami přitom trpí mnoho dalších druhů.

Snažím se být pokud možno objektivní a rozhodně nechávám prostor, abyste si udělali na věc svůj vlastní názor. Nebude mi vadit, když ho vyjádříte. A jestli chcete mít při svých výletech do přírody čisté svědomí, inspirujte se třeba šesti jednoduchými zásadami, jejichž dodržování zmírní negativní vliv na přírodu.

Koronaturismus v Česku 1.

Máme pro vás víc, než jen osobní dojmy strážců přírody. Někteří z nich si stěžovali, že v posledním roce bylo v přírodě mnohem víc lidí a zaznamenávali také mnohem více přestupků nejen proti zákonu o ochraně přírody a krajiny. Týkalo se to však jen některých oblastí a v různých místech se zvýšená návštěvnost projevovala jen v části sezóny. Jedním z těch míst je i Moravský kras, kde vzniknul výstižný pojem “koronaturismus” označující výrazně odlišný charakter návštěvnosti v roce 2020. Jak moc se bude projevovat i v letošním roce, to teprve uvidíme.

Koronaturismus - pěší i motorizovaní návštěvníci Prokopského údolí v Praze
V čem se liší koronaturismus od běžné návštěvnosti?

Tématu koronaturismu se věnuje i studentská práce autorek K. Jandové a M. Králikové. Ukazuje zajímavá zjištění i přesto, že analyzovaly vzorek dat jen za první pololetí 2020 (a porovnávaly ho s daty za předchozí roky) a jen ze dvou dálkových cyklotras a tří CHKO. Jaké zajímavosti se v jejich výzkumu ukázaly?

Osobně za nejzajímavější zjištění považuju to, že na návštěvnost v prvním pololetí 2020 mělo počasí asi dvakrát větší vliv než v předchozím roce. Potvrdil se vliv jak teploty (čím tepleji, tím více návštěvníků), tak srážek (čím více srážek, tím méně návštěvníků). To tedy nasvědčuje tomu, že zvýšená návštěvnost byla tvořena lidmi, kteří jsou citlivější na počasí. Jinými slovy, jdou ven, jen když je hezky. Ne, nebudu tvrdit, že jsou rozmazlení. Třeba jen nemají vhodné oblečení a v době koronavirových opatření si ho nemohli koupit… Pokud se ale v přírodě koná nějaká akce, na počasí prý tolik nezáleží. U tohoto tvrzení bych byl opatrnější, výsledek může být snadno zkreslený malým množstvím analyzovaných dat.

Studie správně zjistila, že zatímco někde byla návštěvnost zvýšená, jinde byla naopak nižší. Méně návštěvníků zdolalo například Svatý kopeček u Mikulova. Mohlo to být skutečně zapříiněno výpadkem rakouských turistů, jak autorky spekulují? Nicméně celkově návštěvnost přírody stále rok od roku roste, jak potvrdila i tato studie. Určitě by nás zajímalo, kam až, ale to je otázka spíš na křišťálovou kouli, než na výzkumníky.

Opět se tedy potvrdilo, že i práce studentů, kteří teprve získávají odborné znalosti, mohou přinést zajímavá a využitelná zjištění. Příště se podíváme, jak na Covid zareagovali kačeři. Projevil se koronaturismus i mezi nimi? A co vy, patříte mezi typické koronaturisty, nebo se chováte k přírodě ohleduplně?

Na vycházku do Prokopáku

Stává se, že při strážní službě ani není moc co řešit a můžete si užít pěknou procházku. Se šikovnou a příjemnou redaktorkou Bárou Kvapilovou jsme se příjemně prošli, i když poprchávalo. Reportáž tedy zaznamenala jen úklid pár odpadků a odstranění samolepky, která zakrývala text s informacemi o piknikovém místě. Pojďte se projít s námi, stačí 3 minuty 😉 A jestli se vám to líbilo, je hned ještě druhá stejně krátká reportáž.

Přírodní rezervace Prokopské údolí patří bezesporu mezi nejnavštěvovanější v Česku

Sirotek, který to nevzdal

Jeho táta byl strážce přírody. V dubnu 2002 měl službu v lesích NP Virunga (DR Kongo) v sektoru Nyamulagira. Byl ale přepaden, nejspíš rebely z FDLR, a na místě zavražděn. Baluge Kambale Cosmas se tak stal sirotkem už ve svých čtyřech letech. Přesto nezanevřel ani na krutý život, ani na ochranu přírody. Vystudoval to, co ho bavilo nejvíc – umění a ruční práce. A skrze ně teď svůj vztah k přírodě vyjadřuje.

Kambale Cosmas Baluge, sirotek po zabitém strážci
Kambale Cosmas Baluge

AVOR je zkratka Asociace vdov a sirotků po strážcích, což je jedna složka nám už známé Asociace konžských strážců přírody. AVOR vede Kambale společně s paní Kabugho Florence. Jejich cílem je pomáhat vdovám a sirotkům po strážcích se “postavit na nohy”, zejména tedy najít si vhodný způsob obživy poté, co jejich rodina přišla o hlavního živitele. K nejčastějším dovednostem, které na kurzech předávají, patří řezbářství zejména jako výroba turistických suvenýrů. Kromě toho ale učí i šití nebo pečení.

Suvenýry, které mají smysl

Kambale vyrábí hlavně dřevěné figurky zvířat, které zná z konžské přírody. Gorily, slony, antilopy, nosorožce, luskouny, tilápie, želvy – to všechno jsou vlajkové druhy taměších národních parků. Inspirací jsou mu i hory masívu Virunga. Dřevo bere ze stromů, které rostou mimo chráněná území. Na řezbářství se prý hodí nejvíc blahovičníky a greviley. Podle všeho si místní ani neuvědomují, že těmito druhy pocházejícími z Austrálie jejich předkové zalesňovali, kde se dalo. Berou je prostě jako místní stromy. Některé figurky dostanou jednolitý nátěr, aby vypadaly jako, které jejich předkové vyráběli z ceněného dřeva vzácných druhů. U zeber nebo levhartů si Kambale vyhraje s více barvami. Krajinky s trochu naivními prvky maluje na plátno, na keramické vajíčko se mu většinou vejde strom a jedno zvíře.

ručně vyráběné figurky zvířat
Konžská příroda, jejímž nákupem neublížíte, ale pomůžete

S Covidem šířícím se po světě přestali do Konga jezdit turisté a suvenýry není komu prodávat. Tak jsem se rozhodl, že tu krásu afrických zvířat a ruční práce nabídnu vám. Nemusíte kvůli tomu pálit letecký benzín a utrácet desetitisíce za cesty fyzicky. Kupte si nějaký Kambaleho kousek už teď v mém obchodě, nebo se přijďte podívat na výstavu, na které začínám pracovat. Kambale tak bude mít nejen co jíst, ale i co učit ve svých kurzech pro sirotky a vdovy…

Vyjdi schody pěšky, zachráníš tučňáka

Často se zdá, že s globálními problémy my jako jedinci nic nenaděláme. Ale to je jen alibistický postoj. Vezměme si za podklad třeba dnešní pěkně zpracovaný článek od Hanky Öllös z European Wilderness Society. A zkusme si to představit co nejkonkrétněji:

  • místo jízdy výtahem vyšlapu schody po svých
  • tím pádem ušetřím elektřinu, kterou by jinak motor výtahu spálil
  • tím pádem se ta elektřina nemusí v elektrárně vyrobit
  • tím pádem se nespálí nějaký objem uhlí
  • tím pádem se do ovzduší nedostane odpovídající množství oxidu uhličitého
  • tím pádem bude moct uniknout o něco víc tepla od zemského povrchu do vesmíru
  • tím pádem zůstane vzduch o něco chladnější
  • tím pádem bude v Antarktidě i nadále sněžit a ne pršet
  • tím pádem mladí tučňáčci neprochladnou, protože mají peří chránící proti mrazu a sněhu, ale ne proti dešti
  • tím pádem přežije víc tučňáků a nevymřou

Kolik lidí musí jít do schodů pěšky místo jízdy výtahem, aby byl tenhle efekt znatelný? To nevím. Ale vím, že když se k nám přidáte, nebudete první ani jediní, zato nás bude zase o jednoho víc. A ještě si zlepšíte fyzičku. Co je na tom špatné? Že vy, co to čtete, to tak už dost možná děláte. Ale tučňáci potřebují víc takových ochránců. A nejen tučňáci. Taky nemusí jít jen o chůzi do schodů, můžeme toho dělat o hodně víc. Zkusíte inspirovat někoho dalšího?

Tučňáčí slepička s kuřátkem (Getty/Metro)

Jaká výbava je v batohu strážce přírody?

Český rozhlas vysílá řadu krátkých reportáží o zajímavých povoláních. A když se s nimi dostali do přírody, nemohli vynechat strážce přírody. S paní redaktorkou Bárou Kvapilovou jsme se domluvili na procházku do pražského Prokopského údolí. V půlce října nám příliš nepřálo počasí ani koronavirová opatření, přesto jsme potkali i nějaké návštěvníky. V tomhle holt Prokopské údolí asi nezklame nikdy. Čím paní redaktorku zaujala strážcovská výbava? Pojďte si poslechnout tříminutový náhled na práci českého strážce přírody.

dožívající hraničník rezervace, který strážce přírody nahlásí k výměně - strážcovská výbava tedy obsahuje foťák, nebo rovnou chytrý mobil s příslušnou apkou
Tenhle hraničník je zralý na výměnu, nahlásíme to Magistrátu

Domácí úkol Malého strážce č. 1 – letokruhy (M, Př)

Dneska jsem si přečetl zajímavý článek o tom, že staré stromy vážou významně víc uhlíku než mladé. A my si můžeme dokonce spočítat o kolik. Jako předmět zkoumání nám poslouží výřez z přibližně 100 let starého smrku z CHKO Blanský les, který jsme využili i pro vzhled jedné části naší deskové hry. Podívejme se na fotku a letokruhy, věnujme se jejich šířce.

Průřez kmenem smrku s letokruhy

Letokruh 1909 je ten od značky 1910 směrem do středu. Má šířku 8 mm a jeho konec leží 18 mm od středu. Letokruh 1999 má šířku 2 mm a jeho konec leží 330 mm od středu. Zanedbáme mnoho dalších rušivých skutečností a budeme počítat s tím, že kmen vá výšku 30 m a letokruhy jsou stejné v celé délce kmene. Porovnejte objem dřevní hmoty kmene, kterou strom vytvořil v letech 1909 a 1999. Budete potřebovat vzoreček pro výpočet objemu válce, který musíte buď znát, nebo si ho umět zjistit.

V dřevní hmotě je vázaný uhlík, který strom získává fotosyntézou ze vzduchu, konkrétně z CO2. Pro zmírnění klimatické změny je dobré, když zajistíme, aby se co nejvíce CO2 vypouštěného lidmi do vzduchu spotřebovalo například fotosyntézou na tvorbu dřevní hmoty. Otázky zní:

  1. Jaký je objem dřevní hmoty vytvořený tímhle smrkem v roce 1909 a jaký je objem za rok 1999?
  2. Spotřeboval tenhle smrk více vzdušného CO2 jako mladý v roce 1909, nebo jako celkem starý v roce 1999?
  3. Kolikrát více to bylo?
  4. Je z hlediska zmírnění klimatické změny lepší mít v lese mladé, nebo staré stromy?
  5. Jaké další skutečnosti, které jsme při výpočtu zanedbali, ovlivňují výsledek a jak moc?

Odpověď na otázku č. 3 by vám měla vyjít ve tvaru A,BCD. Pokud zadáte kód voucheru “ABCD” (tedy s vynecháním desetinné čárky) při objednávce v mém obchodě, získáte slevu ve výši (A+B+C-D) % z ceny objednaného zboží 😉 Správné odpovědi tedy prosím nepište do komentářů!