Co je Natura 2000?

Podobně jako každý stát vyhlašuje chráněná území pro jevy, které chce zachovat, vymyslela Evropská unie soustavu chráněných území pro jevy, které jsou ohrožené v evropském měřítku. Ta soustava dostala jméno Natura 2000 a na svém území ji budují všechny členské státy a také ty, které o přistoupení k EU uvažují.

Kategorizace území Natura 2000

V současné chvíli můžeme území Natury 2000 u nás rozdělit na dvě kategorie: evropsky významné lokality (EVL) a ptačí oblasti (PO). Ptačí oblasti jsou zaměřené na ochranu ptačích druhů, takže jde často o hnízdiště či zimoviště tažných druhů. EVL chrání jednak vzácné druhy rostlin i osatních živočichů, kromě nich ale také cenná stanoviště (u nás to jsou třeba orchidejové louky, rašeliniště, suťové lesy a další. V době přípravy soustavy Natura 2000 se používaly i další kategorie území podle toho, v jaké fázi návrhu do tzv. národního nebo evropského seznamu se dané území nacházelo.

Rozsah

Ptačích oblastí je v ČR 41 a zaujímají více než 7.000 km2 (skoro 9 % rozlohy ČR). EVL je v ČR 1.113 a pokrývají celkem necelých 8.000 km2 (10 % rozlohy ČR). K nejmenším EVL patří typicky kostely, pod jejichž střechami se nacházejí větší kolonie netopýrů. Ano, i střecha kostela může být chráněným územím přírody. Vedle toho největší naturové lokality jsou opravdu rozsáhlé, takové EVL Beskydy chránící 18 typů stanovišť a 13 druhů zaujímá přes 1.200 km2. Z toho je tedy také zřejmé, že naturová území se v terénu často překrývají s národními kategoriemi chráněných území (Beskydy jsou zároveň EVL i CHKO, i když se jejich hranice mírně liší) a samozřejmě se mohou překrývat i navzájem. Takže třeba EVL Milovický les leží uvnitř CHKO a PO Pálava.

Význam soustavy Natira 2000

Zajištěním ochrany EVL a PO můžeme zabezpečit stav těch fenoménů, které jsou významné v evropském měřítku, aniž bychom na ně museli nasadit ochranu některou z národních kategorií chráněných území, která mají většinou přísnější ochranné podmínky. U některých druhů se může zdát, že je jejich ochrana u nás zbytečná, když jsou u nás dostatečně početné. Jenže když jsou vzácné a ohrožené v evropském měřítku, tak kdo jiný by je měl chránit, když ne ta země, kde se jim daří nejlépe? Příkladem takového druhu může být třeba přástevník kostivalový.

Přástevník kostivalový je jedním z druhů, pro jejichž ochranu se vymezují evropsky významné lokality

Označení území Natura 2000

V terénu jsou naturová území označena podobně jako ta národní – zelenými, nejčastěji smaltovanými tabulkami. EVL tam mají jen nápis “evropsky významná lokalita”, zatímco ptačí oblasti jsou označené kategorií i názvem. Narozdíl od národních kategorií tyto tabulky nemusí povinně doprovázet státní znak (ani logo EU). Ale pokud se v daném místě překrývá hranice naturového území s některým zvláště chráněným územím národní kategorie, sejdou se všechny tabulky pod sebou na jednom hraničníku.

Vltava u Blanského lesa je příkladem území, které je chráněno v národní kategorii “přírodní památka” i v naturové kategorii “evropsky významná lokalita”

Zdroje informací o Natuře 2000

Stejně jako chráněná území našich národních kategorií jsou všechny EVL a PO evidovány v Ústředním seznamu ochrany přírody. Do něj se snadno dostanete přes Digitální registr ÚSOP. Ten je spravovaný Agenturou ochrany přírody a krajiny ČR, která provozuje i další podrobný zdroj informací o územích soustavy Natura 2000 u nás – Seznam lokalit.

Natura 2000 a stráž přírody

Strážci přírody mají samozřejmě pravomoce i v naturových územích a koneckonců i mimo chráněná území. Vždyť i tam se vyskytují cenné stromy nbo chráněné druhy živočichů a rostlin.

Tak se těšíme, až se v některém naturovém území potkáme. Může to být třeba 21. května, kdy území Natura 2000 slaví svůj světový den. A nezapomeňte, že i v nich je namístě se chovat ohleduplně k přírodě i ostatním návštěvníkům.

Přírodověda hrou? Třeba s Betexou!

Ne všechny děti mají tak dobrého učitele, aby je přírodověda ve škole bavila. A to přesto, že myšlenka na učení hrou je stará už staletí. Naštěstí můžeme děti i sebe celkem snadno dovzdělat ve volném čase a pobavit se u toho. Hned ceou řadu možností k takové vzdělávací zábavě nabízí ryze česká značka Betexa. Na českou přírodu jsou zaměřené i její výrobky. A co se přírody týká, ta je zobrazená tak realisticky, že hry jsou vlastně zároveň poznávacími a určovacími atlasy.

Betexa Pexetrio

Pexetria jste si už možná všimli, prodává se často třeba v informačních střediskách národních parků. Jde o v Česku oblíbené pexeso, ovšem posunuté na vyšší úroveň. Jak už napovídá název, jedním z vylepšení je, že nesbíráte dvojice, ale trojice obrázků. A co je pro učení důležitější, obrázky ve trojici nejsou stejné, ale souvisejí spolu. Takže pokud se zaměříme na pexetria s tématikou přírody, nacházíme trojice například s celou rostlinou, detailem květu a pohledem na typické stanoviště u bylin nebo celý strom, list a plod u stromů. Řada Standard obsahuje vždy 12 trojic.

V řadě Pexetrio Plus pak najdeme 18 trojic třeba s ptáky (sedící, letící, hnízdo s vejci), savci (zvíře, stopa, potrava) nebo houbami (celé, rozkrojené a na typickém stanovišti). Některé krabičky jsou větší, protože obsahují ještě doplňkovou hru LotoTrio. V ní hledáme pro kartičky správné pojmenování a umístění na plakátu.

Betexa MULTI-TRIO

Pro koho je pexetrio málo, může si pořídit MULTI-TRIO. Zatím se nabízí ve variantě LES. Základem jsou hrací kartičky po trojicích stejně jako u pexetrií. Najdeme na nich živočichy, rostliny i houby, a to jak druhy vázané na vnitřek lesa, tak i na jeho okraje včetně břehů. Plakát, hrací kostka a loto karty umožňují přehršel různých her. V návodu je popaných celkem 38 herních variant. Díky téhle hře se hravě naučíte 72 druhů z českých luhů a hájů.

Vystřihovánky

Pro nejmenší dítka, která se teprve učí stříhat, má Betexa krásné sešity Začínáme vystřihovat: Na louce, U vody, V lese a další. Postupně je možné zvyšovat obtížnost přes jednoduché vystřihovánky k různě složitým. V nabídce je i mnoho vystřihovánek jiných vydavatelů. U Betexy najdeme i netradiční vystřihovánky zaměřené právě na přírodu, jako třeba dvojici sýkor.

Vyberete-li si model, na jehož postavení nebudou obyčejné nůžky stačit, lehce si do košíku přihodíte vhodný skalpel nebo řezací podložku. Když stihnete model sestavit do konce června, můžete s ním vyhrát v naší soutěži Papírová ochrana přírody další ceny! A to třeba poukázky právě do e-shopu Betexa, protože ochotně přijali roli partnera soutěže. Tak s chutí do toho!

Starý platan na Malé Straně

Mám rád staré stromy. Jako bych v jejich blízkosti cítil staleté množství životních zkušeností a nadhled nad oučasnou situací. Památný platan v zahradě Velkopřevorského paláce na pražské Malé Straně k takovým určitě patří, i když jsem přímo u něj zatím nebyl. Dostal jsem se k němu jinak – prostřednictvím knihy. Konkrétně Knihy o staré Praze od Jiřího Horáka, kde je tento platan hrdinou hned první kapitoly.

Platan v knize

Kdo tu knihu nemáte po ruce, dovolte mi ocitovat jen pár vět týkajících se zmíněného platanu. “Pouze jediný platan znovu být vysazen nemusel, neboť předchozí hromadné kácení stromů a Kampě v roce 1420 jako zázrakem přežil. Nestál totiž až na vltavském břehu jako ostatní platany, takže nemohl krýt postup Zikmundových křižáků k řece. Rostl o něco dále, až v nevelké zahradě paláce velkopřevora maltézského řádu. Tento platanus orientalis je nejmohutnějším a nejstarším platanem v celé současné Praze a jejím nejbližším okolí. Dnes se pod tímto svědkem dávných časů konají od jara do podzimu hojně navštěvované koncerty vážné hudby…”

Je to krásně napsaný příběh. Také ve vás vzbuzuje úctu ke starému stromu? To je určitě dobře, protože staré stromy si úctu zaslouží. Kolik že by tomu stromu dneska bylo let? Asi 700? Úctyhodné…

Platan ve skutečnosti

A teď od báchorek k faktům. Starý platan, který dnes roste v zahradě Velkopřevorského paláce, je chráněný jako památný strom. Údaje o něm tak lze dohledat ve státním Ústředním seznamu ochrany přírody (drusop.nature.cz) pod kódem 104326. Bohumil Reš, dendrolog, který i tento platan mnohokrát zkoumal a měřil, mi k němu napsal následující: „V roce 1420 to v žádném případě nemohl být platan, který tam dnes roste, v roce 1420 nemohlo jít o Platanus x hispanica. Pokud tam nějaký platan mohl být, pak jedině Platanus orientalis , a ten současný opravdu Platanus orientalis není. Jde o Platanus x hispanica, což je s největší pravděpodobností ustálený hybrid platanu východního a platanu západního. Platan západní pochází ze Sev. Ameriky. Ke zkřížení obou druhů došlo údajně kolem roku 1700 v Kew Garden u Londýna. Ten náš pražský pochází nejspíš z doby barokní přestavby Velkopřevorského paláce kolem roku 1726-8.“

Co napsat závěrem? Ověřujte si fakta a nedůvěřujte slepě všemu, co je psáno nebo vyřčeno. Ale zároveň se tím nepřipravujte o svůj obdiv k přírodě a tomu, čím nás dokáže překvapit.

platan na Kampě
Mladší bratříček a soused platanu z článku. Tento, stejného druhu, roste přímo na Kampě.

Wildlife neboli živá příroda

Dneska, 3. března, se slaví World Wildlife Day. A čehože to je světový den? Výraz “Wildlife” nemá jednoduchý jednoslovný překlad do češtiny. Podle zákona by tomu odpovídal výraz “volně žijící živočichové”, v současnosti se do toho ale počítají i planě rostoucí rostliny a samozřejmě i houby. A to už je pořádná kopice oslavenců. Jejich svátek můžeme nazývat třeba Světovým dnem živé přírody. Jeho úlohou je připomínat výročí mezinárodní dohody CITES, tedy o omezení obchodu s ohroženými druhy (1973).

Háčkovaný jezevec na sněhu u své nory

Organismy v přírodě

Kde jinde hledat divoká zvířata a plané rostliny i houby, než “v přírodě”. Přírodou tady myslíme ty plochy hlavně lesů a luk, kde ruka lidského hospodáře nekoná tak výrazně. Není náhodou, že kdo má k přírodě vztah aspoň trochu kladný, právě touhle dobou v našich končinách vyráží obdivovat první kvítky. Sněženky, bledule, lýkovce, podběly, devětsily a jaterníky patří k opravdu časným otužilcům, ale záplava dalších květů následuje nedlouho po nich. Zvířata, původní výhradní nositelé jména Wildlife, se dostávají trochu do pozadí, protože jsme si už zvykli je vídat po celý rok. A špaček, co se právě vrací ze zimního pobytu na jihu, zas tak dobrou pověst u našeho zahrádkářsky založeného národa nemá.

háčkovaná rosnička

Ropuchy, které brzo vyrazí k vodě naklást vajíčka, obdiv obvykle také zrovna nesklízejí. Ale strážce Radek tvrdí, že právě ropuchy mají nejkrásnější oči ze všech našich zvířat. Elegantní rosničky prý mohou jen závidět, zatímco užovka obojková si to s pulci vyřídí raz-dva. Na ně si ale ještě budeme muset počkat, až sluníčko rozehřeje meze. U takového jezevce by jeden čekal, že ve své hluboké noře celou zimu pohodlně prospí, ale i jeho můžeme potkat kdykoli. Svou aktivitu totiž v zimě jen snižuje, ale občas na procházky chodí. S jarem naopak končí období, kdy díky stopám ve sněhu můžeme cítit přítomnost i takových vzácných skvostů jako je rys, kočka divoká nebo vlk. Protože uvidět tyhle plaché druhy, to už vyžaduje notnou dávku štěstí.

Háčkovaná kočka divoká na stromě

Příroda na vsi

Že se na vesnici žije v souladu s přírodou, asi napadne leckoho. A je pravda, že příroda je tam za humny a divoká zvířata to tak mají k lidem a do jejich zahrad blízko. Hejno vrabců snad potěší každého, i proto, že vrabců oproti minulosti značně ubylo a pro těch pár zrnek se už dneska nikdo nezlobí. O návštěvu lišky v kurníku ale pořád nikdo nestojí a jestřáb nad pobíhajícími slípkami také nevěstí nic dobrého.

Taková sova ve stodole ale může udržet na uzdě myši. Bohužel o aktuálním výskytu sovy pálené na Vysočině jsme se zase dozvěděli jen proto, že jednu našli otrávenou. Ve sklepích není výjimkou potkat babočky zimující na stropě a těm, co přežily, se snad podaří dostat ven dřív, než jim na skle okna dojdou síly. Do záhonků pravidelně zalítává všemožný plevel a i to mu umožňuje přežít chemií sterilizovaná pole. Ale běda, když na zeleninu dorazí zajíc.

Háčkovaný zajíc

Příroda ve městě

Je ve městě vůbec nějaké místo pro přírodu? Jasněže ano! Takoví havrani, straky a sojky dovedou svými hlasy rozzuřit nejednoho panelákového masňáka. A když mu kuna přehryže kabely v motoru auta, už vymýšlí, jak se jí zbavit. Ještěže hranostaj si drží svou královskou pověst, na něj škody nikdo nesvádí. Jiřičky vezmou za vděk i výklenkem okna a rorýsi větracím otvorem. Města se zachovalejšími řekami mohou nabídnout i letmý pohled na vydru nebo bobra. Veverky se už vrátily snad do všech větších městských parků. A kosi se snaží dokázat, že africkému viru nepodlehnou a je jich snad zase o trochu víc než vloni.

háčkovaná veverka

Příroda u vás doma

Nelekejte se. Nebudeme vám připomínat převážně nechtěné spolubydlící. Naopak vám nabídneme některé ze zmíněných druhů, aniž byste se jejich držením dopustili přestupku. Zejména jestli máte děti, mohou jim háčkovaná a další zvířátka z našeho e-shopu pomoct získat kladný vztah k živé přírodě dřív, než se vám na společné vycházce poštěstí spatřit živou předlohu. A to by byla ta pravá oslava Světového dne živé přírody!

Háčkovaná užovka obojková

MVE? Lodní mlýn!

Nezřídka se setkáváme s kritikou malých vodních elektráren (MVE). Je jasné, že současná podoba vodních elektráren (nejen těch malých) má nepříznivé vlivy na vodní tok. Většina elektráren potřebuje nahnat co nejvíce vody co největší rychlostí nebo tlakem na pohyblivou část technologie. To se neobejde bez úpravy koryta vodního toku a většinou ani beze změny proudění vody nad i pod elektrárnou. To již samo o sobě ovlivňuje život vodních organismů, hlavně živočichů. Ryby pak ještě trpí překonáváním takových překážek, pokud to vůbec zvládnou a přežijí. Důsledkem je pak nejen oddělení subpopulací daného druhu, kdy se jedinci nad elektrárnou nemohou dále křížit s jedinci pod ní, ale u migrujících druhů (třeba losos, úhoř) zastavení migrace.

Výhody MVE

MVE byly dobrým nápadem, jak vodním ekosystémům pomoci. Místo velkých nepřekonatelných překážek mělo vznikat větší množství malých zařízení, která by využívala jen část průtoku vodního toku, takže organismy by neměly problém se zařízení vyhnout. MVE je často umístěná mimo vlastní vodní tok nebo přinejmenším mimo proudnici toku, takže nepřekáží. Často se nachází na místě bývalého mlýna, tedy pod jezem, z něhož je pro MVE část průtoku odkloněna stranou. Jez ale už sám bývá překážkou pro ryby, s různě velkým vlivem podle toho, jak vypadá.

Minimální zůstatkový průtok

Aby zůstalo v toku vedle MVE dost vody, stanovují úřady při povolení MVE tzv. minimální zůstatkový průtok. To je množství vody, které musí v toku kolem MVE protékat za každých okolností. Tedy když je málo vody, má se omezovat průtok MVE a ne v toku vedle. Jenže někteří provozovatelé hřeší na malou intenzitu kontrol a MVE často odebírají tolik vody, že v sušším období tok vedle vyschne a vodní život umírá. O problémech vedoucích k odklonu od MVE v Černé hoře píše třeba European Wilderness Society.

Lodní mlýny

A tak jsem si vzpomněl, že ve svém archívu vystřihovánek mám i model lodního mlýna, který kdysi vyšel v časopisu ABC. Konečně důvod si ho slepit! Co je to lodní mlýn? Je to vlastně klasický mlýn, jehož mlýnské kolo (tedy spíš koleso) ale nesou z obou stran dvě lodě, které plují na řece pevně ukotvené na jednom místě. Ovšem lodní mlýn se mohl přemísťovat dle potřeby. Jen při vlastním mletí prostě musel být ukotven na místě, aby voda kolesem otáčela. Vlastní technologie mlýna pak mohla být buď na jedné z lodí, nebo na břehu, kam se energie z pohybu kolesa vhodným způsobem přenášela. Informace se dají najít třeba na Wikipedii. Model z ABC představuje mlýn z Labe (Libochovice), lodní mlýny prý byly i v Praze, časěji na jižním Slovensku (jeden můžete navštívit v Kolárově) nebo ve Slovinsku.

Papírový model lodního mlýna na Labi u Libochovan
Papírový model lodního mlýna na Labi u Libochovan

Oprášíme 100 let zaniklou myšlenku?

Teď už je zřejmé, proč o lodních mlýnech píšu v souvislosti s nevýhodami MVE. Důvodem, proč lodní mlýny vymizely, byla zřejmě hlavně jejich nízká efektivita ve srovnání s jinými technologiemi mletí. Ale čas se změnil a kromě efektiviy hraje čím dál větší roli také vliv na životní prostředí. Díky moderním technologiím můžeme myšlenku lodních mlýnů modernizovat. Třeba úpravou kýlů lodí, tvarem a umítěním kolesa, velikostí zařízení. Dočkáme se MVE v lodní podobě, která nebude překážkou životu v řece?

Geocaching pomáhá přírodě, letos ještě o něco víc

Geocaching může být někdy v rozporu s ochranou přírody, jindy naopak může být přínosný. Negativní vlivy souvisejí nejčastěji se sešlapem vegetace s výskytem chráněných rostlin nebo s umístěním schránky například do dutiny stromu. Tam mohou v trouchu mohou žít larvy chráněných brouků nebo odpočívat netopýři. Jak umístit keš a neškodit se autor připravované keše může dozvědět třeba na kešerském wikiwebu. Věnuje se tomu také naše stránka a v případě zájmu můžme napsat i podrobnější článek.

Keška v přírodě

Keš bez umístění

V roce 2021 se ale kešeři mohou do ochrany přírody zapojit i jinak. Keš bez umístění (locationless cache) není zrovna novinkou. Takové keše byly v začátcích hry jedním z běžných typů, později daly vzniknout samostatné aktivitě s názvem Waymarking. Groundspeak se ale k tomuto typu keší vrátil v loňském roce s keší spočívající v hledání žabáka Signála. Chtěl tak oslavit 20 let geocachingu. A letoš přišel s další podobnou keší, kterou nám udělal opravdu radost. Reaguje tím zejména na fakt, že oblíbené kešerské akce CITO (od Cash In Trash Out – princip “přinášejte hodnotu, odnášejte odpad”) se kvůli opatřením proti šíření koronaviru často nemohou konat.

CITO

A o čem je tedy letošní neumístěná keš s kódem GC8NEAT? Vyzývá ke zlepšení venkovního prostředí už svým názvem. Návrh k vlastním aktivitám vychází z CITO, takže nabízí zapojení například posbíráním odpadků ve svém okolí nebo podél oblíbené vycházkové cesty. Ale pomoc přírodě může vypadat i jinak a podmínky pro zalogování této keše tedy můžete splnit třeba vysázením stromků, likvidací invazních druhů a podobně. Je hezké, že Groundspeak u těchto jiných činností odkazuje na zapojení do existujících akcí, protože i v dobré víře může člověk někdy nevědomky způsobit škodu, pokud nezná přírodu dokonale.

Keš v podobě spouštěcí budky

Jak splnit podmínky

Jaký způsob zapojení bychom vám tedy mohli doporučit? Mnoho spolků pořádá akce pro veřejnost, kde se přírodě prakticky pomáhá. Vloni a letos je to složitější, ale ti šikovnější si dokáží poradit i s omezeními. Zatím je na akce brzo, ale nemáte-li svůj oblíbený spolek v okolí, určitě můůžete zkusit třeba Arniku, Hnutí Duha, Děti Země, ČSOP, Lesy ČR a další. Můžete uspořádat akci i sami, v tom případě doporučujeme projednání s obecním úřadem nebo správou NP či CHKO. Většinou vědí o lokalitách, kde je potřeba vyhrabat nebo pokosit trávu, vyřezat nálet, zlikvidovat černou skládku, přehradit odvodňovací kanály, proklestit cestu, opravit schody… Ale sbírání odpadků pomůže vždycky a snad není místo, kde byste žádné nenašli. Když se do toho pustíte, je dobré vytřídit sklo a hliníkové plechovky a ty vhodit do určených nádob. Plastové a papírové odpadky bývají často tak znečištěné, že u nich se třídění nevyplatí.

Tak co? Už máte jasno, jak podmínky pro zalogování letošní zlepšovací keše splníte? Budu rád, když napíšete do komentářů, třeba i jako inspiraci pro ostatní. A hlavně přeju, ať si “odlov” téhle kešky pořádně užijete!

Brigádník u pytlů s posbíranými odpadky
CITO event

Tetřev a lyžař

Krásné video zveřejnil na svém FB profilu uživatel Jirka Mánek. Doporučuju se podívat, protože něco takového se většině z nás za celý život nepoštěstí. Co na videu je? Běžkař v lyžařské stopě na lesní cestě zapíná natáčení videa na mobilu a blíží se k černému objektu vedle cesty. Z něj se za chvilku vyklube tetřev hlušec. Tetřev neuteče, naopak s tokáním se přiblíží k lyžaři, který si mezitím sedne na zem. Tetřev se přiblíží natolik, že čekáte, že klovne do displeje. Mnoho komentářů stručně chválí video či závidí autorovi. Jirka Mánek přitom výslovně uvádí, že on to nenatáčel.

tetřev s lyžařem z FB profilu Jirky Mánka

Proč mi stojí za to zmíněný příspěvek komentovat? Protože uživatel Facebooku může snadno nabýt dojmu, že tetřev není plaché zvíře. A že udržovat některé lokality bez přístupu veřejnosti právě s odvoláváním na ochranu tetřeva je nesmysl. Vyplývá to i z některých komentářů včetně samotného Jirky Mánka. Podívejme se na to trochu podrobněji.

Něco o tetřevovi

Co je tetřev hlušec zač? Dostatečně podrobný popis můžete najít třeba na Wikipedii nebo na stránce Myslivost (pro mě až překvapivě objektivní článek). Zdůrazním jen pár věcí. Jméno “hlušec” dostal tento druh proto, že během toku (resp. v jeho určité části) se samec chová, jako by své okolí vůbec nevnímal. Někteří samci se při toku snaží komunikovat například i s člověkem, což vidíme na tomto videu. Podobné případy jsou občas hlášeny od nás i ze zahraničí. Podle literatury jde o výjimečné situace a není jasné, co za tím stojí. Dalo by se říci, že jde o jedince, kterým “přeskočilo”. Zkrátka jde o nestandardní chování, se kterým se v rámci druhu setkáváme výjimečně.

tetřev s lyžařem z FB profilu Jirky Mánka
Tetřev tokající na lyžaře

Tetřeva je v ČR málo. Početnost se odhaduje v řádu pouhých stovek kusů, navíc jde o několik oddělených populací. Nejpočetnější je na Šumavě. U tetřeva se udává minimální početnost populace, která je schopná dlouhodobě přežívat díky dostatečné genové variabilitě, na 470 kusů. To platí za podmínky, že všichni jedinci mají možnost spolu vzájemně komunikovat, nebo dochází aspoň k umělému přenosu genů mezi oddělenými subpopulacemi. Tetřev je na tom tedy u nás bídně a jeho stavy dále klesají i přesto, že je zařazen do nejpřísnější kategorie ochrany mezi kriticky ohrožené druhy.

Souvislosti

Kdo je Jirka Mánek, který video publikoval? Někdejší ředitel Správy NP Šumava. Do vysokého managementu Správy se dostal za ředitelování Jana Stráského a po něm se sám stal ředitelem. Jiří Mánek jako ředitel Správy prosazoval spíše zpřístupnění všech koutů NP pro veřejnost, což vyhovovalo turistům a starostům, ale rozhádanou situaci na Šumavě to neuklidnilo. Nakonec ho odvolal současný ministr ŽP Richard Brabec. S tímto vědomím člověk o něco lépe rozumí komentářům u videa.

Dovolím si i trochu více či méně drzých spekulací. Neslyšel jsem o tom, že by se někdo v podobné situaci potkal i se samičkou tetřeva. Ke zmíněnému chování samců může docházet proto, že je samiček už tak málo, že se někteří samci snaží spářit s čímkoli pohybujícím se. Přece jen chtějí někomu předat svou genetickou výbavu. Kolik z nás už tetřeva ve volné přírodě aspoň zahlédlo? Já jsem to štěstí zatím neměl. Tvrdit na základě podobných videí, že tetřev není plachý a měli bychom otevřít v minulosti zavřené cesty v jejich teritoriu, je podobné, jako na základě nějaké lidské sebevraždy vyvozovat, že lidi nechtějí žít a jejich vyhlazením jim tedy pomůžeme. Nepomůžeme, je to nestandardní chování.

Tak co s tím?

Lidí je v ČR asi 10.000.000 a počet stoupá, tetřevů asi 800 a počet klesá. Je fér dávat v takové situaci přednost lidské zábavě (výletům do “divočiny”) před klidem tetřevů, u nichž velmi opatrně řečeno nevíme s jistotou, že to nesníží jejich šanci na přežití? A to se bavíme jen o tetřevovi, lidskými aktivitami přitom trpí mnoho dalších druhů.

Snažím se být pokud možno objektivní a rozhodně nechávám prostor, abyste si udělali na věc svůj vlastní názor. Nebude mi vadit, když ho vyjádříte. A jestli chcete mít při svých výletech do přírody čisté svědomí, inspirujte se třeba šesti jednoduchými zásadami, jejichž dodržování zmírní negativní vliv na přírodu.

Koronaturismus v Česku 1.

Máme pro vás víc, než jen osobní dojmy strážců přírody. Někteří z nich si stěžovali, že v posledním roce bylo v přírodě mnohem víc lidí a zaznamenávali také mnohem více přestupků nejen proti zákonu o ochraně přírody a krajiny. Týkalo se to však jen některých oblastí a v různých místech se zvýšená návštěvnost projevovala jen v části sezóny. Jedním z těch míst je i Moravský kras, kde vzniknul výstižný pojem “koronaturismus” označující výrazně odlišný charakter návštěvnosti v roce 2020. Jak moc se bude projevovat i v letošním roce, to teprve uvidíme.

Koronaturismus - pěší i motorizovaní návštěvníci Prokopského údolí v Praze
V čem se liší koronaturismus od běžné návštěvnosti?

Tématu koronaturismu se věnuje i studentská práce autorek K. Jandové a M. Králikové. Ukazuje zajímavá zjištění i přesto, že analyzovaly vzorek dat jen za první pololetí 2020 (a porovnávaly ho s daty za předchozí roky) a jen ze dvou dálkových cyklotras a tří CHKO. Jaké zajímavosti se v jejich výzkumu ukázaly?

Osobně za nejzajímavější zjištění považuju to, že na návštěvnost v prvním pololetí 2020 mělo počasí asi dvakrát větší vliv než v předchozím roce. Potvrdil se vliv jak teploty (čím tepleji, tím více návštěvníků), tak srážek (čím více srážek, tím méně návštěvníků). To tedy nasvědčuje tomu, že zvýšená návštěvnost byla tvořena lidmi, kteří jsou citlivější na počasí. Jinými slovy, jdou ven, jen když je hezky. Ne, nebudu tvrdit, že jsou rozmazlení. Třeba jen nemají vhodné oblečení a v době koronavirových opatření si ho nemohli koupit… Pokud se ale v přírodě koná nějaká akce, na počasí prý tolik nezáleží. U tohoto tvrzení bych byl opatrnější, výsledek může být snadno zkreslený malým množstvím analyzovaných dat.

Studie správně zjistila, že zatímco někde byla návštěvnost zvýšená, jinde byla naopak nižší. Méně návštěvníků zdolalo například Svatý kopeček u Mikulova. Mohlo to být skutečně zapříiněno výpadkem rakouských turistů, jak autorky spekulují? Nicméně celkově návštěvnost přírody stále rok od roku roste, jak potvrdila i tato studie. Určitě by nás zajímalo, kam až, ale to je otázka spíš na křišťálovou kouli, než na výzkumníky.

Opět se tedy potvrdilo, že i práce studentů, kteří teprve získávají odborné znalosti, mohou přinést zajímavá a využitelná zjištění. Příště se podíváme, jak na Covid zareagovali kačeři. Projevil se koronaturismus i mezi nimi? A co vy, patříte mezi typické koronaturisty, nebo se chováte k přírodě ohleduplně?

Na vycházku do Prokopáku

Stává se, že při strážní službě ani není moc co řešit a můžete si užít pěknou procházku. Se šikovnou a příjemnou redaktorkou Bárou Kvapilovou jsme se příjemně prošli, i když poprchávalo. Reportáž tedy zaznamenala jen úklid pár odpadků a odstranění samolepky, která zakrývala text s informacemi o piknikovém místě. Pojďte se projít s námi, stačí 3 minuty 😉 A jestli se vám to líbilo, je hned ještě druhá stejně krátká reportáž.

Přírodní rezervace Prokopské údolí patří bezesporu mezi nejnavštěvovanější v Česku

Sirotek, který to nevzdal

Jeho táta byl strážce přírody. V dubnu 2002 měl službu v lesích NP Virunga (DR Kongo) v sektoru Nyamulagira. Byl ale přepaden, nejspíš rebely z FDLR, a na místě zavražděn. Baluge Kambale Cosmas se tak stal sirotkem už ve svých čtyřech letech. Přesto nezanevřel ani na krutý život, ani na ochranu přírody. Vystudoval to, co ho bavilo nejvíc – umění a ruční práce. A skrze ně teď svůj vztah k přírodě vyjadřuje.

Kambale Cosmas Baluge, sirotek po zabitém strážci
Kambale Cosmas Baluge

AVOR je zkratka Asociace vdov a sirotků po strážcích, což je jedna složka nám už známé Asociace konžských strážců přírody. AVOR vede Kambale společně s paní Kabugho Florence. Jejich cílem je pomáhat vdovám a sirotkům po strážcích se “postavit na nohy”, zejména tedy najít si vhodný způsob obživy poté, co jejich rodina přišla o hlavního živitele. K nejčastějším dovednostem, které na kurzech předávají, patří řezbářství zejména jako výroba turistických suvenýrů. Kromě toho ale učí i šití nebo pečení.

Suvenýry, které mají smysl

Kambale vyrábí hlavně dřevěné figurky zvířat, které zná z konžské přírody. Gorily, slony, antilopy, nosorožce, luskouny, tilápie, želvy – to všechno jsou vlajkové druhy taměších národních parků. Inspirací jsou mu i hory masívu Virunga. Dřevo bere ze stromů, které rostou mimo chráněná území. Na řezbářství se prý hodí nejvíc blahovičníky a greviley. Podle všeho si místní ani neuvědomují, že těmito druhy pocházejícími z Austrálie jejich předkové zalesňovali, kde se dalo. Berou je prostě jako místní stromy. Některé figurky dostanou jednolitý nátěr, aby vypadaly jako, které jejich předkové vyráběli z ceněného dřeva vzácných druhů. U zeber nebo levhartů si Kambale vyhraje s více barvami. Krajinky s trochu naivními prvky maluje na plátno, na keramické vajíčko se mu většinou vejde strom a jedno zvíře.

ručně vyráběné figurky zvířat
Konžská příroda, jejímž nákupem neublížíte, ale pomůžete

S Covidem šířícím se po světě přestali do Konga jezdit turisté a suvenýry není komu prodávat. Tak jsem se rozhodl, že tu krásu afrických zvířat a ruční práce nabídnu vám. Nemusíte kvůli tomu pálit letecký benzín a utrácet desetitisíce za cesty fyzicky. Kupte si nějaký Kambaleho kousek už teď v mém obchodě, nebo se přijďte podívat na výstavu, na které začínám pracovat. Kambale tak bude mít nejen co jíst, ale i co učit ve svých kurzech pro sirotky a vdovy…