Krásné video zveřejnil na svém FB profilu uživatel Jirka Mánek. Doporučuju se podívat, protože něco takového se většině z nás za celý život nepoštěstí. Co na videu je? Běžkař v lyžařské stopě na lesní cestě zapíná natáčení videa na mobilu a blíží se k černému objektu vedle cesty. Z něj se za chvilku vyklube tetřev hlušec. Tetřev neuteče, naopak s tokáním se přiblíží k lyžaři, který si mezitím sedne na zem. Tetřev se přiblíží natolik, že čekáte, že klovne do displeje. Mnoho komentářů stručně chválí video či závidí autorovi. Jirka Mánek přitom výslovně uvádí, že on to nenatáčel.
Proč mi stojí za to zmíněný příspěvek komentovat? Protože uživatel Facebooku může snadno nabýt dojmu, že tetřev není plaché zvíře. A že udržovat některé lokality bez přístupu veřejnosti právě s odvoláváním na ochranu tetřeva je nesmysl. Vyplývá to i z některých komentářů včetně samotného Jirky Mánka. Podívejme se na to trochu podrobněji.
Něco o tetřevovi
Co je tetřev hlušec zač? Dostatečně podrobný popis můžete najít třeba na Wikipedii nebo na stránce Myslivost (pro mě až překvapivě objektivní článek). Zdůrazním jen pár věcí. Jméno “hlušec” dostal tento druh proto, že během toku (resp. v jeho určité části) se samec chová, jako by své okolí vůbec nevnímal. Někteří samci se při toku snaží komunikovat například i s člověkem, což vidíme na tomto videu. Podobné případy jsou občas hlášeny od nás i ze zahraničí. Podle literatury jde o výjimečné situace a není jasné, co za tím stojí. Dalo by se říci, že jde o jedince, kterým “přeskočilo”. Zkrátka jde o nestandardní chování, se kterým se v rámci druhu setkáváme výjimečně.
Tetřeva je v ČR málo. Početnost se odhaduje v řádu pouhých stovek kusů, navíc jde o několik oddělených populací. Nejpočetnější je na Šumavě. U tetřeva se udává minimální početnost populace, která je schopná dlouhodobě přežívat díky dostatečné genové variabilitě, na 470 kusů. To platí za podmínky, že všichni jedinci mají možnost spolu vzájemně komunikovat, nebo dochází aspoň k umělému přenosu genů mezi oddělenými subpopulacemi. Tetřev je na tom tedy u nás bídně a jeho stavy dále klesají i přesto, že je zařazen do nejpřísnější kategorie ochrany mezi kriticky ohrožené druhy.
Souvislosti
Kdo je Jirka Mánek, který video publikoval? Někdejší ředitel Správy NP Šumava. Do vysokého managementu Správy se dostal za ředitelování Jana Stráského a po něm se sám stal ředitelem. Jiří Mánek jako ředitel Správy prosazoval spíše zpřístupnění všech koutů NP pro veřejnost, což vyhovovalo turistům a starostům, ale rozhádanou situaci na Šumavě to neuklidnilo. Nakonec ho odvolal současný ministr ŽP Richard Brabec. S tímto vědomím člověk o něco lépe rozumí komentářům u videa.
Dovolím si i trochu více či méně drzých spekulací. Neslyšel jsem o tom, že by se někdo v podobné situaci potkal i se samičkou tetřeva. Ke zmíněnému chování samců může docházet proto, že je samiček už tak málo, že se někteří samci snaží spářit s čímkoli pohybujícím se. Přece jen chtějí někomu předat svou genetickou výbavu. Kolik z nás už tetřeva ve volné přírodě aspoň zahlédlo? Já jsem to štěstí zatím neměl. Tvrdit na základě podobných videí, že tetřev není plachý a měli bychom otevřít v minulosti zavřené cesty v jejich teritoriu, je podobné, jako na základě nějaké lidské sebevraždy vyvozovat, že lidi nechtějí žít a jejich vyhlazením jim tedy pomůžeme. Nepomůžeme, je to nestandardní chování.
Tak co s tím?
Lidí je v ČR asi 10.000.000 a počet stoupá, tetřevů asi 800 a počet klesá. Je fér dávat v takové situaci přednost lidské zábavě (výletům do “divočiny”) před klidem tetřevů, u nichž velmi opatrně řečeno nevíme s jistotou, že to nesníží jejich šanci na přežití? A to se bavíme jen o tetřevovi, lidskými aktivitami přitom trpí mnoho dalších druhů.
Snažím se být pokud možno objektivní a rozhodně nechávám prostor, abyste si udělali na věc svůj vlastní názor. Nebude mi vadit, když ho vyjádříte. A jestli chcete mít při svých výletech do přírody čisté svědomí, inspirujte se třeba šesti jednoduchými zásadami, jejichž dodržování zmírní negativní vliv na přírodu.
