Stává se, že při strážní službě ani není moc co řešit a můžete si užít pěknou procházku. Se šikovnou a milou redaktorkou Bárou Kvapilovou jsme se příjemně prošli, i když poprchávalo. Reportáž tedy zaznamenala jen úklid pár odpadků a odstranění samolepky, která zakrývala text s informacemi o piknikovém místě. I tak bylo o čem povídat. Pojďte se projít s námi, stačí 3 minuty 😉 A jestli se vám to líbilo, je hned ještě druhá stejně krátká reportáž o tom, co pražské Prokopské údolí nabízí návštěvníkům.
Přírodní rezervace Prokopské údolí patří bezesporu mezi nejnavštěvovanější v Česku
Jeho táta byl strážce přírody. V dubnu 2002 měl službu v lesích NP Virunga (DR Kongo) v sektoru Nyamulagira. Byl ale přepaden, nejspíš rebely z FDLR, a na místě zavražděn. Baluge Kambale Cosmas se tak stal sirotkem už ve svých čtyřech letech. Přesto nezanevřel ani na krutý život, ani na ochranu přírody. Vystudoval to, co ho bavilo nejvíc – umění a ruční práce. A skrze ně teď svůj vztah k přírodě vyjadřuje.
Kambale Cosmas Baluge
AVOR je zkratka Asociace vdov a sirotků po strážcích, což je jedna složka nám už známé Asociace konžských strážců přírody. AVOR vede Kambale společně s paní Kabugho Florence. Jejich cílem je pomáhat vdovám a sirotkům po strážcích se „postavit na nohy“, zejména tedy najít si vhodný způsob obživy poté, co jejich rodina přišla o hlavního živitele. K nejčastějším dovednostem, které na kurzech předávají, patří řezbářství zejména jako výroba turistických suvenýrů. Kromě toho ale učí i šití nebo pečení.
Suvenýry, které mají smysl
Kambale vyrábí hlavně dřevěné figurky zvířat, které zná z konžské přírody. Gorily, slony, antilopy, nosorožce, luskouny, tilápie, želvy – to všechno jsou vlajkové druhy taměších národních parků. Inspirací jsou mu i hory masívu Virunga. Dřevo bere ze stromů, které rostou mimo chráněná území. Na řezbářství se prý hodí nejvíc blahovičníky a greviley. Podle všeho si místní ani neuvědomují, že těmito druhy pocházejícími z Austrálie jejich předkové zalesňovali, kde se dalo. Berou je prostě jako místní stromy. Některé figurky dostanou jednolitý nátěr, aby vypadaly jako, které jejich předkové vyráběli z ceněného dřeva vzácných druhů. U zeber nebo levhartů si Kambale vyhraje s více barvami. Krajinky s trochu naivními prvky maluje na plátno, na keramické vajíčko se mu většinou vejde strom a jedno zvíře.
Konžská příroda, jejímž nákupem neublížíte, ale pomůžete
S Covidem šířícím se po světě přestali do Konga jezdit turisté a suvenýry není komu prodávat. Tak jsem se rozhodl, že tu krásu afrických zvířat a ruční práce nabídnu vám. Nemusíte kvůli tomu pálit letecký benzín a utrácet desetitisíce za cesty fyzicky. Kupte si nějaký Kambaleho kousek už teď v mém obchodě, nebo se přijďte podívat na výstavu, na které začínám pracovat. Kambale tak bude mít nejen co jíst, ale i co učit ve svých kurzech pro sirotky a vdovy…
Často se zdá, že s globálními problémy my jako jedinci nic nenaděláme. Ale to je jen alibistický postoj. Vezměme si za podklad třeba dnešní pěkně zpracovaný článek od Hanky Öllös z European Wilderness Society. A zkusme si to představit co nejkonkrétněji:
místo jízdy výtahem vyšlapu schody po svých
tím pádem ušetřím elektřinu, kterou by jinak motor výtahu spálil
tím pádem se ta elektřina nemusí v elektrárně vyrobit
tím pádem se nespálí nějaký objem uhlí
tím pádem se do ovzduší nedostane odpovídající množství oxidu uhličitého
tím pádem bude moct uniknout o něco víc tepla od zemského povrchu do vesmíru
tím pádem zůstane vzduch o něco chladnější
tím pádem bude v Antarktidě i nadále sněžit a ne pršet
Kolik lidí musí jít do schodů pěšky místo jízdy výtahem, aby byl tenhle efekt znatelný? To nevím. Ale vím, že když se k nám přidáte, nebudete první ani jediní, zato nás bude zase o jednoho víc. A ještě si zlepšíte fyzičku. Co je na tom špatné? Že vy, co to čtete, to tak už dost možná děláte. Ale tučňáci potřebují víc takových ochránců. A nejen tučňáci. Taky nemusí jít jen o chůzi do schodů, můžeme toho dělat o hodně víc. Zkusíte inspirovat někoho dalšího?
Český rozhlas vysílá řadu krátkých reportáží o zajímavých povoláních. A když se s nimi dostali do přírody, nemohli vynechat strážce přírody. S paní redaktorkou Bárou Kvapilovou jsme se domluvili na procházku do pražského Prokopského údolí. V půlce října nám příliš nepřálo počasí ani koronavirová opatření, přesto jsme potkali i nějaké návštěvníky. V tomhle holt Prokopské údolí asi nezklame nikdy. Čím paní redaktorku zaujala strážcovská výbava? Pojďte si poslechnout tříminutový náhled na práci českého strážce přírody.
Tenhle hraničník je zralý na výměnu, nahlásíme to Magistrátu
Dneska jsem si přečetl zajímavý článek o tom, že staré stromy vážou významně víc uhlíku než mladé. A my si můžeme dokonce spočítat o kolik. Jako předmět zkoumání nám poslouží výřez z přibližně 100 let starého smrku z CHKO Blanský les, který jsme využili i pro vzhled jedné části naší deskové hry. Podívejme se na fotku a letokruhy, věnujme se jejich šířce.
Letokruh 1909 je ten od značky 1910 směrem do středu. Má šířku 8 mm a jeho konec leží 18 mm od středu. Letokruh 1999 má šířku 2 mm a jeho konec leží 330 mm od středu. Zanedbáme mnoho dalších rušivých skutečností a budeme počítat s tím, že kmen vá výšku 30 m a letokruhy jsou stejné v celé délce kmene. Porovnejte objem dřevní hmoty kmene, kterou strom vytvořil v letech 1909 a 1999. Budete potřebovat vzoreček pro výpočet objemu válce, který musíte buď znát, nebo si ho umět zjistit.
V dřevní hmotě je vázaný uhlík, který strom získává fotosyntézou ze vzduchu, konkrétně z CO2. Pro zmírnění klimatické změny je dobré, když zajistíme, aby se co nejvíce CO2 vypouštěného lidmi do vzduchu spotřebovalo například fotosyntézou na tvorbu dřevní hmoty. Otázky zní:
Jaký je objem dřevní hmoty vytvořený tímhle smrkem v roce 1909 a jaký je objem za rok 1999?
Spotřeboval tenhle smrk více vzdušného CO2 jako mladý v roce 1909, nebo jako celkem starý v roce 1999?
Kolikrát více to bylo?
Je z hlediska zmírnění klimatické změny lepší mít v lese mladé, nebo staré stromy?
Jaké další skutečnosti, které jsme při výpočtu zanedbali, ovlivňují výsledek a jak moc?
Odpověď na otázku č. 3 by vám měla vyjít ve tvaru A,BCD. Pokud zadáte kód voucheru „ABCD“ (tedy s vynecháním desetinné čárky) při objednávce v mém obchodě, získáte slevu ve výši (A+B+C-D) % z ceny objednaného zboží 😉 Správné odpovědi tedy prosím nepište do komentářů!
Odborníci tvrdí, že ano. Já jsem páchníka bohužel zatím nepotkal, tak vám ani nenabídnu žádnou svou fotku. Páchník je holt vzácný. Proč? Protože se moc staráme o zdraví stromů a ty staré nebo nemocné radši odtěžíme. Tedy v posledních letech už se to naštěstí zlepšuje. Staré stromy s trouchnivějícím dřevem a dutinami jsou domovem mnoha druhů zejména hmyzu (ale nezapomínejme ani na houby). Není se čemu divit, že tyto druhy jsou dnes u nás velmi vzácné. Třeba tesaříci včetně tesaříka obrovského, roháč obecný, z těch hub například rezavec Andersonův – ty všechny jsem už měl tu čest potkat, zejména na jižní Moravě. Páchník je ale narozdíl od nich chráněný i prostřednictvím evropské soustavy Natura 2000. Druhy živící se mrtvým dřevem nazýváme „saproxylické“.
Tesařík obrovský a roháč obecný společně na starém dubu. PR Turold, CHKO Pálava, 2020.
Pokud budeme staré stromy opečovávat tak, aby dlouho vydržely stát, třeba i už mrtvé, saproxylickým druhům zachováme nebo nabídneme domov. Zásahy prováděné kvůli páchníkovi tedy pomohou i dalším druhům. Takovým druhům, jako je páchník, proto odborníci říkají „deštníkový druh“. Jako že z deštníku, který jim poskytneme, mají prospěch i další, kteří se pod něj rádi také schovají.
Problém páchníka je, že žije několik let jako larva ve dřevě a když se pak na pár týdnů stane dospělcem, aby se rozmnožil, zůstává často jen na domovském stromě, nebo popoletí jen malý kousek někam vedle. Nejdelší cesta, jakou u páchníka změřili entomologové v Litvě, měřila jen 2 km. Spustili proto projekt, ve kterém se snaží, aby lokality, kde se páchník vyskytuje, byly propojené „cestou“, kde budou vhodné staré stromy dostatečně blízko od sebe. My této odvážné myšlence fandíme a přejeme kolegům i páchníkům, ať je ta „cesta“ hojně využívaná nejen páchníky. A vy na jejich stránkách můžete vidět páchníka i jeho domovy v celé jejich kráse.
Je „divočina“ v češtině totéž jako výraz „wilderness“ v angličtině? Dalo by se říci, že ano. Zejména s vědomím, že nepanuje úplná shoda ani nad tím, co znamená „wilderness“ a kdy je lepší ji nahradit za „wildness“. Ale mnoho jazyků včetně evropských výraz pro divočinu vůbec nemá. Zdá se, že si vystačí s pojmem „příroda“. A zajímavé je, že divočina může mít jak pozitivní, tak negativní význam.
Jednu z možných definic divočiny publikovala European Wilderness Society. Narozdíl od našeho pojmu divočina v ní vidíme, že spíše označuje určité území, než obecné vlastnosti nějakého ekosystému. Ale kritéria pro vymezení takového území jsou srozumitelná:
žádné hospodářské využívání člověkem: lov, těžba dřeva, sběr mrtvého dřeva, těžba nerostných surovin či hornin
žádné ovlivňování člověkem: léčení nemocí, zásahy proti nepůvodním druhům, obnovní opatření
přirozené nekončící procesy
Podíváme-li se na jiné definice divočiny z celého světa, nebývají tak přísné. Možná proto, že kritéria jsou definována trochu obecněji:
přírodní porosty a druhy
dostatečně velké území pro funkce ekosystémů
vůbec nebo jen málo pozměněné území
člověk je zde jen návštěvníkem
Je divočina totéž co „příroda“? Pro tento pojem můžeme použít definici Humboldta: „příroda je vše, co nás obklopuje, a na čem člověk nemá reálný podíl“. Velký prostor pro diskuze poskytuje výraz „reálný podíl“, zejména z pohledu, jestli tedy člověk je součástí přírody, nebo nikoli. Třeba v Mexiku člověk jednoznačně je chápán jako součást přírody, jinde může převažovat jiné vnímání.
Krásnou příležitost pro výměnu zkušeností a názorů poskytuje on-line konference International Wilderness Week, která právě tento týden probíhá a spojuje zájemce o divočinu ze všech kontinentů. Přidáte se?
Podle Mezinárodní federace strážců přírody (IRF) zemřelo za posledních 12 měsíců na světě ve službě nejméně 137 strážců přírody. Jde samozřejmě jen o případy, o kterých se IRF dozvěděla. Od roku 2009 je zaznamenaných již 1175 strážců padlých ve službě. Mezi kontinenty je v této statistice nějčastěji zastoupena Asie těsně následovaná Afrikou. Je to dané hlavně ozbrojeným charakterem střetů mezi ochránci přírody a pytláky, potažmo také těžaři dřeva a dalšími nelegálně operujícími skupinami.
Pro poslední rok je ale nejvíc úmrtí v Africe a víme proč. Podepsal se na tom incident z dubna letošního roku, na který jsme vás již upozornili. Přenesme se ještě jednou do národního parku Virunga v Demokratické republice Kongo. Žijí tu sloni, lvi, hroši, horské gorily, okapi a mnoho dalších druhů zvířat. Žijí tu ií lidé. Někteří se živí tím, že přírodu chrání před druhými, kteří se živí lovem zvěře. Situace je samozřejmě složitější. K tomu přispívá i nestabilní politická situace, ve které se pohybují skupiny ozbrojených rebelů, u kterých ani není vždy jasné, o co jim jde. A i když je tak země dost nebezpečná, objevují se tu i turisté toužící spatřit právě přírodu. Jedním z úkolů strážců přírody je pak skupiny takových turistů doprovázet.
Jedna taková skupina se vracela 24. dubna v několika lehkých nákladních autech z vyjížďky. Do cíle, kterým bylo sídlo Správy NP Virunga v Rumangabu jim chyběl zhruba kilometr. Cesta procházela lesem zvaným Mahura. Tady se kolona potkala se skupinou nejspíš rebelů z organizace FDLR (ti ani nikdo jiný se ale dosud k akci oficiálně nepřihlásil). Strážci přírody v konžských národních parcích sice jsou vybaveni zbraněmi (AK-47, Kalašnikov, PKM, Rocket aj.), tady ale byli překvapeni, a tak neměli mnoho šancí. Podle informací od Jean Claude Ndakasiho z místa padlo přímo zde 13 strážců. 4 další zranění strážci jsou dodnes v léčení v nemocnici Goma.
Tenhle Mercedes Unimog byl součástí přepadené kolony, i v něm bylo zabito několik strážců. V Africe slouží mnoho podobných vozidel, repasovaných po vyřazení z armádní služby v Evropě.
Od Jeana máme i fotografie pořízené ihned po tomto incidentu. Pohled na ně není vůbec pěkný, tak zveřejňujeme jen jednu, jak dopadl jeden z náklaďáků. Horší je, že 13 rodin ztratilo člena, kterého milovaly, ale na kterém byly i životně závislé. A do toho ještě Covid, který omezením příjmu z turistiky připravil o práci mnoho dalších strážců. S Jeanem proto domlouváme spolupráci, díky které budete snad brzo moct pomoci i vy.
Že Kongo je země v Africe, to asi víme všichni. Že jsou v Africe v současnosti dva státy s tímto jménem, to už není tolik známé. Tak na úvod si upřesníme, že se budeme věnovat Demokratické republice Kongo. Tu si můžete pamatovat i pod starším jménem Zair, ještě před tím bývala belgickou kolonií. Tou druhou, o poznání menší zemí, je Republika Kongo. Aby to bylo ještě složitější, obě země odděluje řeka Kongo (jedna třetina hranice je ale tvořena řekou Ubengi).
Strážci přírody v DR Kongo se letos dostali do médií hlavně tragickou událostí v dubnu. Při ozbrojeném konfliktu bylo zastřeleno nejméně 12 strážců Národního parku Virunga. Několik dalších včetně civilistů, které doprovázeli, bylo těžce zraněno, takže celková bilance ztrát je ještě smutnější. Bohužel mrtví strážci nejsou v této zemi žádnou výjimkou. Často jsou obětí útoků ze strany pytláků nebo rebelů. A umírají tak při ochraně vzácných druhů zvířat i turistů.
Opičí rezervace Kisimba-Ikobo
Informace o aktuální situaci máme od Jean Claude Ndakasiho. Jean býval několik let vládou ustanoveným strážcem ve výše zmíněném NP Virunga a také v NP Upemba. Nyní se stará o Opičí rezervaci Kisimba-Ikobo. V ní žijí gorily, šimpanzi, sloni, okapi, luskouni, vzácné druhy ptáků a další druhy. Jejich ochrana žádné finanční zisky nepřináší, jejich lov ano. Ten se významně zvýšil hlavně po roce 2007 s projevy světové ekonomické krize. Poptávka jde zejména od obyvatel střední vrstvy a od čínských zákazníků.
Lov má mnoho různých podob
Jean není sám, stráží s dalšími asi 80 strážci a strážkyněmi. Jde zejména o místní obyvatele, kteří chrání nejen gorily proti lovcům a pytlákům. Jenže i do Konga přišel Covid-19 a všichni zmínění strážci přišli o práci. Stráží ale dál, protože aktivita pytláků logicky roste. Chybějící plat ale znamená nejen nemožnost obnovení opotřebovaného vybavení strážců, ale hlavně nedostatek jídla. Jean pro zlepšení situace založil Občanskou strážcovskou asociaci a shání podporu, kde se dá. Zatím ale strážci nedostávají ani dost, aby se mohli najíst.
Strážci přírody ve službě v červnu 2020
Za podklady k tomuto článku od nás Jean dostal 100 USD. Posílat menší částky nemá smysl, protože bankovní poplatky za převod jsou vysoké. Kdybyste se chtěli přidat, napište a spojíme síly. Každopádně přímá finanční podpora je jen dočasné řešení v nehorší krizi. Ochrana přírody v Kongu těžko může být financovaná ze zdrojů mimo Afriku.
